Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Únor 2014

Erebos

25. února 2014 v 17:32 | Ellnesa |  Recenze
Název: Erebos - Hra, která zabíjí

Autor: Ursula Poznanski

Série: -

Počet stran: 318

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2011


Největší obrázek výrobku EREBOS – Hra, která zabíjí!
zdroj: fragment

Anotace: Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

Reakce, dojmy: Tato knížka je důkazem, že i z nezajímavého témata a nepříliš slibné anotace se dá vykouzlit poutavá knížka! I když, ze začátku, jsem přemýšlela, jestli ji nemám zahodit. Ano nyní si trochu protiřečím, no. Ale od půlky to začalo být úžasný a neodtrhla bych se od toho, kdyby nebyla sobota a já nemusela dělat oběd. Knížka se mění z nudného poskakování ve hře na sestavování skládanky a opatrný vztah Emily s Nickem. Tato kniha nebyla průměrná, ale ani dokonalá. Měla své nevírazné mouchy...

Postavy: Hlavní postavou je zde bezesporu Nick. Průměrný žák tamější školy s průměrnými známkami a dávkou zvědavosti. Jo, to byl ve zkratce Nick. Když se mu do ruky dostane zvláštní CD s PC hrou Erebos, mění se mu život. Přidává se tam k dlouhé řadě hráčů Erebosu. Už nemá čas spát, nestíhá se učit, prostě klesá níž a níž. A jeho bývalý kamarád Jamie odhalí, že Nick hraje hru, kterou dříve oba oporhovali. Jamie si přestane Nicka všímat (má své důvody) a Nick se začne chtě nechtě bavit s jinými hráči. Posel mu do toho začíná dávat podivné úkoly a Nick je ze strachu vyhození začne plnit. Za zmínku ještě určitě stojí fakt, že Nick je zamilovaný do Emily...
Další docela důležitou postavou je Emily. Tichá, krásná, nadaná, talentovaná a prostě úžasná dívka. Jejímu popisu, stajně jako všech ostatních, autor moc velkou váhu nedal a tudíž můžeme jen odhadovat, jestli je to blondýnka nebo brunetka. Ale měla jsem ji hrozně ráda. Fandila jsem vztahu Nicka a Emily. Fandila jsem její zvědavosti. Fandila jsem prostě Emily!
Mimoto psala moc hezké básně a podle Victora má nos jak Sherloch Holmes a Phil Marlowe dohromady. Já s ním souhlasím.
A jako další - již zmíněný Victor. Objeví se až v druhé polovině a pomůže (POZOR! SPOILER!) Nickovi s Emily zachránit Ortolana. Inu je to, ehm, kapku silnější milovník čaje a třetí člen operace Stop Erebosu! Ani k němu toho nemůžu moc prozradit, a niž bych sem nedala další spoiler. Na Victora, kterého mám taky docela ráda, si zkrátka musíte udělat názor sami.
Jako další se zde objevil Jamie, který mi nebyl zrovna nejsympatičtější, stejně jako Colin. Nebo Speedy, blízký kamarád Victora, další člen výše zmíněné operace, a jeho snoubenka Kate. Poté možná Brynne, která dala Nickovi hru, nebo pan Watson, angličtinář, který chtěl zničit Erebos. Myslím, že se tam setkáte ještě s desítkami dalších postav, ale ty opravdu nestojí za zmínku.

Dějová linka: Ta je dobře popsaná v anotaci, ale tak trochu stručně. Nickovi se do ruky dostane tajemné CD s počítačovou hrou Erebos, která ho naprosto pohltí. Hra je dokonalá, ale chce po člověkovi, aby plnil úkoly i v reálném životě. Stejně jako po Nickovi. Ten se kvůli ní přestane kamarádit s Jamiem, který chce hru zničit. Nick je stále zamilovaný do Emily, která si ho ale začne všímat ještě méně než obvykle. Nick tuší, že je to vše kvůli Erebosu. Nick dál plní úkoly PC hry a dostává za to úrovně do hry. Ale nad posledním úkolem se musí pořádně zamyslet... Opravdu chce riskovat to, co po něm hra riskovat chce? A jak to bude pokračovat s Emily a Jamiem? Ostatní žáci se začínají dostávat do problémů a zároveň se začíná rozmotávat klubko záhadného Erebosu...
A ta poslední věta byla nádherná, ale nečtěte si to dopředu, nepochopili byste!

Hodnocení 7/10 Proč?
Druhá půlka se mi dost líbila, ale nad první jsem usínala. Nad tímto hodnocením jsem dlouho přemýšlela, až nakonec takto. Chce to nějakou spravedlnost... Ale přesto ji doporučuju přečíst, protože, koho baví popis PC her, určitě si najde své i v první polovině, a my ostatní se tou první nějak prokousáme, protože druhá část stojí za to!

Sofie || 3. kapitola

24. února 2014 v 16:44 | Ellnesa |  Sofie
Ahojky! Dneska žadné recenze, poezie nebo hlášky, ale pořádná kapitolka Sofie. Léčebnu nějak ne a ne dopsat, i když v hlavě už mám vymyšlený boží konec, za který mě (ne)zabijete. Jo a tu básničku možná někdo pozná... Takže - kdo bude tak děsně šikovný a prozradí jak se básnička jmenuje? Ano pochází od jisté Ellnesy... :D
Vaše Ellnesa

Třetí kapitola



Na balkóně byla zima, ale já ho stále odmítala opustit. Tiskla jsem si k dlaním rukávy béžového vlněného svetru. Byl obyčejný, ale teplý. Nevšímala jsem si zaklepání, otočit se mě přimělo až prudké otevření dveří. Ve dveřích stál David. Ve tváři se mi objevilo zhnusení, překvapení, zvědavost a… a bolest. Nebyl podobný Mikeovy, ale pohled na něj byl přesto bolestivý.

"Děje se něco?" zeptala jsem se na oko bázlivě. David si sedl vedle mě na balkón. Pročísl si světlé vlasy a vrhl na mě pohled svých zlatých očí. "Nemysli si, že nevím o Mikeovy…" začal, ale já mu do toho skočila. "Já taky vím, že je to démon!" vykřikla jsem rozhořčeně. "NE, já mluvil o Tobě a Mikeovy. Vím, že mě nechceš, vím, že mě nenávidíš, vím, že Tě hraběnka touží vymazat z povrchu zemského," nadechl se David. "Takže jsi mě přišel zničit?" otázala jsem se rozhněvaně. "Ne, já Tě totiž také nemiluji, Sofie! Přišel jsem ti dát sluchátka a MP3…" uculil se David a já otevřela ústa úžasem. S úsměvem mi podal MP3 a já si zarazila sluchátka do uší. "Co to je?" zeptala jsem se podezřívavě, když se mi do uší vlila Euphorie - přes čtyřicet let stará píseň. "Připomíná mi to domov," pokrčil rameny. Mě také. Je to jen shoda náhod? Pevně jsem tiskla víčka k sobě, a když jsem je otevřela, zračila se mi v nich odhodlanost. "Ty jsi hraběnčin pravý syn?" hlas se mi lehce třásl, ale vytrvala jsem. Ta otázka jako by cinkla o obrovské tajemství v Davidovi. "Nejsem si jist tolika věcmi, ale na tuto Ti odpovědět dokážu. Nejsem," věděla jsem, že se snažil zadržovat slzy. "Řekni mi svůj příběh" poprosila jsem ho.

"Narodil jsem se v Elíe, kde jsme bydleli s ještě jednou rodinou, jak je v Elíe zvykem. Byly mi tři roky, když se matce narodila holčička. Moje sestra. Nebyl jsem při jejím narození. Když si ji rodiče přivedli domů, ihned jsem si ji oblíbil i druhá rodina ji milovala. Zvláště jejich roční syn. Roky utíkali a z mé sestry se stala úžasná dívka s rusými vlasy a jasně zelenýma očima. Její hlavní zálibou byli knihy. Poté je ale musela odložit, protože náš otec i otec druhých dvou dětí se utopili, když se vraceli přes moře k nám. Já jsem začal pracovat a moje sestra s Radimem…" "Řekl jsi s Radimem?!" "Ano, proč?" "Nic." "Tak jo no… takže sestra s Radimem začali lovit. Moje malá desetiletá sestra začala lovit. Pamatuji si, že hraběnka tehdy vydala vyhlášku, že kdo obětuje svého syna ve věku třinácti let a předá ho hraběnce, bude zahrnut nesmírným bohatstvím. Vím, že nikdo syna odevzdat nechtěl. Za pár dnů mě naše sousedka poprosila, abych jí pomohl opravit rybářskou loďku, neboť její muž ji v rybářství nepodporoval a zničení lodě mu udělalo radost. Otec takové věci dělával a já s ní proto šel. Vedla mě k řece Saldvii. A náhle…. Spatřil jsem těžkou kovovou palici, jak se rychle blíží k mé hlavě. Poté se mi zatmělo před očima. A dál si nic nepamatuji," David ještě dobrou půlhodinu koukal do prázdna a nevnímal. "Na oplátku chci znát Tvůj příběh," zašeptal. Nechtěla jsem mu prozrazovat to, na co jsem přišla, a proto jsem pouze přikývla. Davidova pozornost nyní plně patřila mně. Polkla jsem.


Hlášky z mého okolí #13

21. února 2014 v 18:06 | Ellnesa |  Hlášky z mého okolí
Takže - tady jsou! Je zapotřebí k tomu něco dodávat? Vaše Ell


Pondělí:

Radim: "Pančelko, to jsou trapný otázky!"
Pančelka: "Tak dobře, já přestanu dávat tak TRAPNĚ JEDNODUCHÝ otázky!"
Třída: "Néééé!"

Úterý:

Nic....

Středa:

Deváťák: "Pací, já mám novou holku, chodí do třetí třídy!" (Je Není to pedofil :D)

Čtvrtek:

Na ZUŠ...
Kája: "Máme učitele!"
Kuba: "Neměli bychom teda jít do třídy?"
Kája: "Říkal, ještě strpeníčko!"
Kuba: "Určitě bude děsnej!"
Kája: "Ne, já mám na lidi čuch!"
Kuba: "Na dobrý nebo na špatný?"
Kája: "Tak trošku na oboje!"
Kuba: "Ale to je blbé! Teď nepoznáme jestli je dobrej nebo špatnej!"
Kája: "Ale tenhle vypadá sympaticky!"
Kuba: "Tak to bude určitě děsnej!"
Kája: "Nene!"
Kuba: "Tak já se du podívat za panem Strpeníčko...."

Kuba: "A není to náhodou gay?"
Zbytek: "Jo!"
Přijde Michal: "Co se tady děje?"
Kája: "Máme učitele!"
Michal: "Cože?!?"
Kája: "Jo! A asi je to gay!"

Pátek:

Učitel: "... a potom se to dá do šušárny!"
Učitel: "Při těžbě... neví někdo, jak to bylo dál?... jo - dřevě! Pojďme z toho udělat nějakou pohádku!
Pája: "A dneska máme Facebook je zlo!" *on vážně čte Facebook tak, jak je to napsaný!*

Hlášky z mého okolí #12

21. února 2014 v 17:36 | Ellnesa |  Hlášky z mého okolí
Ahojky! Jak jsem slíbila - jsem tady s hláškami z minulého týdne! Za chvíli přibydou i hlášky za tento týden, takže se dneska máte na co těšit! Vaše Ell


Pondělí:

Klika na mě: "Barčo, ty máš vlasy jak Godzila!"

Úterý:

Honza: "Buďte všichni zticha, já chci vidět páření!"

Středa:

Prd!

Čtvrtek:

Kdo by to řekl, že? Zase nic...

Pátek:

Adrian na mě a na Páju: "Ségrý!" *Ale on to netušil! Jasnovidec jeden!*

Pája na Adriana: "Kšááá!"
Adrian: "Já nejsu krysa!"

Marek reaguje na Anetčino vysvětlování, který z těch basketbalistů je hezčí: "Já myslel, že někoho máte!"

Klika: "Jé, pančelka má fajný brýle, jsou sexy..."
David: "...tak to zas né!"

Project about half - minute horrors

20. února 2014 v 20:50 | Ellnesa |  Project about half-minute horrors
Ahojky! Anna je zase nenormální. Ale tentokrát je to dobře, protože se v tomto rozpoložení rozhodla napsat další povídku o své maličkosti. Ale teď zpět k tomu, co vám chci sdělit. (Hlášky budou! A Ami - těš se, mám něco, co ti zvedne náladu, aned, co jsme zjistili o Alešovi Nevímjakdál!)
Takže zúčastnila jsem se projektu u Ewil. Prostě se jedna o krátké a - kupodivu - děsivé horůrky. Inu více TADY!
PS: Léčebna se chystá
Vaše Ellnesa


Témata:
1| Chůva
2| Lidská Zoo
3| Sněz nebo budeš sněden
4| Přicházejí...
5| Opuštěné děti
6| Virus Colonna.10zex
7| Výtah číslo 92
8| Poslední dům nalevo
9| Pavoučí královna - Lidská pavučina
10| Mami, co je pod postelí?
11| Hra "V zajetí"
12| Figurína
13| Volné téma*
14| Velcí se tmy nebojí
15| Pitevna na Hell street
16| Klaustrofobie
17| Hranice snů
18| Nejhorší noční můra
19| Závoj Mary Stretfordové
20| Klíč ke smrti
21| Restaurace na 9 Avanue
22| Náhradník
23| Jeníček a Mařenka - Sladká smrt
24| Hon na krev
25| Bez kůže pojdeš
26| Halucinace
27| Na lince je vrah
28| Kousnutí
29| Továrna na šílenství
30| Telefonát
*Napište horor na libovolné téma

Křídla bílá

19. února 2014 v 19:50 | Ellnesa |  Snění Lazuritových víl
Ahojky! Jak již jistě víte - hraje se hokej! A právě je přestávka, takže vám tady dávám jednu z novějších básní. Napadla mě v takovém zvláštním rozpoložení a já nevím, jestli se vám vůbec bude líbit. Jinak, blogu se nyní nějak nestíhám věnovat. I na povídky v poslední době kašlu. Zkrátka hokej, vyčerpané dopadnutí do postele a úkoly z češtiny mi zabírají celé odpoledne. Takže pozor - na blog se znovu dostanu nejdříve v pátek, kdy přidám dvojnásobné hlášky. Za tento a minulý týden. Takže - já jdu sepsat dnešní hlášky a dívat se na hokej. Vaše Ellnesa
PS: My PROHRÁVÁME! Taky vás to tak bere? (Camillo? Ami?)

Angel | via Tumblr

Křídla

Chtěla bych mít křídla,
s nimi létat výš,
je to můj sen,
ale to už myslím víš.

Chtěla bych mít perutě,
jako andělé svatí,
hej, k nebi vzala bych Tě,
tam kde mraky se snoubí.

Chtěla bych mít pírka,
radši bílá, než-li černá,
ale jen když nevytratí se docela,
nechci být opelichaná.

Chtěla bych mít chmýří,
jako odrazový skok,
pak počkat si na peří,
a k andělství bude to už jen krok.

Chtěla bych mít křídla
a letět s nimi výš,
když Tě tak pozoruji,
myslím, že mě nezachráníš.

Kdyby křídla bych neměla,
kdyby mě nezdobily perutě,
kdybych z výšky sletěla,
marně hledala bych Tě.

Tvá náruč zmizela by,
nejspíš k jiné,
moje maličkost zemřela by,
kdybych neměla ty perutě bílé...

obrázek: Weheartit - Gwen Thomas

Výslech

16. února 2014 v 17:35 | Ellnesa
Ahojky lidi! Dneska jsem, díky své úžasné náladě ze stráveného dne s Ami, nabídla Anně, aby něco napsala, abyste si nemysleli, že leží rozčtvrcená v popelnici v naší ulici. Ale ona je už od pátka načuřená, mě neznámo proč, takže se mnou nemluvila... Mrška jedna :D No jo, budu se muset krotit, přeci jenom je to moje druhá polovina, že?
Inu, já dneska nic moc nemám, jenom takový výplod Neminčiny, Milčiny a Amiiny fantazie - no a Ell toho využívá!
Vaše Ellnesa
PS: Jestli se mnou Anna nezačne mluvit, opravdu skončí rozčtvrtěná v popelnici, nechcete mi teda poradit, do jaké?
PPS: Možná vám sem dneska dám něco k nové povídce Zaříkávačka vody...

Výslech probíhá tak, že:
1. Do komentářů napíšete otázku/ otázky.
2. Já vám na ně po nějaké době odpovím.


Myslím, že je to vcelku jednoduché, tak pokládejte!

Sofie || 2. kapitola

13. února 2014 v 18:39 | Ellnesa |  Sofie
Takže, je to tady. Druhá kapitola Sofie! Snad se vám bude líbit! Sice jsem tvrdila, že tu bide už v pátek, ale nevadí...
Vaše Ellnesa
PS: Je dost dlouhá Ami?
PPS: Hlasujte v anketě, prosím, a pište názory!


Druhá kapitola


Bylo na ní vyznačeno celé hlavní město Eonglin a jeho okolí. Zjistila jsem, že se nacházíme na hradě Cameir, severně od Eonglinu. Mojí pozornost upoutal flek zasahující do jedné třetiny hradu. Nejdříve jsem si myslela, že je od kafe, ale tak přesně tvarovaný a pravidelný flek se nadal vytvořit omylem. Hledala jsem nějaké vysvětlivky, až jsem našla droboučkým písmem napsáno: část středověk. A trochu dál: část novověk. Něco mi na tom nesedělo. Proč část novověk a středověk. Poškrábala jsem se a náhle odhalila to, co předtím zakrývala moje dlaň. Poznámky. Nejspíše tajné, protože ten kdo je psal, je psal opravdu miniaturní. Přiblížila jsem hlavu těsně nad svitek, abych na to viděla. Dne Runy vyhlazen bude středověk!, stálo tam a mě to stále nedocházelo. A tušila jsem, že mi to při mé inteligenci bude trvat dlouho, než na to přijdu. Slyšela jsem někoho vstupovat. Hádala jsem, že je něco málo po půlnoci, proto jsem nechala svitek svitkem a hledala nějaký úkryt. Kroky byly čím dál blíže a já se nakonec skrčila za houpací křeslo. Snad to bude stačit. Někdo zamířil do uličky, kde jsem se schovávala. Stanul přímo před křeslem a já opatrně vykoukla ze svého úkrytu. Byl to stařec a vypadal podivně. Měl dlouhé bílé fousy i vlasy a zahalen byl ve zlatém plášti. Obočí měl zešikmené a mě došlo, že mám tu čest potkat se s Japoncem. Vytřeštila jsem oči a přidušeně vykřikla. Stařec si mě nejspíš všimnul a já rychle schovala svůj obličej za křeslo. Ale bylo již pozdě. Stařec se rozhodl křeslo obejít. Nyní mě najde a přivede hraběnce, která mě určitě potrestá. Jakkoliv. Náhle se ze zdi vynořila čísi ruka a naléhavý šepot někoho, kdo mě prosil, abych mu podala svojí dlaň. Zabití hraběnkou nebo únos, někým, kdo umí procházet zdmi? Samozřejmě, že jsem se rozhodla pro druhou možnost! Vložila jsem svojí dlaň neznámému do ruky a ten mě stáhl kamsi k němu. Měla jsem pocit jako by mě někdo tříštil o stěny a nutil ty mé střípky změnit se v kyselinu a prosáknout stěnou. A mezi stěnami se mé střípky dali znovu do hromady. Takže to bylo: tříštění - kyselina - dávání se dohromady - bolest - tříštění - kyselina - dávaní se dohromady - bolest - přistání na chladné zemi. Takže bych si to vážně nezopakovala. Rozhodně ne dobrovolně. Vstala jsem a podívala se do očí hnědovlasému asi patnáctiletému klukovi.

Nepřítel v mé mysli

11. února 2014 v 21:07 | Ellnesa |  Recenze
Ahojky! Původně jsem měla na dnešek připravenou recenzi Zelená jako smaragd, ale nakonec vám sem dávám dnes dočtenou knížku. Je první od fragmentu, kterou hodnotím. Tak snad se vám bude recenze líbit! Vaše Ell
PS: V pátek čekejte Sofii!

Název: Nepřítel v mé mysli

Autor: Jill Hathaway

Série: Děsivé splynutí

Počet stran: 256

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2013

Největší obrázek výrobku Děsivé splynutí – Nepřítel v mé mysli
obrázek: fragment


Baletka

8. února 2014 v 16:47 | Ellnesa |  Ukryty v hvězdách
Ahojky! Všiml si někdo, že jsem vražedně dlouho nepsala do této rubriky? Mhhh, to se bude muset napravit. Tak tady mám pro vás svojí (ne)povedenou básničku... Vaše Ell

:)

Baletka

Slunce zapadá,
den strádá,
ale ona odejít nehodlá,
je večerem učarovaná.

Za hory zapadá slunce,
večer buší na dveře,
však baletka setrvává tam,
kam přilétá hejno hladových vran.

Zlaté vlasy v drdolu schované,
ona tančit nikdy nepřestane,
v očích modrých,
stává se noc darem mnohých.

Tam, kde slunce se ztrácí,
tam, ona s vranami zápasí,
drdol si rozpouští,
zlaté vlasy krví se napouští.

Z posledních sil,
s lehkostí víl,
s vlasy rudými,
tančí chvílemi večerními.

Klesá,
hlubina věčnosti na ní čeká,
až nyní pozná,
že byla chyba,
věřit obloze,
která umírá...

obrázek: weheartit