Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Říjen 2013

Letní čarování a říjnové babí léto

31. října 2013 v 18:31 | Ellnesa
Tento článek bych chtěla poslet i do KMU. Poprvé dávám na blog fotky, kterým patří celý článek. Tak tady jsou.

Tak krásné tříštění kapek vody...

Pohled do dálek, tak jak ji vidí Vodní panny, když podívají se do vzdušného neznáma...

Když se Fénixí oči podívají z nejvyšší z devíti skal, i Podzim se začervená...

Po kapkách, stékají zpět do hlubin země, do své domoviny....
I plamenný Fénix zde rozprostřel svá křídla a nechal se unášet krásou Vysočiny....

Jezero Paříž v jižních Čechách nám dovolilo ochladit si kůži v jejích mateřských vlnkách...

Poslední stinné zákoutí před vstupem do slunečného rána...

Lány pole pod ochranou víl nás okouzlili zlatavou aurou...

Ztracené místo uprostřed pohádkového lesa, pramen s léčivými účinky....

Zurčivá voda léčivého pramene si žije svým vlastním životem...

Třpytivé slzičky řeky Doubravky...

Nesmrtelné tříštění zůstane v nás...

Sakurová elfka Ellnesa

Červenáš se...

30. října 2013 v 18:42 | Ellnesa |  Léčebna
Tato kapitola původně měla vypadat úplně jinak a její název měl být soška z opálu. A místo toho tam straší Nick a Ami se červená... Sory, Pájo :D

Červenáš se



Když se Ami vrátila, vypadala jako víla. Že se osprchovala jí nesmírně pomohlo. Spláchla ze sebe krev i její příšerný zápach. S Kate jsme Ami uvolnily místo na pohovce. Katina výřečnost i extrovert v ní se rychle projevil a já, Ami a Kate jsme zapředly dlouhý rozhovor. Nevím, jak dlouho jsme tam seděly a povídaly si. Přerušil nás ale gong, kterým se svolávalo na večeři.
"Nesvolávají nějak pozdě?" mrkla Kate na hodiny. Byla jsem celá nesvá a s Ami jsme rozčarovaně přikývly. Když jsme se s dalšími šestnácti obyvateli chotby čislo 8 vyloudali do hlavní místnosti, z nichž to bylo jen kousek do velké jídelny, naskytl se nám pohled na odcházející policii. Přes povídání si jsme si s Ami a Kate nevšimly rámusu na chodbě. A ostatní nejspíš také ne. "Tak proto tu krev na chodbě ještě nikdo neumil tu krev," podotkl Nick, černovlasý asi sedmadvacetiletý muž, který se prodral dopředu. Přitom lehce drcl do Ami, která se roztomile začervenala. S Kate jsme se po sobě spiklenecky podívaly. Na okamžik jsme zapomněly na své problémy. Náhle se Kate zachvěla. Z hrůzy, napadlo mě. Položila jsem jí povzbudivě na rameno ruku. Ami odstrčila Nicka a udělala to samé. S nima jsem se cítila, že někam patřím, již teď jsem je považovala za kamarádky.
V jídelně jsme si sedly k malému zastrčenému stolu. Já s Kate jsme se zvedly, že nám všem dojdeme pro večeři. Ami kývla a začala si zamotávat vasy do drdolu. Marně... Kate začala bručet, že stejně zase bude nějaký hnus atd. Naštěstí neměla pravdu. Alespoň mě hned na první večeři v Léčebně neotráví. Na talíř jsme nabraly toasty s mozarellou. Když se tam nahrnuli i ostatní, Kate stačila ukořistit jen dvě misky s ovocem. Kate to na mě naložila a poslala mě to vyložit na stůl, že jde pro horkou vodu. Toasty zavoněly a já si vzpomněla, že takové dělal i můj otec. Dělal - jen to slovo bolelo. Smutná nálada mě přešla, když jsem viděla, jak Ami zápolí se svými vlasy. Podle Katiných instrukcí jsem vyložila náklad na stůl a nabídla se Ami, že jí drdol udělám. Kývla a podala mi dvě gumičky. Já si obě navlékla na zápěstí a začala ami česat culík. Nick kolem nás prošel a zářivě se usmál na Ami. Té přímo hořely tváře. Měla jsem chuť se uchichtnout, ale vydržela jsem pouze s cukáním ve tvářích. Dodělala jsem drdol.
"No, jak vypadám?" zeptala se Ami. Kate položila na stůl hrnky a konvici s horkou vodou spolu s třemi čajovými sáčky a málem vyprskla smíchy. Já jsem mlčky Ami podala zrcátko, které jsem vytáhla z maličké tašky přes rameno. Ami se na sebe podívala a vyjekla: "Ježiš, Bello, vždyť to vypadá jako hovno!" Ami si začala drdol rozmotávat a Kate tentokrát již opravdu vybuchla smíchem. Ami mě a Kate zpražila ostrým pohledem. Pak zachytila pohled Nicka a na rtech se jí usadil jemný a něžný úsměv, který patřil Nickovi. Nemusela jsem se na ní dívat, věděly jsem že tvářře má krásnš červené.
"Jak dát klukům najevo, že jejich city opětují," zašeptala mi Kate a já se zasmála. Ami si nás okatě nevšímala.

Hlavní postavy - Léčebna

29. října 2013 v 19:00 | Ellnesa |  Léčebna

Hlavní postavy




Léčebna - Anotace

29. října 2013 v 18:57 | Ellnesa |  Léčebna

Anotace (konečně :D)



Oficiální anotace
Dvacetiletá Isabell je alkoholička. Ze slabosti podlehla iluzi, která ji, když se vypaří, stáhne ještě hlouběji. Když si konečně najde přítele, co osud nechtěl, a je s ním těhotná. Gynekolog jí však řekne, že pokud nepřestane pít, tak tím zabije své nenarozené dítě. Má dva měsíce... Nyní ve 3. měsíci těhotenství se dostává do podivné Léčebny, kde se dějí zvláštní vraždy středověkými zbraněmi. A Léčebnu nejde opustit. Jakou v tom hraje roli Isabell, Kate a Ami?

Co o sobě sama říká?
Mé jméno je Isabel a je mi 20 let. Nejsem taková, jaká se zdám. Když mi zemřel můj přítel Erik, zhroutil se mi život. Léčím to alkoholem. Od té doby, co jsem podlehla té droze, se mi zdají tajemné sny o elfském králi...


Neexistující Ticho...

29. října 2013 v 17:57 | Ellnesa |  Projekt "55 básní"
Tak konečně jsem zase něco přidala do skvělého projektu 55 básní... Jak se vám líbí? Sakurová elfka Ellnesa

7. Neexistující Ticho...

Jen skučení v korunách stromu,
jen to donutí mě k tomu,
odložit nafoukanou masku,
vypnout hudbu,
která vlévá se mi do uší,
nedodívat Kvasku.

Kolem mě zní ptačí zpěv,
přesto objímá prazvláštní jev,
kolem mě jest vzuchoprázdno,
neslyším šumění zelených listů
vnutit si,
že je to jen sen,
jde mi snadno.

Když rozplyne se závěs halící svět,
dokáži slyšet jak kvete i nejmenší květ,
pohlazení vánku,
do uší zpívají mi ratolesti přírody,
kouzelní ptáčci,
pomáhají mi najít vílu večerních červánků.

Dnes již vím,
to, na co každý přijít sám musí,
já řící vám to nesmím,
však přesto:
ticho není jen vzduchoprázdo,
prázdný okamžik zvukosféry,
je to libý souzvuk lesních dlaní,
neodhalitelné tajemno,
čarování noční víly,
zvířecí šeptání.

Ticho neexistuje,
však žádný hluchý člověk potvrdit to nemůže,
a že moderní hluší lidé nám nevěří,
jen nás duchové přírody střeží...

Kam patříš Ty?



Byla jsem nominována

26. října 2013 v 20:40 | Ellnesa
Takže byla jsem nominována Ami a Nemesis. Zapomněla jsem na někoho? Toto jsou pouze odpovědi, věci o mě jsou tady
Elfka Ellnesa
Ami
1. Co si o sobě myslíš?
Že jsem nepoučitelný snílek, zamilovaná dívka s duší (polo) elfky, plná bláznivých nápadů, patřícího do skvělého blázince naší třidy
2. Jakou knihu čteš?
Zrovna nyní? Ráno jsem dočetla Krvavý karneval a nyní čtu Divergenci
3. Kdyby jses znovu narodil/a, tak jak bys chtěla vypadat a jakou bys chtěla mít povahu?
Chtěla bych být taková, jaká jsem, jen trochu míň žárlivá
4. Jaký bys chtěla být živel?
Voda!
5. Kde bereš takové skvělé nápady na povídky?
Moje povídky a skvělé?! Jinak, všude možně :D
6. Máš plyšáka, teda pokud ho máš?
Mám
7. Bez čeho bys nemohla vydržet 365 dní?
Asi blog, kamarádky, třídní blázinec, hudba a knížky
8. Jaký máš vstah z kamarádkami?
Já myslím že dobrý
9. Mělas/máš sebevražedné sklony? (Blbá otázka :D)
No, přiznávám se, občas mám depresi, že se chci zabít.... Ale už to myslím přešlo (Jo, Blbá :D)
10. Sleduješ Animáček? Popřípadě, na které pohádky/seriáli se v Animáčku těšíš?
Nesleduji

Nemesis

1. Co pro tebe znamená opravdové přátelství?
Pevné pouto, které, kdyby se porušilo, poničilo by minimálně jednu duši, jako něco velmi důležitého...
2. Jak vnímáš smrt?
Jako součást složitého procesu, který my, lidi, nevědomky provádíme..
3. Co si myslíš o sebevraždách?
Vzhledem k tomu, že jsem se o jednu z nich sama skoro pokusila, je považuji za nerozumné ukončení života
4. Jsi introvert?
Asi kapičku
5. Chtěla bys vydat knihu nebo spíše sborník povídek (popřípadě aby tvoje povídka aby zařazena do sborníku povídek několika autorů)?
Ráda bych napsala knihu, ale sborník by byl také dobrý, takže nevím
6. Čteš rád povídky, které končí smrtí?
Někdy je to zajímavý zvrat, jindy mám mokré tričko a zlobím se na autora
7. Píšeš básně?
Samozřejmě
8. Oblíbená blogová povídka? (z libovolného blogu)
Mám ráda Lasturové oči od Ami, ale i My name is.... Death od Milči
9. Jak vnímáš lhaní?
Jako někdy dobrou pomůcku, jindy ji proklínám
10. Věříš na auru?
Jo

Chvíle Debility - Den 1

22. října 2013 v 19:50 | Ellnesa
Ahojte, tak je tady můj další projekt - Chvíle debility! (ChD) Přežijete to?! psát to nebudu každý den, jen když se mi bude chtít.

Úterý

A tak se hlavním tématem stala Alice! No samozřejmě, že ten vůl opět, nevědomky, rozchcehtal Ami, ENES i Anet. No děsná sranda, fakt že jo! Tada pro ně :-)
Takže jsme si chtěly, my holky, stěžovat na Alici. Proč, dosakru, musí být zrovna on pokladník?! Když se mu Ellnesa (já, že jo) snaží poradit, tváří se jako Pan chytrý a vysvětluje mi argumenty, proč se to tak bude dělat. Mimochodem pěkně debilní argumenty. Já mu snad udělám tu tabulku nebo co?!
Konečně nějaká dobrá zpráva! Ami mi bude ilustrovat Léčebnu. Už nakreslila samotnou léčebnu, která opravdu nepřipomíná místo zkázy, ale to nevadí ;-)
Dneska chyběl ten magor za Ami, ten co mi dluží knížku s pohádkami. (měly jsme je mít do Čtenářského deníku) Prej, že doma žádné nemají. Pche! No tak já jdu dělat tu pošahanou tabulku pro Alici, jinak mě zítra klepne pepka. Na to se vážně nedá koukat!

Debilní Ellnesa ;-)

Liebster blog award - tag

18. října 2013 v 18:47 | Ellnesa
Tak jsem byla nominovaná na Liebster blog award od Ilon-Ká***

V čem to spočívá?
- řekněte 10 věcí o sobě
- odpovězte na 10 otázek, které vám položil/a Bloger/ka, jíž jste byli nominováni
- vymyslete 10 otázek pro ty, které budete nominovat
- nominujte 5 blogerů, kteří mají méně jak 200 pravidelných čtenářů
- informujte blogery o tom, že jste je nominovali

Zjevení Amiino

17. října 2013 v 19:02 | Ellnesa |  Léčebna

Zjevení Amiino

Ucítila jsem jak mi Kate dává facku.
"Au," zaúpěla jsem a vyskočila do sedu. Kate se na mě výmluvně podívala.
"Pročjsi mi dala facku?," zeptala jsem se a nakrčila nos. Kate se ušklíbla.
"No, když jsi mi tu omdlela, tak jsem jako nejlepší způsob, jak Tě probudit, bylo dát Ti facku. A měla jsem pravdu," zasmála se Kate. A uklidila mandlovou kytaru do bezpečí koženého pouzdra. Než pouzdro zavřela, hodila do něj starý odrbaný zpěvník, který měla do té doby rozložený na klíně. Opřela se o pohovku a já se natáhla pro papír, který ležel na podlaze. Ten roztočil tužku pod sebou, která se dokutálela až ke mně. Já měla vždy takové štěstí, že když jsem chtěla něco napsat, vždy byl po ruce papír a tužka. Začala jsem psát první slůvka čarovného snění. I přes alkohol v mé krvi mi zůstalo to čarovné kouzlo psaní. Kate mi nakukovala přes rameno. Psala jsem roztřeseným písmem, ale Kate to zřejmě nevadilo.

Ta jediná, náruč vesmírného prince, ukolébala mě k mému prokletí. můj princ se náhle v páru proměnil. Nechal mě potopit se na dno nekonečného jezera, přející si číši dračí krve. Ze svých dlaní nechával mě pít drogu a když si mě ona obmotala vláknem temnoty tak silným, že ani diamant by ho nerozřezal, mě opustil. Vykázel mě ze své říše. Poslal mě trmácet se světem utkaným z reality bez pomoci, doteku uklidnění. Jen s jedinou jistotou. S drogou. Zničená jsem, ale již Tě nevolám v lazuritově černé noci, nehledám v kapkách ranní rosy. Můj princ již nejsi Ty, ty jež jsi mě zabil, učinil mne jen prázdnou schránkou určené na dopisi potřísněné krví, již v mém prostém světě existuje někdo jiný, Alex...

"To je překrásné a dojemné" smutně se pousmála Kate, strhlá poutavostí příběhu. Pravdivého, jen do květu Luny zabaleného. Chtěla jsem jí odpovědět ale přerušilo nás nejisté zaklepání na dveře. Kate se zvedla a otevřela hnědovlásce s oblečením potřísněným krví. Nahlas jsem se nadechla. Ta dívka byla jako vystřihlá z hororu. Zacuchané krví vlasy jí splihle visely podél sedřeného obličeje. Bílá blůza a levandulové teplány byly potřísněné karmínovou krví. Z dlaní, přesto že je měla obvázané bílou látkou, crčela krev. Jen její oči... Ty jako by do tohohle zničeného těla nepatřily. Byly plné snění, vzdušných přání... Plné energie, jasné a kaštanově hnědé. Právě ty mě přinutili uvěřit, že nejsem jen nanicovatá postava v béčkovém hororu.
Poté promluvila...
"Kate, Isabell, poslouchejte mě, prosím. Utečte dokud můžete," zašeptala a udělala krok vpřed a ji jen o vlásek minul ostrý šíp. Všimla jsem si ho a nevnímaje dívčiny krvavé dlaně, chytila ji za ní a dotáhla do 'obýváku'. Prudce jsem zavřela dveře a vběhla ke své posteli ve vedlejším pokoji. Zpět jsem přinesla trochu děravé volné hnědé tepláky, které mi byly trochu velké (Přesto mi je Alex vzal), a žlutou košili (též větší než byla moje velikost).
"Snad Ti bude," usmála jsem se na dívku a ona se začervenala, když jsem jí do rukou dala oblečení. Kate jí mezitím obvázala všechna zakrvácená místa.
"Děkuji, jsem Ami..." poděkovala Ami stydlivě a šla se převléknout do koupelny.
"Tak to je ona, že..." zeptala jsem neslyšitelně. ale Kate stejně přikývla v odpověď.

Cit včerejší

17. října 2013 v 18:03 | Ellnesa

Cit včerejší


Už tenkrát,
měla jsem pocit,
že jsme si souzeni.
Něco ve mně zahořelo,
ten divukrásný cit,
Bylo to krásné, dokud mi tvé srdce neodcizili.

Bolelo to víc než si myslíš,
já myslela,
že o mé nesmírné lásce víš,
to proto jsem se v lidskou elfku změnila.

Dnes již chtěl bys mě opět mít,
však vyhovím Ti,
až sama to budu chtít.
Nyní objímá mě jiný,
moje bezpečí,
však vím, že mé místo u něj není,
Vím, že mám přijmout toho,
kdo u mě klečí.

...Tebe...

Otázkou však zůstáva,
jestli chci já?

Rozlouskneš tu otázku?...