Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Krev

14. října 2013 v 17:44 | Ellnesa
I já přidám svojí povídku do sborníku mého klubu - klub pisálků...


Existuje vůbec pravda? Nebo je to jen důmyslnější forma lži? Dnes již nevěřím ničemu. Ani že nebe je modré. Ptáte se proč? Jednoduše:
Podvedl mě kluk... No dobře, to se stává, většina kluků jsou stejně hajzlíci.
Zradila mě kamarádka... No, je fakt, že to bylo překvapení, ale i to se stává.
Rodiče mi řekli, že jsem adoptovaná... No úžasný. Nemám slov.
Dále jsem se dozvěděla, že mé pravé jméno je Aliven... Fajn, je to hezčí než Adéla.
Jsem upírka... Dobrá či špatná zpráva... Vlastně jen na půl upírka, choutky mám jen na Halowen. Dá se to přežít, až na to, že za pár dnů je právě Halowen.

A sakra...


----------------------------------------------


Byl tady tak brzo. Nestihla jsem si vymyslet dobrou výmluvu, proč mě můj bratr, nevlastní, nesmí vidět. Vlastně i všichni ostatní. Bože...
Přišla jsem mu otevřít. Brácha měl na tváři zářivý úsměv a v ruce kus bílého plátna, které něco zakrývalo. Usmál se, když viděl, kam směřuje můj pohled.
"To je kostým na Halowen, smrtka..." zasmál se.
"A za co jdeš Ty?" zaptal se ještě. Oba jsme se schodovali na tom, že na Halowen ještě nejsme příliš starý. Dnes bych ale chtěla abysme si to mysleli.
"Za upíra," zakoktala jsem. Bude to bezpečnější, nevím jak budu vypadat po proměně.
"To je super, za to jsi ještě nešla," výskl nadšeně. Jako malý.
Náhle mě začalo bolet snad všechno. Hlava spalovaná nekonečným ohněm, vypověděla službu.
"Potřebuji na záchod," vysoukala jsem ze sebe a zamkla se na záchodě. Měla jsem nutkání rozrazit dveře a vypít všem v domě krev. A nejen to. Poté vyběhnout ven a vypít hektolitry lidské krve a zabít tisíce lidí. Věděla jsem, že bych to dokázala.
Otevřela jsem dveře a zakřičela na bráchu:
" Já jdu oběhnout ty domy v ulici 12, jo?" od té doby, co podvedl holku právě z ulice 12, bojí se tam chodit.
Nečekala jsem na odpověď, obula se a zmizela venku. Snad si brácha nevšiml, že na sobě nemám kostým. Běžela jsem davy převlečených dětí za vlkodlaky, čarodějnice, monstra, smrtky a podobné příšery. Našla jsem dítě s kostýmem upíra. Tentokrát jsem se neovládla a přikradla jsem se k němu. Bylo mu asi 7 let. Mé upíří já ale postrádalo lítost. Sklonila jsem se k jeho krku. Chladnokrevně jsem ho kousla na šíji a lízla si jeho sladké krve. Byla dokonalá, nikdy jsem neochutnala nic lepšího. Nemohla jsem přestat. Mrtvý chlapec se zhroutil. Tedy spíš jeho tělo. Bleskurychle jsem zmizela. Vychutnávala jsem si každou kapku krve. Občas jsem do krve namočila prst a po zdech psala vražedné nápisy. Náhle jsem zaslechla rychlé kroky. Nakoukla jsem do temné uličky tam stál krásný muž. Co nejtišeji jsem se plížila za ním. Neotočil se. Pak jsem na něj skočila. Místo krev se zněj vysypala sláma. Byla to jen až moc přesvědčivá figurína. Náhle z temného výklenku vyskočila čistě bílá smrtka a kousek po kousku mě rozřezávala. Nakonec učinila smrtelný úder. Přestala jsem dýchat, srdce se mi zastavilo.
Smrtka si odhrnula kápi.
"Proč jsme v této hře osudu musel stát proti tobě Aliven..." zašeptala hlasem bratra Aliven. Protože to byl on...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 14. října 2013 v 18:20 | Reagovat

Wow, to je dokonalý.. A ten konec..! Miluji, když na konci někdo umře.. A jak to bylo napínavé! prostě dokonalost..

2 Ami Ami | E-mail | Web | 14. října 2013 v 19:39 | Reagovat

Zajímavý :-)
Ale já jsem si řekla o Léčebnu :-(
A na Rudou jsem se nekoukala :-D Pořád držím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama