Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Oči z Jantaru

12. října 2013 v 12:54 | Ellnesa |  Lazurit čiré Temnoty

Před časem jsem posílala povídku níže do soutěže u Nili a Mell. Zde
Blíží se hlasování a já jen zvědavě čekám, jak na tom budu s pořadím. Ale nyní již slíbená povídka.

Oči z Jantaru


Překrásný, jen bílé perutě neskvěly se mu na zádech. Pískovcové kudrnaté vlasy sváděly k doteku. Udělám krok blíž. Ruka se mi klepe, když ji k němu vztáhnu. Přinutím nohy k dalšímu pomalému váhavému kroku. Nevnímám slzy, které mi stékají po obličeji a na bílém tričku způsobují mokré skvrnky. Měl bledou pleť, podobnou mně. Pamatovala jsem si jeho krásné šedomodré oči tolik podobné trnkám. V nich skrytou ironii. Teď je mněl zavřené, ale já před očima živě viděla jeho pohled. Zrychleně jsem dýchala. Mé modré oči byly narudlé, již týden jsem vůbec nespala, a když jsem na chvíli přece jen usnula, probudila jsem se se strachem ve tváři a rty potřísněnými krví. Bála jsem se zavřít oči. "Aeo" promluvil tiše, téměř jsem mu nerozuměla. Vypadal nadpozemsky, můj princ. Vyšla jsem mu vstříc a hleděla na jeho oči. Toužila jsem se mu do nich podívat, zahlédnout ironii a odlesky jeho šedomodrých duhovek. Neotevíral je. "Prosím, otevři je" zašeptala jsem toužebně. Rozuměl mi. "Vážně to chceš?" zeptal se váhavě. "Že se vůbec ptáš, samozřejmě, že chci!" vykřikla jsem. "Pššt, zlato" uklidnil mě, ovšem stále se zavřenými víčky. Otevřela jsem vyschlá ústa, chtěla ho pobídnout, když si povzdychl a jeho víčky zacloumal nepatrný pohyb. Ústa jsem zavřela a očima visela na jeho víčkách. Otevřel je. Nebyly to jeho oči, tyto byly jantarové. "Ty nejsi Rayn!" zařvala jsem a on se usmál. "A to vadí?" zeptal se koketně. "Ano…" smutně jsem vyslovila odpověď a vzdala se nadějí. On se ale náhle proměnil v stvůru. Jeho tělo ovinula černá saténová látka utkaná z Lazuritu čiré Temnoty. "Och…" zavolala se a otočila se na útěk. Tušila jsem, že mu neuniknu. Přesto jsem běžela. Doháněl mně, když jsem doběhla na konec skály, pode mnou se vlnilo moře. Nadechla jsem se a skočila, unikl mi výkřik a stvůra zařvala. Umírám, ale unikla jsem. Díkybohu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 12. října 2013 v 17:20 | Reagovat

Tak to je mnohem lepší než to moje :-) Nádhera,Ellneso.

2 Zzz Zzz | E-mail | Web | 13. října 2013 v 11:01 | Reagovat

Panebože. Ten konec. Umírám. Dost silné slovo. Výborně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama