Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Životní energie

10. září 2013 v 20:35 | Ellnesa |  Anna Laová
Slzami orosenou tvář skláním nad klávesnicí. Povídka je jen a jen fikce. Dbejte na to, že je to jen čirá lež a lež.
Vaše smutná elfka Ellnesa


Je důvod žít? Najdu ho? Co když ne? A co když jsem jen jeden velký omyl? Co když jsem neměla se narodit a život mi není souzen? Co když se mám stát popelem roztroušeném kolem vyhaslé svíčky? Anna odložila tužku a papír roztrhla vejpůl. Oba kusy schmoustala do beztvárné (možná) koule. Bolest pomalu bloudila pryč od Anny. Anna přešla k rádiu a vložila do něj cédéčko Avril Lavigne a zhroutí se hned pod něj. Bez bolesti se cítila náhle jakási prázdná. Proč? S těžkostí si stoupla a z poličky sundala papír, který položila na smrkový stůl. Sedla si na rozvrzanou židli. Pomalu do ruky vzala propisku a přiložila ji na papír. Psala....

Zapomeň na mne. Bude Ti beze mne lépe, Michale. Ber to tak, že život jde dál a ty ještě potkáš tisíce hezčích a lepších dívek. Ty potřebuješ veselost a pozitivní energii, ne křehkou anorexičku a dívku se sebevražednými sklony. Co kdybych se jednoho dne zabila? Bolelo by Tě to víc, než když pro Tebe přestanu existovat již nyní. Vím, co bych si přála. Abys zapomněl. Já však nezapomenu nikdy. Pro Tebe to však bude to nejlepší. Neboj se, budu vzpomínat za nás oba.
Ach, Michale. Posílám Ti poslední polibek. Tvá Anna

Papír vložila do osamocené obálky, kterou pečlivé zalepila. Olízla známku a přitiskla ji na své místo. I známka má své místo, tak proč ona ne? Vyplnila adresu svého nejmilejšího. Ach, Michale. Vypnula rádio a pokoji zavládlo tísnivé ticho.

Uběhl měsíc, když se o poštovní schránku slečny Anny Laové otřel dopis. Anna ho s třesoucím srdcem vylovila z poštovní schránky dopis. Vrátila se dovnitř. Dovolila si přečíst jméno odesílatele. Srdce jí vynechalo. Michal! Otevřela obálku. Rozložila na kuchyňský stůl dopis.

Nejmilejší Anno, já zapomenout nemůžu. Nesmím a ani nedokážu. Já chci Tebe, ne žádnou jinou. Nezabíjej se. I když život jde dál, já chci jeho cestou kráčet s Tebou po boku. Anno, nechci poprvé vyhovit Tvému přání. Přijedu... Posílám polibek Tvůj Michal

Anna se usmála. Jako by se do jejího života vrátila životní energie. Už věděla, že není jen omyl. Že existuje člověk, pro kterého chce žít. Dopis schovala a zamumlala "Ach Michale, děkuji".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 11. září 2013 v 6:22 | Reagovat

Nádherně napsané :-).

Pod hvězdou s tuctem cípů naplní se slib...

2 Zoey Zoey | Web | 11. září 2013 v 19:08 | Reagovat

Věř nebo ne-je to hrozně krásné a dojemné. A jak psala Ami...třeba jednou ano, ne? :-)

3 cambera cambera | Web | 11. září 2013 v 20:18 | Reagovat

Ze začátku to bylo tak smutné, ale převrátilo se to v nekonečnou lásku. Dojemné, romantické.....nádhera! :-)

4 Nemesis Nemesis | E-mail | Web | 13. září 2013 v 18:54 | Reagovat

Užasně napsané.. kdybych to psala já, asi by to skončilo anninou sebevraždou :-P Tohle je supeeer příběžek:)

5 eri-cka eri-cka | Web | 13. září 2013 v 22:37 | Reagovat

Naše smutná Ellneso už brzy se vše obrátí v úsměv a nekonečnou lásku a ty budeš šťastná :-) příběh je úžasně romantický a dojemný zároveň :-)

6 ellnesin-blog ellnesin-blog | E-mail | Web | 14. září 2013 v 7:49 | Reagovat

[1]: Dĕkuji

[2]: Také Díky. Možná ano...

[3]: Ano, psala jsem to v náručí smutku, který pomalu odplouval, tak proto. Jinak Díky

[4]: Dĕkuji

[5]: Ty jsi úžasná! Tvůj komentář projasnil mou tvář již nyní. Ach dĕkuji

7 Ilía Ilía | Web | 15. září 2013 v 9:02 | Reagovat

Tak dojemný!! Dobře, že se Anna nezabila.
A už nebuď smutná. Všechno bude dobré! :-)

8 Pervy Salamander Pervy Salamander | Web | 23. ledna 2014 v 7:59 | Reagovat

Krasne. Zaroven desive protoze mi to pripomina az moc muj zivot... ale jinak moc hezky ps,,ane, prijemne se to cetlo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama