Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Léčebna - Šedivé zdi

13. října 2013 v 19:45 | Ellnesa |  Léčebna

Léčebna - Šedivé zdi


Z kabelky jsem vytáhla mobil a zavolala Alexovi.
"Cože?!" zařval, když jsem mu vše řekla.
"Já nechci zavinit smrt našeho dítěte. Ty snad ano?"
"Ty víš, že ne."
"Vím, právě proto mi nebraň!"
"No dobře, Bello..." zašeptal a hovor mi típnul.
třesoucíma rukama jsem vzala za mosaznou kliku a otevřela zdobené dveře. Ocitla jsem se ve žluté vstupní hale. Šlla jsem přímo ke dveřím., na kterých bylo velkými černými písmo nápsáno RECEPCE. Vešla jsem do skromně zařízené kanceláře.Ihned ke mně přiskočila blonďatá pracovnice a nasadila sladký reklamní úsměv. I nemluvně by poznala, že je falešný. Zhnusila jsem se.
"Slečno, prosím posaďte se..." vyzvala mě přeslazeným hlasem a odběhla do další kanceláře. Za chvíli z ní vyšel starší pán s upřímnýma modrýma očima. Ústa roztáhl v náznaku úsměvu. Tento nebyl tak nechutně sladký. Nepochyboval jsem, že té blondýnce již podlehl nejeden muž. Avšak já nebyla muž. Tento úsměv byl jakýsi smutný pohled dítěte na nemocnou matku. Jiné přirovnání mě nenapadlo. Možná schovívavý, s němým náznakem lítosti. Pán si popostrčil brýle a usedl na červenou židli proti mně.
"Bello, alkoholismus se nedá vyléčit během dvou měsíců, to vážně ne. Také byste měla vědět, že terapii nelze přerušit. A za další v léčebně se dějí hodně podivné věci. Vážně do toho půjdete?" jakoby už znal mou odpověď, začal vyplňovat papíry. Každý normální člověk by se nechal odradit, ale já normální nebyla. Proto jsem si vzala od něj nabízený papír a podepsala to všude, kam ukazoval.
"Bello, Váš pokoj je poslední vpravo v chodbě číslo 8. Chcete aby Tě Larya doprovodila?" Larya byla jistě ta blondýnka.
"Ne, nechci. Jak to o mně vůbec všechno víte?"
"Řekl bych vám to rád, ale sám jsem na to ještě nepřišel," řekl smutně a poté dodal "Mé jméno je Jaroslav Selin, tykejte mi." Znamenalo to, že si budeme tykat. Pochopila jsem, že on je terapeut. Ach bože...

Pokoj byl sám o sobě hezký. Ale ta cesta k němu! Všude jen depresivní šedé zdi a lampy svítíci ponurým světlem. Všimla jsem si dvou postelí. Pochopila jsem, že to tady nebudu obývat sama. Náhle se z chodby ozval bolestivý výkřik. Pohotově jsem vyběhla z pokoje a klekla si k asi třicetileté brunetce. Cloumala mnou panická hrůza. Kůže se mi zježila strachem a já, i když jsem ji v životě neviděla jsem uronila několik třpytivých slz. Do srdce měla vražený meč a na břie několik řezných ran. Celá šedá chodba se brzy změnila na karmínově rudou. Když přišel vysoký vousatý pracovník léčebny, vrátila jsem se do pokoje, stejně jako obyvatelky ostatních pokojů. Rozhodla jsem se, že se dojdu vysprchovat. Stále jsem se třásla, když jsem vstupovala do sprchy. Otočila jsem kohoutkem, aby tekla horká voda. Sedla jsem si pod proud vařící vody a zavřela oči. Když jsem je za chvíli otevřela, seděla jsem v krvi. Začala jsem vyděšeně křičet...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 13. října 2013 v 19:56 | Reagovat

Hůůůůů, jak já miluju horory :-D Tohle mi vážně děláš na schvál, že jo? Jsi děsná, vážně mě rozčiluješ :-)
Hele, dám Ti radu, teď se vykašly na EL (já vím, mně stačilo, jak jsem se JAKO cucala s Xerem) a piš a piš a piš jen a jen a jen Léčebnu jasný? :-D
Musím asi začít psát taky nějaký horor, když by tak hezky šel ten krváček nemyslíš? :-)
Prostě napiš co nejdřív Léčebnu, prosím, prosím, prosím :-D
OMG, OMG já to nevydržím....

2 Xanya Xanya | Web | 13. října 2013 v 22:02 | Reagovat

Tak to je něco! Miluju horory. I když fantasy je trošilinku lepší. Já osobně je psát moc neumím,ale tobě to opravdu jde. :-)

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 14. října 2013 v 16:38 | Reagovat

Moc moc se ti to povedlo! Rychle ať už tu je další kaitola:DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama