Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Srpen 2013

Bolest

27. srpna 2013 v 20:49 | Ellnesa |  Lazurit čiré Temnoty
Drásá nás na kusy,
kvůli ní jsme přišli o uši,
ústa pevně sevřená,
nos láká vůně ohněm kořeněná.

Klečíme,
brečíme,
avšak slzy nás dvou
neuhasí oheň,
naší smrt zdlouhavou.

Svíjíme se v nekonečné bolesti,
tohle je největší ze všech strastí,
radši zemřít,
než tohle zažít,
přesto dál se v bolesti topíme,
o vysvobození jen sníme.

Hledím do tvých očí,
hledám odpověď,
teď se svět s náma točí,
bude smrt náš konec?
Bylo by to tak lehké,
lehce si zemřít,
já ale nevěřím,
že je to tak snadné,
smrt nemůže konec být.

Po smrti je jistě něco víc,
nezabráníme tomu,
teď dovol mi Tě políbit,
než zřítíme se do nekonečného lomu.

Nečekám na odpověď,
vím co chci,
líbám Tě,
neodolala jsem,
snad v hloubce lomu odpustíš mi.

Oheň dál spaloval naše těla,
duše budou volné,
naposledy jsem Tě políbila,
pak,
z ptačí perspektivy,
vidím, že zničit naše těla bylo tak snadné.

Jako duch mizím zkrz mraky,
(kam jinam taky,)
nevidíš mne,
ani já Tebe,
ale oba víme,
že tam ten druhý je.

Nestalo se to,
co jsem myslela,
naše cesta života nahoru pokračovala,
i když to bude jen chvilkové stoupání,
nezbavím se nadějí,
ať útes na nás čeká,
ať přinutí nás skočit,
vždyť smrt nás neleká,
když už jsme ji zažili,
hlavně, že ve vzduchu spolu se budeme točit,
snad jako horská dráha,
na které ječet se dá,
zaječíme
a posmrtný život ukončíme.

Ale když konec se konat nebude,
moje i Tvoje duše si posmrtný život užije!

Immortale ironia

23. srpna 2013 v 17:15 | Ellnesa |  Snění Lazuritových víl
Oh, promiňte mi ten nadpis, ale v perutích nádherného dne nelze uvažovat. Je to latina, mrtvý jazyk.
Inspiraci mi přinesl On.


Ty krásné šedivé oči,
nemůžu zapomenout,
když neumím usnout
myslím na něj
Avšak tolik holek se kolem něho točí.
Tak proč on,
proč na něj stále myslím,
to já vědět chci,
ale nevím.
Vidím před očima tu jeho ironii,
je v očích usazená,
stejně jako lehký sargasmus
a to mu kouzlo dodává.
Tak proč?
Proč právě on?
Budu se dál tak ptát,
dokud nezázní lásky zvon.
Vtipkuje,
já nevím oč mu jde,
je to střelec,
k jeho povaze to patří,
ale to mi nestačí,
občas k úsměvům to zajde.
Přecevzetí ruším,
mám ho ráda, tuším...

Vt non semel promisit. Iam non frangit sperabat. Hodie scietis quia incassum. Est maxime allicit ironia eorum. Aliquam indicia sunt, pulvinar sed Certe ego placet.


Oříškové pochopení

22. srpna 2013 v 17:33 | Ellnesa |  Oči
Proč, díváš se na mě,
proč nevadí ti,
že holka jsem?
To místo, cos ukázal jen jí a mně,
to cos řekl,
zdá se jako sen
to i že kamarádka jsem jen.

Je ve hvězdách,
co se s náma bude dít dál,
však něco jsi mi dal,
a sice nebyla to láska,
byl jsi kamarád
a stale jsi.

Je víc když Tě někdo podrží,
než když tě někdo laská jen
a když Tě drží,
tak Tě pustí a vykopne ven...

Tak dlouho,
byl jsi ode mě jen metr,
i když jsi byl občas lotr,
já měla Tě ráda
a stále mám...

Jasmín

20. srpna 2013 v 11:45 | Ellnesa |  Snění Lazuritových víl
Dotknout se Tě,
jen na chvíli smět obejmout Tě,
Nadechnout se vůně Tvé,
srdce mé bít přestane.
Jsi krásná,
když se na mě podíváš
očima jak azurové nebe,
doufám,
že srdce své mi navždy dáš
a s ním i sama sebe.
Doufám marně,
již jiný objímá Tě,
Tebe se dotýká,
s Tvojí krásou se potýká.
Utrhnu Jasmín,
v zápětí ho zahodím,
jak vadne on,
vadne k Tobě má láska,
vytrhnu s kořenů strom,
půjdu na pole doufat v bouři,
až uslyším hrom,
mé slzy přetečou v louži,
strom zvednu do výše,
a budu si přát tiše,
aby do kmene uhodil blesk,
v na smrt čekání,
neubráním se na Jasmín vzpomínání...


Nebyl to jen květ, bylo to přání,
které se nikdy nesplní...

Nezapomeň...

17. srpna 2013 v 19:40 | Ellnesa |  Ukryty v hvězdách
Nezapomeň,
já vím,
je to tak lehké,
zvlášť,
když prášky na zapomínání
jsou tak sladké.
Energie schází,
a hlava ze vzpomínek bolí,
jak lehké by bylo zapomenout
a v okouzlení jiné usnout.
Nevěříš,
že se vrátím,
myslíš, že o jiném sním.
Prosím milý můj,
já nezapomněla na slib svůj.
Já se vrátím,
to pro to jsem ti tu pomněnku dala,
abych tebe,
svojí lásku,
opět shledala...



Nezapomeň...
(zdroj - Google)

Znovu se potkáme

13. srpna 2013 v 19:49 | Ellnesa |  Ukryty v hvězdách
Proč zbytečně brečet nad smrtí, na to přece není v životě čas. Je jen na nás jestli život promarníme, truchlením nad tím, co být nemůže, nebo jestli si ho užijem!

Nikdy nepochopíš,
já chtĕla jen říct,
že jsi nejkrásnĕjší,
když sníš....
O nás dvou,
o tom,
co se hvĕzdám honí hlavou.

Teď jsi pryč,
já slzu uronit nedokážu,
ze svého života
Tĕ částečnĕ mažu...

Omlouvám se,
ale musím,
však že se znovu potkáme,
Tuším.
Já přežiju,
Ty se narodíš,
Já budu se tĕšit...

Úplněk uvnitř srdce

12. srpna 2013 v 22:42 | Ellnesa
To to je téma od Luné. Moc krásné. Tak snad se i článek povedl. Luné, povedlo se mi to?


Zavřít oči, jen na chvíli usnout. Ale i přes zavřená víčka do očí proniká zář úplňku povalujícího se líně po tmavé obloze. Zato v srdci schované zatmění, ne úplné, jen částečné. Snažím se zavřít oči, ale marně. S široce rozevřenými oči ležím na zádech. I přes zatažené rolety mi úplněk zakazoval usnout. Svíčka na nočním stolku, vydávala jen slabé světlo, takové jaké mám ráda. Náhle se ozvalo zarachocení klíčů v zámku a já se zvedla. Ten zvuk jsem již deset dní zoufale chtěla slyšet, konečně se vrátil. Otevřel dveře a objal mě. Po jeho polibku jsem úplně roztála a v mém srdci se rozhostil úplněk. Láska se opět dostavila.

Schovaná....

Uvnitř srdce....

V záři úplňku....

Řítíc se do jisté katastrofy...

Tak jako kus dřeva

12. srpna 2013 v 19:42 | Ellnesa |  Oči
Mandlové oči tentokrát symbolizuje kytara v barvě mandlí. Nevím proč, ale hodilo se mi to k sobě. báseň trochu divočejšího nádechu s bolestivým koncem (jen naznačeným v posledních slovech), něco jiného, tak snad se bude líbit. Hej, tak si to užijte!

Zvedni jí,
ten kus dřeva,
ohmatanou mandlovou.
Hej,
dotkni se jí, baby,
tak dotkni se jí,
uchop tu kytaru dřevěnou.
Hej baby,
zvykni si na ní,
až pod kůži se Ti dostane její rytmus,
budeš navždy spojená s ní.
Až vůně její,
obejme Tě z nenadání,
lehce,
s citem zabrnkej na ni
a prsty vykouzly akord Ami.

Tak jako je s Tebou spojena ona,
tak chci být spojen já s Tebou,
vždyť stejná je naše vlna,
miluji Tě...

Hej baby,
chceš být mou?


Až zázní tvého odmítnutí tóny poslední,
má láska v bolestivých slzách odezní.

(zdroj - Google)

Bouře

10. srpna 2013 v 8:22 | Ellnesa
Běloučcí beránci,
ukryti v mlžném oparu,
až promění se v černé psance,
nebude úniku...

Blankytná obloha,
zalitá Sluncem,
až ztmavne do černa,
budeme žít s dnešním přesným koncem...

Až na obzoru objeví se blesky,
a další třesky plesky,
budeme tušit,
že přichází...

Až naše uši uslyší hromy
a oči uvidí třást se stromy,
budeme vědět,
že začala... Bouře

A nebude z ní úniku...


Odcházím...

8. srpna 2013 v 8:10 | Ellnesa
Nebojte, odejít ze světa blogů opravdu nehodlám, je to jen nadpis další básničky...

Do ticha zařvu
a srdce své navždy zavřu
před Láskou,
stanu se málomluvnou kráskou.
Láska zrádný cit,
bez té bylo by na světě líp.
Schovám se do tvých dlaní
a z povrchu zemského navždy zmizím.
Chladní vánek mě ovane
a čas odejít nastane...