Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Lotosový kvítek

14. prosince 2013 v 19:40 | Ellnesa |  Safirin
Tak, poté co jste si stěžovali, že kapča byla krátká, jsem spojila druhou a třetí kapču do jedné. Tak co, již vám to vyhovuje? Ellnesa

Lotosový kvítek

20. 8. 2014
Grace

"Jupí, já se dostala!" vykřikla jsem a šťouchla do Sofie, která právě otevírala svojí obálku. Nervózně těkala očima po papíře. Najednou vypískla a objala mě. Takže je to jasné - jdeme na Grafickou do Helenína. Vymanila jsem se ze Sofiina objetí.
"To se musí oslavit!" řekla jsem a na stůl před Sofii jsem položila dva lístky do kina.
"Na…na Hunger games 3, ty jsi prostě božííí!" vykřikla. Byl to film, na který jsme čekaly už děsně dlouho.
"Tak jdeme?" zeptala jsem se s úsměvem…
O tři a půl hodiny později…
Seděly jsme v našem Jihlavském obchodním domě a popíjeli Bubble tea, nápoj pro zvláštní příležitosti. Před hodinou nám skončilo kino a my se zatím podívali do pár obchodů. Sofie stále probírala film, ale já jí přestala poslouchat ve chvíli, kdy jsem spatřila kluka s blonďatými kudrlinami. Dominika. A do prčic! V břiše mi poletovali motýlci a nohy se mi podlomily. Ještě, že jsem seděla! Přestože se se mnou ten idiot před měsícem rozešel. Když procházel kolem nás, nestály jsme mu ani za pohled. Ale dívka, která se k němu lísala, nás (hlavně mě) poctila výsměšným pohledem. Poznala jsem ji. Byla to Anna, jedna děsná holka z naší bývalé třídy. Tu holku znala snad celá Jihlava. Nikdy jsem si nemyslela, že Dominik klesne až k Anně. Tak hluboko! Vždyť Dominikovi by většina holek padla k nohám… Sofie si konečně všimla, že jí neposlouchám a našla, kam směřuje můj znechucený pohled. Anna si sedla Dominikovi na klín a od ji jemně líbal po šíji. Ona se ale otočila a pořádně ho políbila na rty.
"Fůj…" odfrkla si Sofie. Pobídla jsem Sofii trhnutím hlavou k východu. Usmála se a já se s ním po boku otočila zády k Anně a svému ex.

10. 9. 2014

Rychlým krokem jsem vešla do ztichlé školy a rovnou se vydala do bratrovy třídy. Ta se nacházela až v posledním patře. Procházela jsem přízemím, když jsem u dveří do třídy děcek z prváku spatřila Oliverovu spolužačku, Gabrielu. Usmály jsme se na sebe a já se vydala k ní.
"Ahoj, Grace," pozdravila mě a já jí vzápětí také. Ze třídy jsem zaslechla mluvit svého bratra.
"To mu nedaruji, mělo by se na něj a jeho třídu něco vymyslet…" říkal právě Oliver, než mě uviděl. Vešla jsem do zaneřáděné třídy a posadila se na lavici k Oliverově holce, Viktorie.
"Ale Oli, ne všichni se do toho zapojili!" vložila se do toho Zuzka a koketně se na Olivera usmála. Zuzka chtěla Viki přebrat Olivera. Viktorie na Zuzanu upřela vraždící pohled. Oliver si jich ale vůbec nevšímal.
"Grace, co tady děláš?" zeptal se mě. Ušklíbla jsem se a řekla, že mě posílá máti.
"Já vím, že jsem tady o dost dýl, než normálně, ale já za to nemůžu!" bránil se. "Hmm a kdo tedy?" odsekla jsem a našpulila ústa.
"Ten zasranej Lengal…" řekl a já vytřeštila oči. "Já věděl, že je to on!" vykřikl Oliver, když viděl můj vytřeštěný pohled.
"Mám pocit, že je…" polkla jsem tiše. "A co se vůbec stalo?" otočila jsem se na Ríšu. Ten si odhodil kštici vlasů na stranu a začal vyprávět.
"Naše třída zde měla hodinu NJ. Pak se sem opět vrátila Lengalova třída. Na začátku další hodiny si nás ředitel zavolal do třídy 1. A, do Lengalovi třídy. Dominik tvrdil, že jsme ten nepořádek zde udělali my při Němčině. Všude se váleli odpadky, drobky, ale nejhorší byla vylomená okna povalující se po třídě.
'Jste po škole,' pravil a my se vrátily zpět do hodiny. A celou dobu to teď tady uklízíme, dáváme dohromady okna, ale ještě nám toho hodně zbývá. Ale popravdě, jak mu mohl ředitel věřit?!" zeptal se na konec. Rychle jsme společně uklidili třídu a začali rozebírat Dominika, a co provedeme jeho třídě, tedy kromě pár lidí, kteří se do té lži nezapojili. Pak mi ale v kabelce zadrnčel mobil.
"A do háje, máma! Padáme! Čau!" řekla jsem prudce a donutila Olivera odejít. Viktorie i všichni ostatní se rozhodli s námi odejít. Venku před školou šla většina na autobus a já s Oliverem jsme šli k řadovým domům, kde jsme bydleli. Od bratrovi zdravotky, čili zdravotní školy, jsme to měli kousek. Oliver mě náhle objal a zašeptal:
"Něco bych ti chtěl dát, Grace…" usmál se a z kapsy vyndal nepravidelný z béžového kamene vytesaný lotosový květ přivázaný na bílé nitce
"Vím, že má patřit tobě," řekl, ale poté se vrátil zpět normální Oliver a ušklíbl se. Vyplázla jsem na něj jazyk a lotosový květ si pověsila kolem krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 20:14 | Reagovat

Tos tak nějak trochu překopala ne? Páč to, co jsem si četla bylo poněkud jinačí :-) A co se týče délky...Mno, už je to lepší, ale mohla by bejt ještě delší :-D! Já vim, ani to nemusíš říkat! Jsem hrozná! Ehm, koukni se tak za 5 min. na email :-)

2 Kačíí Kačíí | Web | 15. prosince 2013 v 11:26 | Reagovat

Jo to vyhovuje víc :-D  :-D
Úžasná kapitolka :-)  :-)

3 Zzz Zzz | Web | 15. prosince 2013 v 12:24 | Reagovat

Úžasné. To je teda hajzl, že to na ně kecl. Bych nechtěla uklízet třídu+okna.

4 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 18:44 | Reagovat

Super, i když kratší kapči se mi četly líp, nemusela jsem posouvat kurzor po stránce:P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama