Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Zahlédnutí

15. prosince 2013 v 16:32 | Ellnesa |  Safirin

Zahlédnutí

Grace

11. 9. 2014
Autobus přijel s předstihem, což byla novinka. Já i Sofie jsme nastoupily a našly si místo k sezení. Přes uličku zněl Fifteen, který si nějaká holka pouštěla do sluchátek na plné pecky. Ach ano, fifteen, bylo mi patnáct. Sofii zatím také, ale brzy měla být starší. Se Sofií jsme si začaly povídat o klucích z Grafický. Sofii se líbili, říkala, že jeden je fakt kus. Ale který, jsem z ní vymámit nedokázala. Mě přišli obyčejní, nic moc. Náhle jsem zaslechla Helčin rozvážný hlas. Helča byla moje kamarádka ze zuš, základní umělecké školy.
"Ahoj, Grace!" usmála se a sedla si proti nám. Zjistila jsem, že Helča se Sofií se znají. Obě spolu chodily dva roky k té staré učitelce Kuklové. Tenhle rok jsem s Helčou chodila k Moravcové, která do kroužku občas brala svojí maličkatou holčičku Emu. Myslím, že to byla ta nejlepší učitelka na škole a protože si to myslela i Helča, začaly jsem Sofii přemlouvat, ať se vykašle na svojí nynější učitelku, Novákovou a přejde k Moravcové. Sofie ale tvrdošíjně trvala na tom, že by to bylo Novákové líto.
"Tak určitěěěě!" ušklíbla jsem se. Nakonec Helču navrhla, abychom se po škole sešly v parku a došli si na zmrzlinu. Já se Sofií jsme souhlasily. Když Helča vystupovala, Sofie za ní křikla: "Tak ve čtyři!"
Vstoupily jsme do naší třídy, do 1. C. Pár dívek nás vesele pozdravilo a my se brzy dozvěděly důvod jejich veselí. Náš nenáviděný učitel Angličtiny Krejčík je nepřítomen! Posadily jsme se na naší lavici, byla druhá v prostřední řadě, kde jsme musely sedět kvůli mé výšce. Byla jsem docela malá. Za námi seděli dva naprostí pitomci, kteří, jako ostatně zatím vždy, přišli až se zvoněním na první hodinu.
V 15:55 jsme odcházely od autobusové zastávky kolem Gymplu, na který chodila Helča. Sklonila jsem se, abych si zavázala tkaničku, když do mě vrazil nějaký kluk. Vzhlédla jsem a mírně se začervenala pod jeho pohledem. Poté se mi ale do tváří vrátila normální barva a já ho počastovala ledovým pohledem, což byla už od čtvrté třídy moje oblíbená činnost…
"Nemůžeš dávat pozor, sakra?!" kluk se uchechtl. V tu chvíli jsem ho poznala - Rafael Tener! Chodil se mnou na kytaru spolu s Tobiášem Menšíkem. Měla jsem pocit, že i on si na mě vzpomíná.
"Gra…" chtěl říct nejspíš mé jméno. V tu chvíli na mně Helča zavolala: "Ahoj Reis!" viděla jsem, jak si Rafael vzdychl a lhostejně mě obešel. Než se ke mně otočil zády i kluk, který šel Rafaelovi po boku, chvíli jsem ho zkoumala. On si toho všiml a zašklebil se. Když odešel za Rafaelem, měla jsem jasno - Menšík! Rychle jsem si zavázala tkaničku a dohonila Helču a Sofii. Vtáhly mě mezi sebe a Helča nám ukázala nejlepší stánek se zmrzlinou. Byla to opravdu výborná smetanová zmrzlina. Já si dala řecký jogurt, který Helča vychvalovala a Sofie si vybrala kokos. Helča si nakonec vybrala latté a vydali jsme se sednout si do parku. S Helčou jsme si povídali o všem možném. Náhle mi z úst vyklouzlo, jestli nezná Rafaela Tenera. Přikývla.
"Rafael Tener je ve škole sice nový, ale i přesto jsou již do něj holky blázni. Já ho moc neznám, ale všichni tvrdí, že je DOKONALEJ! A ještě k tomu hraje na kytaru! Jana, jedna holka, mu jednou řekla, že hraje nejlépe, on a Menšík, na kytaru. A on na to jen, že by měla slyšet hrát Laurena, to, že je prý bůh… Proč se vůbec ptáš?" zeptala se nakonec. "Jen tak…" pípla jsem, ale zachránila mě Sofie.
"Zná někdo toho Laurena?" zeptala se Sofie.
"Ne a Rafael to dobře tají. Hrozně ráda bych ho poznala…" odvětila Helča.
"Já taky. A co ty, Grace?" pokrčila jsem nezúčastněně rameny. Já už ho totiž nejspíš znala.
"Jé, holky, já už budu muset jít…" řekla jsem a rozloučila se. Rychlými kroky jsem se dostala na autobusovou zastávku. Autobus přijel ani ne za minutu a já se posadila na modré sedátko.
Doma jsem vletěla k bratrovi do pokoje, který zrovna dělal něco se svou hifi věž. Když mě uslyšel, natočil ke mně hlavu a usmál se.
"Znáš Rafaela Tenera?" zeptala jsem se.
"Taky Tě rád vidím, sestřičko. Hmmm, jo, Rafaela znám…" Oliverův úsměv se ještě rozšířil.
"Tak mu laskavě vyřiď, až ho zase uvidíš, že Grace není žádný Lauren!" prskla jsem a než jsem zabouchla dveře, slyšela jsem, jak si pochvaluje, že má ségru, která se zná s nejoblíbenějším klukem na Jihlavském gymnáziu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 17:06 | Reagovat

:-D, :-D Chi, chi, chi :-D Já nevěděla, že seš za kluka :-D Ne, dělám si srandu!

2 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 18:48 | Reagovat

Je to dobrý, i když jsem asi něco nepochopila:D Budu si to muset přečíst znova:D

3 Ilía Ilía | Web | 18. prosince 2013 v 19:43 | Reagovat

Čtu znova. Moc jsem nepochopila ten konec.
...
...
...přečteno znova... a pořád to nechápu :DD Doufám, že přidáš brzo další kapitolu.
Připadá mi trochu zvláštní, že na jednom gymplu v Česku je tolik dětí, které mají cizí jména. Já sice taky nemám moc ráda takové ty povídky jako: "Lenka nasedla do busu k Aničce, odložila tašku a zavolala na Katku s Liduškou." Česká jména mi prostě k těmhle příběhům nejdou. Myslím si ale, že v tvém příběhu by se lépe- když už je to z té naší končiny- vyjímala taková Magda, Olga nebo Ester. Zajímavá, ale jsou v obsahu kalendáře- na rozdíl od anglické Grace. Je to ale jen můj názor. Třeba nás ještě překvapíš důvodem, proč se jmenují tak, jak se jmenují.

4 Zoey Zoey | Web | 20. prosince 2013 v 18:24 | Reagovat

Wááu :-D

5 Ellnesa Ellnesa | Web | 29. prosince 2013 v 16:22 | Reagovat

[3]: Počkej -  Rafael - gympl
Grace se ve skutečnosti jmenuje Gabriela
Sofie - Grafická
Oliver - Zdravotnická
Helena - to je normální jméno

Jo a ten konec (to s Laurenem, viď)objasním v páté/šesté/sedmé kapitole

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama