Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Léčebna - Probuzení

29. ledna 2014 v 19:14 | Ellnesa |  Léčebna
Ahojky! Všimli jste si, že jsem se vyprdla na Safirin? Protože až dopíšu Léčebnu, chtěla bych se věnovat Mikouškovi, který by se měl objevit i na blogu. Taková otázka na zpříjemnění: Jak se nejdřív jmenovala tato kapitola, když jsem si hrála s nadpisem?
.
.
.
.
He, he, nejdříve to bylo: Já Tě... zabiju! Poté Já Tě... miluju, proto Tě zabiju rychle, následně Ééé a nakonec Žádný východ a Probuzení což nakonec zůstalo. Takže nebudu vás již dále napínat, tady je Léčebna!

Probuzení (11)


Isabell

Někdo mi otevíral ústa a do mého vyprahlého krku putovala hořkosladká omamná tekutina. Hltavě jsem polykala. Doufala jsem, že mi moji zachránci svlaží hrdlo větší dávkou této úžasné tekutiny. Ale to jsem se zmýlila. Protože poté mi do krku proudila již jen jakási tekutina bez chuti. Toužila jsem jí vyplivnout. Ale jaksi to nešlo. Z boje proti tekutině bez chuti mě vyrušil ženský hlas. Byl vyděšený a já se okamžitě začala zabývat jím. "Isabell, Isabell!" ten hlas stále opakoval něčí jméno. Čí? Otevřela jsem oči. Kde to jsem? Kolem mě strnuly všechny osoby. Upíraly na mě úlevné pohledy. A já je nechápala. "Ahoj," prolomila ticho plavovláska a já na ní upřela tázavý pohled. Nakonec jsem to slovo zopakovala. "Kde to jsem?" zeptala jsem se jich tiše. Odpověděla mi žena s hnědými vlasy. "Na ošetřovně v Léčebně, měla jsi otřes mozku..." řekla tiše hnědovláska. "Co dělám v Léčebně?" zeptala jsem se jí naštvaně. "Jsi tady přece na léčení z alkoholismu," řekla brunetka a její tváří prolétlo zděšení. Proč, proč na mě tady všichni koukají, jako kdybych všechno zapomněla. Tak moment... Jo já vlastně všechno zapomněla, to bude ten důvod! Pokusila jsem se posadit. Vyčerpanějsem se opřela o rám postele a vyzívavě jsem se podívala na dvě zamlklé ženy, jednoho starého dědka a dva muže, kteří na mě upíraly vykulené oči. "Proč na mě tak civíte?" prohodila jsem naštvaně. Bylo přímo do oka bijící, že se tady něco děje. Ale co...? "Ty, ty..." koktal sexy černovlásý muž. "No, co já?" odsekla jsem . Do zorného pole mi náhle vstoupila zrzavá, asi čtyřicetilá žena. "Ona ztratila pamět!" vykřikla plavovláska k zrzce. Ta se chladně usmála a poznamenala "Já vám říkala, že pokud se pokusíte o její záchranu, může ztratit paměť. A vy jste mi nevěřily..." Nevěřícně jsem se na ní podívala. Pravda mě bolela. Ačkoli jsem to věděla, fakt, že je to potvrzené, nebyl zrovna příjemný. Cítila jsem se jako kdybych četla knihu a někdo z ní vytrhl prvních sto stran. Začínala jsem z prostředka. Bylo to dívné. Okolí o mně vědělo víc než já. něměla jsem žadné vzpomínky, žádnou minulost... V tu chvíli se mi něco pohnulo v žaludku. "Mhh, asi mám hlad," řekla jsem a chtěla se zeptat plavovlásky, kde seženu něco k jídlu. Ale skočil mi do toho drobnější z kluků. "Ne Isabell, ty nemáš hlad. Ty jseš těhotná," řekl zlomeným hlasem. "Cože?!" zařvala jsem. To jsem si nepamatovala ani to, že jsem těhotná? Znaa jsem slova pojmy, ale neznala jsem svůj život. To je hrozně nespravedlivé. "Je to jen dočasné, že ano?" škytla hnědovláska. Neměla bych náhodou brečet a škytat já? "Je mi líto..." napověděla zrzka, očividně ošetřovatelka, a otočila se na podpatku. Odfrkla jsem si. Té to bylo tak určitě líto. V duchu jsem se pousmála. "Musíš se vyspat," promluvila plavovláska a pokusila se o úsměv. Místo toho mi připomínal hořký úšklebek. "A donesu Ti něco k jídlu...ů dodala plavovláska a s ostatními mě nechala v místosti samotnou...

Před očima mi létaly útržkovité okamžiky. Krásnou dívku s dlouhými zrzavými vlasy. Dětský hlásek volající Nikol, počkéj. Láhev s hnědozlatou tekutinou a nápisem RUM. Vypouklé břicho. Obrovská bílá budova.
Vzpomínky se začali zrychlovat.
Křik, krev, vařící krev, plavovláska, křičící Šílenko!, zakrvácená hnědovláska, představování - Ahoj, já jsem Ami, Ahoj já jsem Kate, Ahoj, já jsem Isabell, Večírek plný alkoholu, Usměvavá tvář Mikea, smrt hnědovlásky, její návrat, kulka, mlha.
V hlavě jsem již neměla tak prázdno, ale moudrá jsem z toho houfu vzpomínek nebyla. Ale jedno jsem věděla jistě - jmenuji se Isabell...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camilla Camilla | Web | 29. ledna 2014 v 19:48 | Reagovat

Je to čím dál lepší! :D Snad si vzpomene. :) Další! :D

2 Ami Ami | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 20:20 | Reagovat

:D Božííí! Teď, když ztratila paměť, můžu jí třeba zkusit bouchnout do kebule, třeba se jí v ní rozsvítilo! No, nejsem geniální?

3 Milenne Milenne | Web | 30. ledna 2014 v 13:18 | Reagovat

Jasné, že spřáteluji, s tebou moc ráda! :D
Jinak, celkem se mi ta povídka líbí, zatím jsem si, ale nenašla čas ji přečíst...Snad svou chybu brzy napravím! :D

4 Zzz Zzz | Web | 30. ledna 2014 v 21:41 | Reagovat

Pěkný! Snad si vzpomene, hlavní je, že zná své jméno. :D

5 Xanya Xanya | Web | 31. ledna 2014 v 14:28 | Reagovat

Wow,ztráta paměti,nějak se nám to začíná rozjíždět. :-D Tak snad si vzpomene. :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama