Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Léčebna - Kulkou

12. ledna 2014 v 18:31 | Ellnesa |  Léčebna
A po docela dlouhé době tady mám kapitolu k Léčebně.... Vaše Ell :D

Kulkou


Ami
"Nicku, co ty tady?" zeptala jsem se a moc dobře si uvědomovala, že vypadám jako živoucí mrtvola.
"Hmmm...stojím" snažil se usmát, ale při pohledu na mě mu jistě bylo blbě.
"No to mě vážně nenapadlo," pozvedla jsem koutky v nuceném úsměvu.
"Já myslím, že nenapadlo, Bejby!"
Nedokázala jsem mu na to odpovědět ani pohrdlivým Idiote. Klopýtala jsem od Nicka pryč. ten si mě měřil pohledem. HLADOVÝM pohledem! Jakoby mu ani u živé mrtvoly nedělalo problém jí očima svlékat.
Nick se usmál am prohrábl si vlasy.
"Ééé, mohl bych ti ukázat jedno boží místo, Ami?" zeptal se a já neopatrně přikývla.
"Tak v deset Tě vyzvednu!" s tím se otočil a zmizel za rohem. Byl jen výplod mé šílené fantazie?

Isabell
Někdo klepal na dveře. Na stůl jsem odhodila rozečtenou knihu a otevřela. Proti mě stála špinavá a páchnocí dívka s vlasy již neznámé barvy. Nyní připomínali rudé vlasy, které spadli do několika hovínek a dotyčná je používala místo kapesníků... Otřásla jsem se hnusem a nejspíš bych zase rychle zavřela, kdyby ta dívka neodhrnula vlasy ze svého obličeje. Ty oči...


"Co se stalo?" zeptala jsem se plavovlasé dívky a promnula si spánky. Místnost byla trochu cítit po krvi, která se mísila s Kateiným deodorantem.
"Omdlela jsi, šílenko...." odpověděla mi Kate.
"Kdo byla ta dívka?" vyhrkla jsem vzápětí.
"Ami..." zašeptala Kate a lokla si z láhve se zlatohnědou tekutinou. "Chceš taky?" zeptala se a já jí láhev vytrhla z rukou. Do hrdla mi putovala pro mě životodárná tekutina.
"Tak počkat...AMI?" vykřikla jsem a láhev mi vypadla z rukou. Kate zanadávala a neobratně jí stihla chytit. Poté přikývla.
"Ale v nemocnici řekli, že Ami je stoprocentně mrtvá!" vypískla jsem a hlas mi přeskakoval.
"Tak se asi spletli..." pokrčila Kate rameny a znovu si mohutně lokla. Poté odešla a já zůstala sama v prázdném pokoji. Víčka mi klesla a já se propadla do bezedné temnoty. Ve snu jsem byla opět se svou rodinou. Objala jsem svojí matku a její zrzavé lokny mě přitom šimraly po tváři. Táta se na mě jen usmál. Po tátovy jsem měla svoje tmavé vlasy. Sestra mě také lehce objala a zazubila se. Ona měla zrzavé vlasy po matce. Mí rodiče byli mrtví a sestra se ztratila. Viděla jsem, jak sestra otevírá ústa, aby mi něco řekla, ale v tu chvíli jsem se probudila. Probudilo mě neurvalé dupání a rachocení. Ten někdo vstoupil do prozatím mého pokoje. Promnula jsem si oči, abych mi před očima neběhaly pruhy bílého světla a já mohla dotyčnému pohlédnout do tváře. Nepomáhala to. Třásly se mi ruce, bylo zřejmé, že je to ten vrah. Silueta ženy (alespoň jsem si to myslela) položila před mou postel jakousi věc poté se prudce zvedla a utekla. Čekala jsem dokud neodezní její dupot a sklonila se k zemi. Zvedla jsem zlatavě se lesknoucí cosi. Byla to soška. Soška anděla s roztaženými křídly Jen vzlétnout... Chvíli jsem zkoumala kámen a zjistila, že je to nejspíš nepříliš používaný opál. Zrak mi padl na precizně udělaná křídla. S jemností vyrytých těch pár peříček na levém křídle. Tak počkat, to nebyla peříčka. Byla to maličká písmenka poskládaná do jediné věty. Nicol Wardové - mé milované. Proč by vrah chtěl, abych dostala sošku s Nikoliným jménem? Leda....leda by ten vrah byla Nikol! Sošku jsem leknutím upustila. Ozvalo třísknutí, ale kamenná soška našrěstí vydržela. Jinak by se moje podezření ocitlo bez podkladů. Prošla jsem obývákem do koupelny, Kate nikde nebyla. Vyšla jsem tedy na chodbu. Do nosu mě udeřil pach zatuchliny s příměsí čehosi a zatočila se mi hlava. Plácla jsem sebou o zem.
Za chvíli jsem se probrala, ale chodby se nyní zdáli jaksi jiné, více depresivní. Zdálo se mi, že jsou nekonečné. Vydala jsem se směrem, který jsem označila, jako cestu k východu. Minula jsem bahnitě zelené dveře s číslem 9. Náhle jsem uklouzla. Podívala jsem se pod sebe. Ležela jsem v kaluži krve! Zaječela jsem a snažila se zvednout. Nešlo to, lepkavá krev mě nehodlala pustit. Po chvíli boje jsem se přece postavila. Váhavě jsem udělala krok zpět k pokoji 9. Dveře byli pootevřené. Tady bydlala Vivien, kterou jsem si pamatovala jen dáky jejímu zvláštnímu jménu.
"Vivien?" zavolala jsem a otevřela dveře. Nikdo v pokoji nebyl, Vivien a její spolubydlící se vypařily. Vrátila jsem se na chodbu a šla po krvavé stopě. Ta mě dovedla k pokoji číslo 8. Amiin pokoj! S obavami jsem nahlédla dovnitř. Poté jsem je objevila. Seděli na Amiině sedačce s kulkami ve spáncích. Přiblížila jsem se k nim. Ani jedna nedýchala. svezla jsem se ke Kateiným bezvládným nohám a začala hořce plakat.

"Isabell? Bello?" slyšela jsem někde v mlze. Mlha se pomaličku rozplývala. "Isabell?" zvuky se formovaly do mého jména. Isabell. Nebo to nebylo moje jméno. Netušila jsem vůbec nic. Právě jsem viděla zemřít svojí spolubydlící Kate a Ami. Myslela jsem si, že konečně někam patřím. A tak je to vždy... Našla jsem si Erika - zemřel. Můj elfí král mě odehnal. Alex mě zradil - podvádí mě. Moje kamarádky Ami a Kate jsou mrtvé... Mlha začala znovu houstnout. Umřela jsem i já?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 12. ledna 2014 v 19:03 | Reagovat

Zajímavá kapitola. Doufám, že neumře. Když přežila všechno, tak teď nemůže umřít! :-) Už se těším na pokračování :-)

2 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 16:55 | Reagovat

Sakra!dělej napiš další!! šupšupšup! děsně hezký!

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 19:47 | Reagovat

moc pěkná kapitolka:)

4 Camilla Camilla | Web | 19. ledna 2014 v 10:50 | Reagovat

Páni... :D Nevím, co k tomu dodat.. Další kapitolu! :D Doufám, že na konci zůstane někdo živý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama