Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Slíbený Mikoušek...

1. února 2014 v 17:02 | Ellnesa |  Sofie
Ahojky! Jistě jste si již všimli nadpisu. Po mém ztroskotání napsat zimní dystopii (stejně byla příšerná), jsem se rozhodla pokračovat v Mikouškovi. Ami má tuto povídku ráda, takže jsem zvědavá, co vy. Kdybych s ním čekala až dopíšu Léčebnu, asi bych se zbláznila. Tu totiž budu psát ještě hodně dlouho, protože jsem se rozhodla skončit nejdřív ve dvacáté kapitole. Upozorňuji, že první kapitola je děsivě zamotaná, ale přejděme rovnou k Infu...


Seznamte se s otrokyní, snoubenkou, matkou, sestrou, ... jednoduše se seznamte se Sofií!

Název: Sofie

Autor: Ellnesa Laová

Žánr: Fantasy, Romace (možná, ale ještě nevím, dystopie)

Postavy: Sofie, David, Mike, Hraběnka Kozí bobek Schuler (čti: Šaler), později možná další

Kapitoly: ???

Místo děje: Planeta Ajie - Sea

Citát: "Raději shořet, než vyhasnout!" (Tomáš Klus, Čas / Neil Young, My My, Hey Hey)

Anotace:
Planetu Ajie - Sea, planetu kdysi obsazenou lidmi, nyní obsadila nová rasa - Alfové. Jsou stejní jako lidé až na tři věci - Jsou rychlejší, inteligentnější a prohnanější...
Hlavní hrdinkou je patnáctiletá rusovlasá alfka Sofie. Po výbuchu její vesnice se stává otrokem, kterou si koupí hrabě David jako svojí snoubenku a matku svých dětí. (ANO, takto si David musel pod nátlakem své matky opravdu svojí ženu vybrat, neb jeho matka chtěla do rodiny dívku, která by byla vděčnost sama!) Vše ale komplikuje Mike, který chce Sofii také získat. Protože Sofie nesplnila hraběnčino očekávání a odhalila tajemství obou bratrů, tak hraběnka usiluje o její smrt. Do toho Sofie zjišťuje, že nejen jí hrozí smrtelné nebezpečí...

Ochutnávka:
Prsty jsem obtočila kovové zábradlí a držela ho tak pevně, až mi klouby zbělaly. Opíral se do mě teplý vítr a já tam stála sama v nekonečné tmě. Přála jsem si, aby mi narostla křídla a já mohla vzlétnout a nikdy se nevrátit. Letěla bych někam daleko, někam, kde ještě žijí lidé. Náhle jsem na sobě ucítila pohled. Rozhlédla jsem se kolem sebe. A poté ho spatřila. Přímo proti mně stála věž s několika rozsvícenými okny a z toho největšího vykukoval přibližně patnáctiletý kluk a zamyšleně se na mě díval. Na místě jsem se otočila a s hlasitým bouchnutím skleněných dveří se složila zpět na postel. Skopla jsem boty a ty se zakutálely pod stůl. Lehla jsem si na hebký přehoz s motivem květin. Chtěla jsem se nechat odnést sladkým spánkem do krajin dosud nepoznaných, ale moje oči se nechtěly zavřít. Moje mysl odmítla poddat se lživým cestám do neznáma. Odmítala usnout. A já proti tomu nic nezmohla. Před očima jsem stále viděla toho kluka. Nemohla jsem ho dostat z hlavy, až jsem nakonec znovu přistoupila k oknu a v houstnoucí tmě hledala okno zalité mdlým světlem. Až... nakonec! Neviděla jsem jeho, ale to rozsvícené okno bylo pro mě jistou útěchou. Nejspíš jsme jediný dva blázni, kteří ještě neulehli ke spánku. Zrak mi padl na moderní digitální hodiny na stolku vedle postele. Ukazovaly přesně 23:35. Krásný čas na toulání se po hradě, pomyslela jsem si, když jsem v mikině vycházela o tři minuty později na zářivkami osvícenou chodbu. Věděla jsem, jakým směrem mám přibližně jít, ale víc nic. Můj orientační smysl nikdy nebyl příliš dobrý, na to jsem měla Radima. Á propos, Radim... moje tajná láska.

"Dokud nás bomby nerozdělí..." Řekl tehdy, když vybombardovali sousední vesničku. Utéct bylo nemožné, takže nezbylo nic jiného, než abychom si konečně prozradily svoje city. Poté co jsem mu prozradila, že ho miluji, začal pronášet tento slib. Ale bomby nás rozdělily dříve, než ho dokončil.
"Stát! Co zde děláte!?" vyrušil mě z přemýšlení voják v kovově modrém neprůstřelném oblečení. Nasadila jsem povýšený výraz. "Jsem snoubenka hraběte, idiote!" řekla jsem pánovitě a sledovala, jak se voják omlouvá a ustupuje. Ještě jednou jsem po něm šlehla pohledem a pyšně kolem něho prošla. Poté jsem se ale otočila zpět k vojákovi. Hleděl mi do očí, nejspíš se snažil vytušit, co potřebuji.

Loučí se s vámi vaše Ellnesa!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 1. února 2014 v 17:10 | Reagovat

To vypadá naprosto božsky! Kozí bobek,tak to jsem zvědavá. :D
Jop,jsem si jistá,že se mi tahle povídka bude móc líbit. :))

2 pavel pavel | Web | 1. února 2014 v 18:16 | Reagovat

Bude to zajímavé. :-)

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 1. února 2014 v 21:12 | Reagovat

Už se na to těším. Vypadá to zajímavě, i když trochu složitě a zamotaně. :D

4 Vendy Vendy | Web | 2. února 2014 v 1:13 | Reagovat

To vypadá dobře! Máš dobrý styl a nechybí ti nadhled. Ráda si počtu. :-)

5 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 2. února 2014 v 7:49 | Reagovat

Vypadá to zajímavě, už se těším!

6 Ami Ami | E-mail | Web | 2. února 2014 v 16:13 | Reagovat

Ale ten Kozí bobek je můj nápad! :D Cituji: Ami má tuhle povídku ráda :D Trochu slabší, ne?

7 Fotografka Ká | Foto-Ka.blog.cz Fotografka Ká | Foto-Ka.blog.cz | Web | 3. února 2014 v 20:00 | Reagovat

Zajímavé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama