Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Černý sokol

18. září 2013 v 17:20 | Ellnesa |  Elfí Lazurit

Černý sokol

Eterlea

Temná elfka na Zeka skočil neuvěřitelně ladné. Černé oči, se vpíjeli do těch Zekových. Dominik zařval a z jeho úst se vyhrnula bezbarvá síla, která začala Temnou svazovat. ta se ale jen zachechtala, temně a ďábelsky, a síla se rozpadla. Její pouta se snesly k zemi jako oblak něžných pírek a Zek vykulil oči.
"Jsi silnější než si Tě pamatuji," zaskuhral, když se na něj vrhla její ohnivá síla.
"Já vím" samolibě se usmála a vydala se směram ke mně. Zatímco se Zek smažil v ohnivé lázni temného ohně nejvyšího kalibru, Temná se pomalu přibližovala. Neuměla jsem bojovat ani jsem nic neovládal. Ach bože, tak mladá a tak mrtvá. Hystericky jsem se zahihňala.
"Tak ty se budeš smát jo?" vyštěkla a jedním skokem byla u mě.
"Tak a teď s tebou skoncuji maličká," řekla a já jsem se nahrbila, podle příkladu Temné. Ta na mně náhle skočila. Neměla jsem strach, jen ukončí trápení šedivé nicotné osoby. Pak ze mě vyšel hrdelní zvuk, který se spustil mými asi elfskými instinkty. Přikril mě stín. Opatrně jsem vzhlédla. Nade mnou se tyčil obrovský černý sokol a mezi peřím měl několik dýk. Proč? Asi k ochraně mé maličkosti, která prostě nebyla vyzbrojená. Připadalo mi to směšné. Jednu jsem mu vytáhla z peří a nejistě jsem ji sevřela v dlani. Temná se bůhvíproč dala na ústup. Ovládána instinkty jsem se blížila pomalu k Temné, sokol přede mnou. Náhle se ohnal po temné křídly a já zjistila, že jeho peří je z kovu. Jak jsem si toho mohla před tím nevšimnout? Otočila se a zakrvácená se vydala na útěk. Nechala jsem ji jít a přistoupila jsem k Zekovi zhroucenému na zemi. Byl neschopen slova. Opět: PROČ? Já se tak nerada opakuji.
"Co je...?" zašeptala jsem když se po mně divně podíval.
"Jsi Vyvolená" zašeptal neslyšně a mátožně vstal. Odtrhl si kus látky z košile a převázal si krvácející rameno. Nebyl na to pěkný pohled. Pevně jsem zavřela oči. Položil mi dlaň na rameno a mnou projelo mravenčení. Nadechla jsem se a otevřela oči. Zamrkala jsem a on promluvil
"Jdeme," Proplétali jsme se uličkami a on mě zavedl na jednu z nejširších. Sem a tam proudily davy lidí. Vmáčkli jsme se vedle dvě vysoké elfky, které nás tlačily k ohromné diamantové bráně.
"Oh," zašeptala jsem ohromeně.
"To je Thárin" usmál se na mě a já pochopila, že mě vede do královského zámku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 braunova-lucka braunova-lucka | Web | 18. září 2013 v 17:32 | Reagovat

Krásný příběh, píšeš podobně jako Michaela Burdová (tvoje přezdívka mi napovídá, že její knížky znáš) - jsi opravdu dobrá :) Určitě na tvých stránkách nejsem naposledy! ;)

2 Xanya Xanya | Web | 18. září 2013 v 19:40 | Reagovat

Wow,nádherná kapitola,máš opravdu talent :-)

3 Ilía Ilía | Web | 20. září 2013 v 19:21 | Reagovat

Super! Kovovej pták?? Vyvolená??? Co to má jako být?? :DD
Chci to vědět co nejdřív!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama