Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Listopad 2013

Hlášky z mého okolí #3

22. listopadu 2013 v 17:58 | Ellnesa |  Hlášky z mého okolí
Další várka hlášek z mého okolí! Tentokrát však přidaná již v pátek!

Pondělí:

Lektorka z Vrakbaru: "Specialitou dámských záchodů ve vrakbaru je, že tam nesvítí světla..." (naštěstí jen u umyvadel)

Anet v kabince na záchodech (bylo to slyšet i ven) "Jéé, ono se to dá rozsvítit, HUSTÝ!"

Úterý:

Učitelka Přírodopisu: "Romane, už mě vážně SEREŠ!"

Marek:"Panebože holky, nechte už toho Klikouna na pokoji!"
Já: "Próóóóč?!"

Středa:

V ČJ pomocí přípon tvoříme povolání pro ženy...

Učitelka: "Tak třeba soudce - soudkyně, hudebník - hudebnice..."
Klikoun: "...Automechanik - automechanice!"

V Přírodopise popisujeme prvoky...

Učitelka: "A co je tohle?"
My: "Buněčná ŘIŤ!!!"

Po přírodopise
Já: "Hele Káťo, budeme nadávat odborně!"
Káťa: "Jo, jasně, do řiti, do buněčný řiti!!!"

Odpoledne jsme navštívili novou pobočku městský knihovny na Kosově...
Ve dveřích se skoro srazíme s dvěma sedmákama z Masaryčky.
Ten druhej (vlastně již vám znám Michal ze zuš) *usměje se* "Čau, tebe znám!"

A v autobuse si Kačka hraje se zlatou plastelínou, která skáče jako hopík. Najednou do autobusu nastoupí Ampič a dost rychle nás v autobuse najde. (To mu nestačilo, že nás otravoval na obědě?!)
Káťa: "Davide, nechceš zlatý oči?"
Ampič: "Ehm...?"
Kačenka se usměje a ukáže mu zlatou plastelínu...

Čtvrtek:

Na těláku hrajeme Přehazku a na Diviše letí míč...
Diviš: "Mám!" *natahuje se pro míč*
Diviš ho nechytí a my (tedy zbytek holek i s učitelkou) reagujeme: "Nemáš!"

Pátek:

V pracovkách nás učitelka vezme do učebny fyziky...
My: "Pančelko, ukažte nám sloní pastu!!!"

O přestávce ve třídě...
Honzíček: "Mersííííííí...."
Radim: "....za to žéééé sííííí!!!"




Hlášky z mého okolí

16. listopadu 2013 v 17:25 | Ellnesa |  Hlášky z mého okolí

Chcete se zapojit?


1. Projekt by byl od 23 nebo 30 listopadu (popř. 7. prosince) do konce školního roku.
2. Projekt přidávejte každou sobotu na svůj blog.
3. Nejlépe pět a více hlášek... (např. Když v úterý žádnou hlášku nepostřehnete, tak třeba ve středu nejděte hlášky dvě...)
4. Uveřejněte, že autorem projektu jsem já.

A jak jsem ho vlastně vymyslela?


Vlastně poděkujte Vendy, která ve svém Top Říjen zveřejnila článek blogerky Bony - Heroin, kamera, beruška a useknutá ruka!
Tak to je má inspirace. Tak co, hodáte převzít takový to důležitý úkol?

Porušený slib

16. listopadu 2013 v 17:00 | Ellnesa
Inspirací mi byla Šeříková Luné a čarovné melodie skupiny Maok. Sakurová elfka Ellnesa



Všechna slova se rozplynou v neonečné melodii.
Melodii vesmírného šeptání víl.
Víl zakázané lásky.
Lásky k šedomodrému elfovi.
Elfovi tolika tváří.
Tváří nadpozemsky krásných.
Krasných, jako7 okvětní plátky.3
Okvětní plátky rudých květi
Květin zamilovanosti.
Zamilovanosti nekonečné...

Slib dala sama sobě, ona, Sakurová.
Sakurová elfka.
Elfka ovinuta láskou.
Láskou zakázanou.
Zákázanou, ona sama je zákazu příčinou.
Příčinou, tou, která přísahala.
Přísahala sama sobě za úplňku.
Úplňku, kdy skutečností stávají se nevyřčená přání.
Přání nyní teď již skutečná.
Skutečná a tolik sladká.
Sladká zamilovanost...

Její myšlenky se kolem Něho točili.
Točili divoce.
Divoce jím zaplnily mojí hlavu.
Hlavu, bez něj neúplnou.
Neúplnou myšlenku skrývám v koutku.
Koutku mé mysli.
Mysli, Sakuro.
Sakuro hedvábná.
Hedvábná, štěstím poskvrněná.
Poskvrněná láskou jsou její přání nevyřčená.
Nevyřčená slůvka stala se skutečností.
Skutečností omamnou.
Omamnou přítomností šedomodrého elfa.
Elfa již dovolenéného.
Dovoleného polibku...
... Jen pravá láska přetrvá.

Je naše zamilovanost skutečná?


Hlášky z mého okolí #2

16. listopadu 2013 v 16:15 | Ellnesa |  Hlášky z mého okolí

Pondělí:

Anetka, ze měněco málo vytáhla na Skype a chtěla abych jí to ve škole dořekla. V Ájině jsem se z toho úspěšně vykroutila, ale na PD jsem to už prostě nevydržela. Takže předběžné opatření...
Já: "Anetko, kde chceš pohřbít?"

Úterý:

Chcete slyšet mou litanii stížností, jak v úterý byla naše třída nevtipná?

Středa:

Připravovali jsme burzu a já si zkoušela šaty. Náhle vešla do kuchyňek naše učitelka...
Já: "Pančelko, mohla byste se otočit?" (Učitelka, Kirch, Pája, Káťa a i já jsme vybuchli smíchy, ale to byste prostě museli být u toho...)

Čtvrtek:

Já jsem tak trošku omylem nakopla Klikouna do rozkroku.... A takhle zareagoval Ampič....
Ampič: "Klid L...... (tam si dosaďte moje přijmení :D), klídek, žádný Karate....!"
O hodinu později Ampič: "Klídek, přicházím v míru, míru a lásce..." *předvedl uklonu, předváděnou před karate*

Pátek:

Naše madame Pája (Ami) měla oslavu svých 12. narozenin a večer jsme si jen tak, ze zvědavosti pustili Vyvolený...
Pája (Ami): "Neruš, čučím na Vyhulený..."

A ještě jedna... S Anet a Karin jsme šly ze školy a anet přecházela silnici...
Já : "Neboj se, nikdo Tě nechce přejet.... I když by z tebe byla dobrá placka..."

Sakurová elfka Ellnesa

Masový hrob

12. listopadu 2013 v 20:07 | Ellnesa |  Léčebna

Masový hrob



Isabell
Kate seděla nebo se spíše choulila na posteli a hlavu skryla do zpocených dlaní. Přesto bylo slyšet (a vidět), že brečí. Ne tiše, ale pořádně hlasitě řvala. Že bych si zacpala uši rukama? Místo toho jsem se ke Kate přidala. Jak ubohé.
"Búúúú, bééééé..." fňukala, ne zrovna tiše, Kate a já s ní. Přestože jsem Ami zatím příliš neznala, její náhlá smrt mnou nesmírně otřesla. Kate ke mně zvedla hlavu a promluvila. Byl to hlas člověka, který se vzdává. Přijímá že je jen otrok. Nechává se pohltit svou vášní. Hlas ALKOHOLIKA!
"Zatlač na tu cihlu," řekla Kate a úkázala na jedinou bílou, za to velkou, cihlu. Zatlačila jsem na ní. Ozvalo se zapraskání a do náruče mi sklouzla lahev Vodky. Nakokla jsem do výklenku a zjistila jsem, že tam je schováno ještě mnoho lahví. Páááni!
"Ta skrýš je výtvorem dívky, která tu byla přede mnou..." hlesla Kate a z rukou mi vytrhla Vodku. Já spolkla sliny a cihlu zpátky vsadila do zdi. Mezitím v Kateiných ústech zmizela polovina obsahu láhve. Probudila se ve mně touha. Houby, probuzená už byla, jen jsem jí přestala potlačovat, pomyslela jsem si a s vděčností si vzala láhev od Kate. Několika hlty jsem ji vyprázdnila. Tělem se mi rozlil zvláštní, mě tak dobře známý pocit. Ááách...

Ami
Bolest... Nekonečná bolest... Šílené štípání v rameni....
Otevřela jsem oči a z úst mi unikl vyděšený výkřik. Ležela jsem v louži krve a kolem mě ležela hnijící mrtvoly. U narychlo oházené stěny leželo několik kostí a dva celý kostlivci. Zaječela jsem. Já sama jsem zde ležela v krví potřísněném a smradlavém oblečení. Vlasy jsem měla slepené krví a jakýmsi zeleným hnusem, z kterého se mi zvedal žaludek. Hodila jsem šavli. Nyní jsem již neležela jen v krvi, ale i ve vlastních zvratkách. Fůůůůůůůj!!!
Vedle mě leželo tělo, které mi bylo povědomé. Eva, ozvalo se mé podvědomí. Evino tělo, bylo to Evino tělo! Její skelné oči se vyděšeně dívaly vzhůru, rty měla zkřivené do neexistujícího výkřiku. Oči, moje oči, oči ledové královny, se poprvé, poprvé od smrti mé matky, zalily slzami. Pravými hořkými slzami. Zvedla jsem se na lokty. Stálo mě to obrovské úsilí. V té kobce jsem byla jediná kdo dýchal. Vlastně ne, uvědomila jsem si po chvíli.

Hlášky z nejenom 6.C 1/...

9. listopadu 2013 v 17:49 | Ellnesa |  Hlášky z mého okolí
Ahojky. Mám tu pro vás projekt, který vyšel z mých nápadu a to jest - Debilní kecy nejen mé třídy. Brzy přibyde i ikonka projektu... Vaše praštěná Ellnesa

Pondělí:
Klikoun na PD do wordu vkládá kosočtverec.
Kačka (ENES): "Už jsem si myslela, že chceš kreslit sprostý obrázek..."
Klikoun: "Taky, že jsem chtěl...!"

Úterý:
Všeznámý Honzíček: "Paní učitelko, mě někdo polil lavici vodou..." *doplní ukřivděným výrazem*
Učitelka HV: "Seděla tam tvoje ségra, tak já nevím, co tam dělala..."
Honzíček: začne mumlavě nadávat

Středa:
to byla mimochodem Pythagoriáda, šla jsem na ní s dalšíma čtyřma klukama ze šestek, jednou sedmačkou, třema sedmákama a dvěma deváťákáma/osmákáma (nevím). Takže jsem si s Klikounem (inteligent od nás ze třídy) zajímavě popovídala a párkrát umřela smíchy... ´

Já: "Dyť celá naše třída jsu kreténi..."
Klikoun: "Fakt?"
Já: "Jo. Tak schválně, jmenuj mi někoho od nás ze třídy, kdo není kretén..."
Klikoun: "Jenom z kluků nebo i z holek?"
Já: "Z holek i kluků"
Klikoun: "I já?"
Já: "Samozřejmě"
Klikoun: *zavrtí hlavou* "Nemám slov..." :D :D :D

Klikoun: "Dominik je kretén..."
Já: "Kretén s velkým nosem..."

apod.

Čtvrtek:
Michal ze ZUŠ: "Já znám jednu zajímavou písničku o liškách!"
Učitelka ze ZUŠ: "Jakou?"
Michal: "What Does the Fox Say!!!"
Já a Kája jsme vybuchly smíchem :D

Pátek:
To jsme byly mimochodem já, Kačka (ENES) a Tina ve městě, kde jsme se pak chcechtaly na celé náměstí a řidiče autobusu, kterým jsme jeli, musela z nás klepnout pepka. Zvlášť když Kačka začala zpívat a chrochtat :D Bylo nám na blití (promiňte mi ten výraz). Ale to víte, přesně to jsme my...
Ale zpět k Ájině, kdy jsme byli rozděleny do náhodných dvojicí. Měli jsme psát o tom druhém věty ve třetí osobě. Já vyšla na Klikouna...

Já: "Mám napsat He nebo She?" ("Jseš kluk nebo holka?")
Klikoun se na mě podíval jak na totálně praštěné stvoření, tak jsem tam napsala He...
(Já vím jsem blbá...)

Další...

7. listopadu 2013 v 19:53 | Ellnesa |  Léčebna

Další...

"Chceš něco k pití?" zeptal se Michael. Přikývla jsem. Vzal mě ke stolu, který připomínal několik školních lavicí, které jsme měli na základce, spojených dohromady.
"Rum, Vodka, Svařák?" začal Michael. Přišlo mi divné, že tady, v Léčebně, mají alkohol. Ale co, hlavně že je. V rozjařené náladě jsem si nakonec vzala od Michaela plastovej kelímek se svařeným vínem. Napila jsem se a každý doušek převalovala v ústech. Třeba je to naposled, kdy se napiji alkoholu. Michael se usmál a dvěma doušky vyprázdnil svůj kelímek.
"Jak dlouho tady vlastně už jsi?" zeptala jsem se a obočí mi vyjelo nahoru.
"Ehm, asi šest měsíců," pokrčil rameny. To je docela dost! Michael mrkl na hodiny a povzdechl si.
"Ty vole, už je deset hodin, už půjdu... S tebou mi to strašně rychle uteklo..." usměje se sexy pokřiveným usměvem a zeptá se jestli půjdu taky. Přikývnu a společně se vyloudáme do naší chodby. Michael zaleze do prvního pokoje a já do posledního. Když tiše procházím kolem Kate, samozřejmě ji vzbudím. Vyletí do sedu a chce mě zpovídat. Povzdychnu si a posadím se na svou postel.
"Kde jsi byla?" zeptá se.
"Ani se neptej, ale hlavně se to nesmí dozvědět Ami, jo?"
"Jasně..."
"Byla jsem na...." v ten okamžik odpadnu. Zamlží se mi před očima a já se propadnu do snů.
Zdá se mi o Michaelovi. Dívá se mi do očí a já vnímám jen jeho slova.
"Nechoď tam, já sám jsem alkoholik, já už propadl, ale ty tam nesmíš chodit. Je to past. Nevím od koho a proč, ale je jasné, že je to past na ty, kteří se sem chodí léčit. Prosím, nechoď tam už...." zašeptal Michael a začal mizet... Chtěla jsem ho zadržet, ale mé ruce jeho tělem projely, jako tělem ducha. Nebyl hmotný... Byl to sen, snažila jsem se sobě namluvit, když jsem se probudila, ale tušila jsem, že sama sobě lžu. Bylo to poselství...

Dny byly stále stejné, jen k večeři byly stále větší hnusy a na terasu jsem se snažila nechodit. A sen se opakoval... Co když je to opravdu jisté poselství. Zvykla jsem si, že Léčebna je podivné místo, ale až do jaké míry, jsem netušila. Loudaly jsme se s Ami a Kate z večeře, když mě a Kate Ami strhne k zemi. Nad námi proletí vržený kuchyňský nůž. Nůž proletí místem, kde jsme před chvíli měly hlavy. Uf. Zdá se, že je vzduch čistý. Poté ale Ami zaskučí bolestí. Podíváme se na ní. Mezi lopatkami má vražený nůž. Krvácí. Rychle jsme ji vzaly na ošetřovnu.
"Další?" lekne se sestra. My mlčíme a předáme jí Ami. Sestra Ami prudce vytáhne nůž z rány, kterou pečlivě vymyje a obváže.
"Bude v pořádku, tahle měla štěstí..." prohodí sestra. Tahle...

Překvapivá odhalení

5. listopadu 2013 v 19:10 | Ellnesa |  Léčebna
Překvapivá odhalení


Mezitím, co si Ami rozmotávala drdol, tak jsem vytáhla mobil a Ami si vyfotila. Kate se mi podívala přes rameno
"Úžasná fotka!" podotkla se smíchem Kate. Já se k ní přidala a Ami se nás přejela nasupeným pohledem.
"Isabell, smaž to, please," zaprosila Ami. Já ale zavrtěla hlavou, zamklnula mobil a schovala ho do tašky. Kate se zvedla, sebrala Ami gumičky a udělala rychle Ami drdol. I v té rychlosti byl lepší než ten můj. Já prostě neměla praxi... Já si do hrnečku nalila horkou vodu a strčila do ní čajový sáček. Chvíli jsem sledovala, jak voda dostává vínovou barvu. všechny tři jsme se pustili do toastu. Musí se nechat, že byly výborné.
"Chodba 8 - terapeutické sezení!" zařval nabručený asistent terapeuta na celou jídelnu a odešel si pro svůj příděl toastů.
"Měly bychom sebou pohnout..." zamumlá Kate s plnou pusou. díky jejímu dalšímu pobízení jsme nakonec najedení seděly u terapeuta.
"Tak nejdříve si vezmu k sobě alkoholiky," řekl Jaroslav, náš terapeut. Já a Kate jsme k němu vykročily spolu s Nickem, Michaelem a Danem. Posadili jsme se kolem smrkového stolu a Jaroslav začal vyzpovídávat Michaela, který seděl vedle mě. Nevnímala jsem je, dokud mu Jaroslav nepodal tužku a papír. Zbystřila jsem, neboť se mi zrovna chtělo psát.
"Napiš, nakresli, Michaeli, své myšlenky, pokus se vypsat ze všech trápení.." řekl Jaroslav. Zdálo se to jednoduché. Ale nebylo. Michael nakreslil pidi čáru a na ní napojil druhou a třetí. Poté to ale celé začmáral. Všichni, kromě Dana, který chrápal, jsme ho pozorovali.
"Už jsem si myslel, že chceš kreslit sprostý obrázek," řekl Jaroslav.
"Taky, že jsem chtěl..." zamumlá Michael směrem ke mně a Kate. Obě se zahihňáme.
"Ticho dámy," obrátí se na nás a podá nám papíry a tužky. Když podává papír a tužku Nickovi a budí Dana, tak nám dává stejný úkol jako Michaelovi - vykreslit se ze svých pocitů. Dívám se na prázdný papír a v uších mi stále zní Michaelovo "Taky že jsem chtěl." Nevím proč, ale přijde mi to k popukání.

Když večer sedíme u Ami, kde to je stále cítit Evou, tou mrtvou, vyprávím Ami tu vtipnou scénku. Zatím co Kate a já se chechtáme jak blbé, tak Ami to vtipné nepřijde. Nejspíš má jiný typ humoru. Náhle zazvoní Ami mobil. ami se na něj podívá.
"To je sestřenka, klidně tu můžete zůstat, mívá zajímavé kecy..." zasměje se ami a hovor přijme.
"Čau Ami, hádej co se mi stalo..." vypráví rozjařeně Amiina sestřenka.
"Netuším, Štěpáno," odpoví nevzrušeně Ami.
"Jsem se vyspala se super klukem, sice je to alkoholik, ale zachovalej..."
"No a?"
"Nechceš slyšet podrobnosti?"
"Ale jo..."
"No jmenuje se Alex Sláma, jeho holka je na léčení, takže vpoho..." víc jsem slyšet nemusela. Vstala jsem a vyběhla na chodbu. Hledala jsem nejbližší cestu na terasu, o které si povídal Nick s Michaelem. Nakonec jsem terasu našla. Když jsem otevřela dveře, zjistila jsem, že je to krytá terasa. A navíc, pořádalo se tu něco, jako diskotéka. Bože, jestli je tohle Léčebna, tak se ani do reality vrátit nechci! Když si odmyslím tu vraždu... Spatřila jsem Michaela. A ten mě očividně taky.
"To se moc často nestává, aby sem dorazili nováčci," prohodí, když ke mě dojde.
"Cc..co?" zeptám se nesmyslně.
"Stěny jsou zvukotěsné, chceš si zatancovat?" zeptá se. Přikývnu, potřebuji se nějak odreagovat.

Nominovaná... Nééé

2. listopadu 2013 v 19:34 | Ellnesa
Otázky ENES

1)Jsi zamilovaná? Jestli ano kdo to je?
Jo a do koho víš, ne?
2)Napsala by si někdy knihu?
No, chtěla bych...
3)Jak by si popsala svojí noční můru?
No noční můry jsem už dlouho neměla, ale poslední, kterou jsem měla, bych popsala asi takhle: Chodník je nekonečný, kolem mě chodí zmutovaní lidi, já běžím kolem nich, utíkám zmutovanejm policajtům a snažím se najít normálního člověka...
4)Jakou by si chtěla mít nadpřirozenou schopnost?
Hmmm, chtěla bych umět ovládat vodu nebo umět propojovat mysli a číst myšlenky (prostě jako Gabriel z Temných vizí)
5)Jaký je tvůj vysněný život?
Nevim...
6)Nejlepší přátelé. Co si o nich myslíš?
Že jsou trhlé a velké drbny, stejně blbé jako já... :D
7)Jaká jsi?
Trhlá, šílená, závislá na knížkách, snílek...
8)Nechala by sis udělat tetování, percing nebo dredy?
Tetování možná... zbytek asi ne
9)Jaké sociální sítě(Skype,Facebook, Twiter) používáš, a proč?
Skype, se tam dá s Tebou a Ampapou dobře kecat
10)Jaké jsi znamení?
Rak
Otázky Zoey
1. S jakou postavou/ postavami by ses chtěla potkat, kdybys mohla? A na co by ses jí/ jich zeptala?
Takže asi Aranis, zeptala bych se jaký to bylo zjistit, že Veragin je mordat a s Jackem Forcem, jestli by chtěl Mimi někdy uškrtit :D
2. Máš věčně hlavu v oblacích, nebo stojíš pevně nohama na zemi?
První možnost
3. Jaké knížky se hodí k určitému ročnímu období, proč je číst zrovna třeba v létě(ke každému období přiřaď aspoň jednu knihu)
jaro- delirium (krásná pohodová knížka)
léto- divergence (s nádechem letní romance v kombinaci s nebezpečím)
podzim- Modrá krev, všechny díly (to podzimní napětí)
zima - bratrstvo, všechny díly (i v zimě dá se snít o moři)
4. Kdyby sis mohla vzít svou oblíbenou postavu, která by to byla?
Jako jak?
5. Posloucháš při čtení hudbu?
Jo jo
6. Je tvým snem vydat jednou knihu?
Samozřejmě
7. Jak dlouho se věnuješ psaní?
Tuším od konce čtvrté třídy
8. Máš nějakého opravdu oblíbeného autora? A proč?
Miluji Michaelu Burdovou - je mým velkým vzorem, jak hezky píše fantasy
John Flanagan - mám ráda jeho dobrodružné příběhy pro kluky (jsem holka!)
de la Criz Mellisa- kvůli Modré krvi
9. Přečetla jsi už někdy knihu poezie, a máš poezii v knižní podobě v oblibě?
Tak knížky poezie.. spíš takové ty dětské básničky, když jsem neměla co číst, ale spíše si poezii čtu na blozích..
10. Tvůj oblíbený citát? A proč
Tak to nevím

Proč nemám rád Ilrela...

2. listopadu 2013 v 19:08 | Ellnesa |  Elfí Lazurit
Tak po dlouhé době opět - Elfí Lazurit! Sakurová elfka Ellnesa


Ilrel
"Ksakru, utíkej Etelleo!" zakřičel jsem na Etelleu. ta se vymotala z deky a při pohledu na Elerlony se jí z hrdla vydral výkřik. Byly to démonové. Šedí přízraci s černýma bezednýma očima. A byly dva. Nyní bych tady potřeboval Zeka! Kdyby byl jeden, dokázal bych si s ním poradit, ale dva byly moc... Najednou mě něco napadlo. Jestliže je Etellea doopravdy Poslední, tak by svého bráchu měla umět přivolat.Otočil jsem se na Etelleu, která běžela za mnou. V dálce byl slyšet řev Elerlonů...
"Přivolej Zeka!" zařval jsem na ní.
"Jak?" zařvala taky, ale mě to přišlo jen jako šepot.
"Nevím, prostě se na něho soustřeď!" naděje mě opouštěli. Etellea zavřela šedomodré oči a zkrabatila čelo. Snad se jí to povede... Když se kolem ní začala hromadit bílá záře, v duchu jsem zajásal. Dokázala to!

Zek
Bolely mě oči od bílé záře, která byla všude kolem mě. Netušil jsem, kam zmizelo město kolem mě. Pak mě napadlo, že mě někdo přivolává. A mě dokáže přivolat jen jediná elfka v elfí říši...
"Etelleo, tys to dokázala!" zaslechl jsem vítězoslavně zvolat Ilrela. Neměl jsem ho rád. Byl to idiot. Poté jsem zaslechl Etelleu vydechnout. Otevřel jsem oči a viděl jak ji Ilrel objímá. Udělalo se mi zle. Myslel jsem, že vyzvracím snídani. Představoval jsem si jak moje zvratky dopadají na Ilrela a Etellea si zacpává rukou ústa a couvá od Ilrela dál (náramně jsem se bavil), když Etellea ukázala do dálky, kde se proti jitřnímu obzoru rýsovaly dvě siluety Elerlonů. Ach, Aleo. Otočil jsem se čelem k obzorů. Elerloni mě spatřili. Náhle, tak děsivě rychle, stáli oba přede mnou a chrchlavě se pochechtávali. Zhnuseně jsem protáhl obličej. Dlaně se mi rozžehnuly zlatem a já se vrhl vpřed. Zaslechl jsem Etelleu jak vydal ten samý hrdelní zvuk, jako když mě málem dostala Temná. Že by.....
Chrchlavý smích Elerlonů pročíslo kovové řinčení. Dlaněmi jsem šlehl Elerlony. Tato síla - síla zlatých dlaní - měla účinek pouze na Elerlony. Kovový sokol sokol vzletěl nad Elerlony. Bleskově jsem se otočil. Etellea v dlaních třímala dýku a vsadil bych se, že by byla nejradši neviditelná. Ilrel mi 'kryl záda'. To aspoň němě gestikuloval. Pche! Stejně se spíš bál. A byl to padavka. A opakuji: IDIOT!
Elerlan mě vyrušil ze zapisování imaginárního seznamu věcí proč nemám rád Ilrela. Zamračil jsem se na Elerlona a šlehl ho dlaněmi. Ten se po mně ohnal temnou magií, které jsem se stihl (naštěstí) vyhnout. Ale bylo to o chlup! Etellea bodla Elerlona do boku. Neví, že to je PŘÍZRAK? Kdyby se to stalo za jiných okolností, zasmál bych se. Hahaha. Ne teď vážně. Etellea ztuhla uprostřed pohybu. Její dýka se černě zatřpytila a Elerlon zařval bolestí. Skoro jsem zapomněl, že i v ní je síla černého sokola.