Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Masový hrob

12. listopadu 2013 v 20:07 | Ellnesa |  Léčebna

Masový hrob



Isabell
Kate seděla nebo se spíše choulila na posteli a hlavu skryla do zpocených dlaní. Přesto bylo slyšet (a vidět), že brečí. Ne tiše, ale pořádně hlasitě řvala. Že bych si zacpala uši rukama? Místo toho jsem se ke Kate přidala. Jak ubohé.
"Búúúú, bééééé..." fňukala, ne zrovna tiše, Kate a já s ní. Přestože jsem Ami zatím příliš neznala, její náhlá smrt mnou nesmírně otřesla. Kate ke mně zvedla hlavu a promluvila. Byl to hlas člověka, který se vzdává. Přijímá že je jen otrok. Nechává se pohltit svou vášní. Hlas ALKOHOLIKA!
"Zatlač na tu cihlu," řekla Kate a úkázala na jedinou bílou, za to velkou, cihlu. Zatlačila jsem na ní. Ozvalo se zapraskání a do náruče mi sklouzla lahev Vodky. Nakokla jsem do výklenku a zjistila jsem, že tam je schováno ještě mnoho lahví. Páááni!
"Ta skrýš je výtvorem dívky, která tu byla přede mnou..." hlesla Kate a z rukou mi vytrhla Vodku. Já spolkla sliny a cihlu zpátky vsadila do zdi. Mezitím v Kateiných ústech zmizela polovina obsahu láhve. Probudila se ve mně touha. Houby, probuzená už byla, jen jsem jí přestala potlačovat, pomyslela jsem si a s vděčností si vzala láhev od Kate. Několika hlty jsem ji vyprázdnila. Tělem se mi rozlil zvláštní, mě tak dobře známý pocit. Ááách...

Ami
Bolest... Nekonečná bolest... Šílené štípání v rameni....
Otevřela jsem oči a z úst mi unikl vyděšený výkřik. Ležela jsem v louži krve a kolem mě ležela hnijící mrtvoly. U narychlo oházené stěny leželo několik kostí a dva celý kostlivci. Zaječela jsem. Já sama jsem zde ležela v krví potřísněném a smradlavém oblečení. Vlasy jsem měla slepené krví a jakýmsi zeleným hnusem, z kterého se mi zvedal žaludek. Hodila jsem šavli. Nyní jsem již neležela jen v krvi, ale i ve vlastních zvratkách. Fůůůůůůůj!!!
Vedle mě leželo tělo, které mi bylo povědomé. Eva, ozvalo se mé podvědomí. Evino tělo, bylo to Evino tělo! Její skelné oči se vyděšeně dívaly vzhůru, rty měla zkřivené do neexistujícího výkřiku. Oči, moje oči, oči ledové královny, se poprvé, poprvé od smrti mé matky, zalily slzami. Pravými hořkými slzami. Zvedla jsem se na lokty. Stálo mě to obrovské úsilí. V té kobce jsem byla jediná kdo dýchal. Vlastně ne, uvědomila jsem si po chvíli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 20:15 | Reagovat

Ty jseš takovej děsnej blbeček!!!! Já vím, už jsem si to četla, ale jaktože jsem "chcípla", když poslední věta u předchozí kapči končila:
"Bude v pořádku, tahle měla štěstí..." prohodí sestra. Tahle...
Hmm? Tak jak to, ža jsem jakoby chcíplá a já blbá jsem měla udělat a udělám nějakou kapču, kde se budeš cucat s....že by se ZOMBÍKEM? Ne, ohraný... :D Mno, to ještě nevim :-D A co teď jako jsem? Když jsem mrtvá a jó, tak za 5-10 min. se koukni na email, mám takovej supr čupr nápad :-D

2 Zoey Zoey | Web | 13. listopadu 2013 v 14:26 | Reagovat

Zajímavé. Jsem zvědavá, jestli Ami bude někoho resuscitovat :-D Nebo jak to vlastně bude :-D

3 Camilla Camilla | Web | 13. listopadu 2013 v 14:36 | Reagovat

ÁÁÁÁ... To si děláš srandu? :D Zakončit to takhle? :D To bych zakázala!
Jinak úžasná povídka, taky (ne)plánuji takový menší opilý příběh, ale nevím no :D

4 Kačíí Kačíí | Web | 15. listopadu 2013 v 15:56 | Reagovat

Teda to bylo úžasně napsané, chudák Ami, já být jí, tak bych se asi zbláznila, fuj vedle mě mrtvoly. :D :D Těším se na další kapitolu ;-)  :-)  :-D

5 Anet :-D Anet :-D | 16. ledna 2014 v 20:38 | Reagovat

Úžasné! Jseš chudák Pájo! A ano Baru zase jsem brouzdala po tvém blogu! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama