Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Léčebna - První tóny

15. října 2013 v 16:46 | Ellnesa |  Léčebna

Léčebna - První tóny



Slyšela jsem jak se otevírají dveře koupelny. Rozkoukala jsem se a zjistila, že krev kolem mě byla pouze má představivost. dvaadvacetiletá plavovláska otevřela zástěnu sprchy a zasmála se.
"Proč tak řveš, Šílenko?" otázala se mě s milým úsměvem a zastavila vodu. Trhla jsem hlavou ke dveřím koupelny a ona s tichým smíchem odešla. Usušila jsem se a zabalila do ručníku. Ta dívka musela přít, když jsem se sprchovala. Zamlouvala se mi. Vešla jsem, zabalena v ručnících, do místnosti, kterou plavovláska určila jako společnou. Asi... Z ní se linul překrásný zvuk kytary. Plavovláska hrála jako bůh. Přešla jsem místnost do svého pokoje. U postele jsem měla dvě cestovní tašky a navrchu dopis od Alexe. Položila jsem ho na noční stolek a z modré tašky vytáhla šedivé tepláky a starou bílou košili. Z druhé jsem vybrala obyčejné spodní prádlo a děravé ponožky a oblékla se. Rychle jsem vyrazila za plavovláskou poslechnout si ji. Sedla jsem se na kraj pohovky a nohy si objala pažemi. Ona dohrála poslední tóny a podívala se na mě.
"Kate, můžeš mi tykat," představila se vesele.
"Bella, Ty mnš taky," opáčila jsem.
"Kdo byla ta dívka, kterou dnes zavraždili?" zeptala jsem se a hlas se mi zlomil.
"To byla Eva," ani Kate se neudržela, do klína jí dopadlo několik slz a začala brnkat na kytaru smutnou melodii. Zdálo se mi, že je s ní jistější. Přišlo mi, jakoby ta kytara byla její součástí. Píseň se rozvíjela jako orosené poupě, však smutek tam byl stále.
"Eva byla spolubydlící jedné holky, Ami, která prý musela ihned k terapeutovi. Musela na tom být vážně blbě," pokračovala a aby změnila téma optala se:
"Četla jsi Delirium?" přikývla jsem. Tu boží knihu jsem četla snad tisíckrát.
"Tak odtuď ta šílenka..." přikývla a po její tváři jsem viděla přeletět lehký úsměv.
Kate byla velmi sympatická. A já se bála s jakým expertem budu sdílet pokoj.Podívala jsem se z okna. To není možné, venku byla tma! Do léčebny jsem přišla ve dvě... Musí být tak tři!
"Jak dlouho jsem byla vůbec ve sprše?" zaptala jsem se, hlas se mi třásl děsem.
"Nevím, asi 3 hodiny..." pokrčila rameny a mně se zatočila hlava. Pamatuji si jen jak jsem klasla na pohovku a poté jen černočernou temnotu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 15. října 2013 v 18:01 | Reagovat

Héééj, žádná krev :D
Goog, povedlo se ti to :)

2 All€$a All€$a | Web | 15. října 2013 v 18:50 | Reagovat

Pěkný blog

3 Zoey Zoey | Web | 15. října 2013 v 20:13 | Reagovat

Jak dlouho jsem tu nebyla? Tuhle povídku musím dočíst :-) Abych byla v obraze. Ale vyznívá to skutečně skvěle! :-)

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 16. října 2013 v 20:31 | Reagovat

Krásné... A líbí se mi, že jsi tam dala název deliria, je to opravdu hezká kniha.. :D

5 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 17. října 2013 v 17:26 | Reagovat

Krásně se ti to povedlo a ta kytara se ti opravdu povedla, takhle mě pochválit. a mimochodem já Dlirium nečetla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama