Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Léčebna - Hrozba

13. října 2013 v 13:18 | Ellnesa |  Léčebna
Když jsem si přečetla krváček, který napsala Ami, zatoužila jsem napsat podobný. Podařilo se, Ami? Tady máte Prolog. Inspiraci jsem hledala u již výše zmíněné Ami, Milči a v písních Volnej pád od Verony a Lepší ako sme od Anny Veselovské
Signatura-obrázek z googlu

Elfka trnkových keřů Ellnesa

Prolog - Hrozba



Mé jméno je Isabel a je mi 20 let. Nejsem taková, jaká se zdám. Když mi zemřel můj přítel Erik, zhroutil se mi život. Léčím to alkoholem. Od té doby, co jsem podlehla té droze, se mi zdají tajemné sny o elfském králi...

V perutích šedivých ptáků jsem věřila, že je to skutečnost. Letěli jsme nad zelenými kopci, diamantovýma řekama a kamennými městy. Šedivý pták, na kterém jsem seděla, vedl skupinku neomilně dál. Tak jako tolikrát mě nesli k elfímu králi. Těšila jsem se na jeho sametový hlas a oříškové oči. Vždy mi poradil, utěšil mě. Od úmrtí Erika to bylo to, co jsem bytostně potřebovala. Nebo ne?
Ptáci se snesli na mýtinu. Král mi pomohl na zem a změřil si mě vyčítavým pohledem. Byl tak chladný, až jsem ucukla.
"Přestaneš pít," v uších mi zněl jeho nevídaně hrubý hlas. Tak jsem ho neznala. Jenže on neskončil.
"Zmiz, přijď, až vyplníš mého příkazu," otočil se a odcházel.
"Ale jak?" křičela jsem za ním. Otočil se a obdaroval mě chladným úsměvem, bez špetky dřívější něžnosti.
"Léčebna," znělo mýtinou. Král zmizel ve stínu černých stromů a já pochopila, že měl pravdu.
Můj sen, můj pán...
Z mého života zmizel Erik i můj král. Zhroutily se mi naděje. Nyní už mám jen ten věrný alkohol. Poté jsem se propadla do bezedné temnoty, která mě unášela pryč...

Uběhlo několik let a já si se svým alkoholismem žila vesele dál. Po letech jsem si konečně našla přítele. Tento se jmenoval Alex a měli jsme toho tolik společeného. Mimo jiné i stejnou drogu. Alkohol. O léčebně jsme ani jeden nepřemýšleli. Proč taky?

"Miláčku...," rozmáchlým pohybem mě zval do ložnice. Váhala jsem. Zářivě se na mě usmál. Nakonec jsem ho následovala. V ložnici bylo příjemné přítmí a moje maličkost, pevně rozhodnutá, zavřela dveře.

Můj přítel se ke všemu vždy stavil laxně. Když se mi začalo zvětšovat břicho, jen podotkl, že nejspíš tloustnu. Později jsem zjistila, že jsem těhotná. Ochrana selhala Alexovou vinou, což mělo za následky ostrou hádku. týden jsem s ním nemluvila a odmítala mu vařit. Oba jsme již ale nenarozené mimčo přivítali do rodiny.
V dlaních jsem svírala klíče a zamykala jimi byt. Rychle jsem seběhla schody a na zastávku doběhla právě včas.
Vystoupila jsem u nemocnice a vešla do areálu. Proplétala jsem se chodbami, než jsem se konečně zastavila u dveří s nápisem: Gynekologie, mudr. Ondřej Einel. Vstoupila jsem do prázdné čekárny, kde na mě zaútočila těžká vůně levných osvěžovačů vzduchu.
Sestra mě vyzvala ke vstupu do ordinace. Poslušně jsem ji následovala. Gynekolog se zdál být duchem nepřítomen, ale jakmile jsem vešla do místnosti, procitl. Když mě vyšetřil, zařval na mě, že jsem ve třetím měsíci těhotenství.
"Poslyšte, pani, musíte přestat pít, jinak to malý zemře," vychrlil na mě spěšně tu novinu. Nikdy jsem toto nečekala. Ztuhla jsem a břicho se mi stáhlo náhlou křečí.
"Jak... dlouho?" zaskuhrala jsem nesrozumitelně.
"Máte dva měsíce," odpověděl nezůčastněně a natáhl ke mně ruku s bílou vizitkou. Vzala jsem si ji a do nyní prázdné dlaně hodila peníze za vyšetření. Vzduch v ordinaci mi už nestačil. Se zjištěním, že se ani v čekárně nedá dýchat, jsem vyběhla ven, kde jsem začala lapat po dechu. vstoupila jsem do přijíždějícího autobusu a vystoupila na konečné. Zabočila jsem do vedlejší uličky a minula ceduli, která hlásila konec města. Šla jsem asi ještě 300 metrů a stanula před velkou bílou budovou. Před mojí zkázou.
"Před tvojí nadějí," šeptal tichý hlásek neodbytně. Nechtěla jsem ho poslouchat, ale někde v hloubi duše jsem věděla, že má pravdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 13. října 2013 v 13:28 | Reagovat

Dobrý :-)
To bude nějakej menší horor? Mám takovej pocit, že tohle mě bude bavit víc než EL :-D Nic proti EL je taky pěkná povídka, ale mě víc přitahuje Léčebna :-) Snad mi rozumíš a tohle se Ti fakt povedlo :-)

2 Ellnesa Ellnesa | Web | 13. října 2013 v 13:30 | Reagovat

[1]: Já taky nemám nic proti EL :D, ale tohle bude víc bavit i mě...

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 13. října 2013 v 17:21 | Reagovat

To je úžasnej prolog:DD

4 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 14. října 2013 v 18:20 | Reagovat

Souhlasím s váma holky, ale řekněte ta líbačka mezi Ami a Xerem je taky dobrá.

5 Ami Ami | E-mail | Web | 14. října 2013 v 19:41 | Reagovat

[4]: Hééjjj :-) Že já Tě nepropíchla :-D

6 Georgina Georgina | Web | 15. listopadu 2013 v 16:47 | Reagovat

Povídka vypadá skvěle! :)

7 Kai Kai | E-mail | Web | 14. září 2014 v 20:36 | Reagovat

Wow, skvělé, už se těším do léčebny :3 (a to jsem v životě nečekala, že něco takového řeknu...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama