Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Krutá pravda minulosti

25. března 2014 v 20:33 | Ellnesa
Krátká povídka na TT

Krutá pravda minulosti

Dnes nám odpadla hodina biologie a NJ, proto jsem si to šlapala do kopce k našemu řadovému domku už v téhle době. Dokončovala jsem devátou třídu, po prázdninách bych měla nastoupit na gympl. Docela jsem se těšila. Slunce dost pálilo a to byl teprve květen. Přestože je teplo na tílka, já nosím cokoli, u čeho vím, že nikdo nezahlédne moje záda, pokrytá tajemnými symboly. Je to něco, kvůli čemu jsem se stala třídním outsiderem. Náhle jsem dopadla na zem. Tvrdě a přímo na má zohizděná záda. Přejela jsem pohledem po svém okolí a spatřila několik právě kvetoucích violek kousek ode mě. Nepamatovala jsem si je, ale to bylo docela normální. Vyškrábala jsem se na nohy a z pohledem radši zabodnutým do země jsem si to vyšlapovala uličkou k naší cihlově červené řadovce s malou, útulnou zahrádkou. Když jsem stanula, před domem s popisným číslem 5, zarazila jsem se. Mosazná číslice 5 byla řádně nablýskaná, z velkého okna do obejváku bylo vidět velkou oranžovou pohovku, přestože tu už roky nemáme. V mém pokoji bylo zataženo tmavě fialovými závěsy, přestože nyní se mi tam skvěly bílé. A u chodníku před sousedovic domem stála černá škoda, přestože tu jsme s nimi před dvěmi lety odvezli na vrakoviště. Zavrtěla jsem hlavou. Ale byla jsem příliš unavená z písemek a vraždila bych pro svou postel, tak jsem jen vyhrabala klíč a zmizela uvnitř. V bílé předsíni byly pečlivě vyskládany boty, které jsme všichni už minimálně rok a půl na sobě neměli a bundy, které visely na věšácích jsme dali na charitu. Tady něco nehrálo! Vyšlapala jsem schody nahoru a náhle to zaslechla. Pláč tlumený látkou a naštvané syčení. Když jsem opatrně přišla blíž, začalo se syčení formulovat na slova. Na výhružky. Na sarkastická oslovení a posměch. Chtělo se mi řvát. Protože se to všechno ozívalo z mého pokoje. Vyběhla jsem posledních pár schodů a prudce rozrazila dveře. Na posteli jsem ležela spoutaná já...
Tedy spíše mé mladší já. Poznala jsem sama sebe i oblečení, které mělo moje mladší já na sobě. V tu chvíli mě do hlady trkla naprosto nesmyslná, ale očividná odpověď. Přenesla jsem se do minulosti. Ale.... ale vždyť to je blbost! Hlas mi zamrzl v hrdle. Kolem mého mladšího já jsou tři muži - dva moje mladší já drží a třetí mi na nahá záda ryje symboly. A vedle něj sedí moje matka a jehlou mi přes páteř kreslí jednu velkou rostlinu plnou kudrlinek. Teď vykřiknu. Moje matka i muži na mě upřeli oči. Jejich pohledy mě propalovali. A taky jsem v té chvíli poznala, že u mého mladšího já neklečí moje matka, ale její dvojče - Amálie. Blonďaté téměř býlé vlasy jí padají do temnotou zakalených očí a jsem musela odvrátit pohled. "Spoutejte ji! Víme, že první příznaky má, myslím, že prokletí by se mělo brzy dovršit celé! A Alberte, dejte malé Alici něco na vymazání paměti, vím, že jste si v té své alchymistické kobce jistě něco takového vytvořil!" zařvala podivně zvráceným hlasem Amálie a dokončila poslední květinovou kudrlinku. Poté se mi obraz rozplynul před očima a já ležela ve svém bleděmodrém povllečení ve svém pokoji. Třásla jsem se a cítila neovladatelnou psychickou bolest. Co je to za prokletí? Proč mi to Amélie udělala? Tričko jsem si přetáhla přes hlavu a rukama si přejížděla po holých zádech. Pod prsty jsem cítila vyryté květiny a symboly. Strnula jsem, když moje prsty přejely po té poslední kudrlince. Z očí mi začaly kapat slzy a já se cítila jednoduše ztracená. Krčila jsem se na posteli, prsty stále položené na páteři. Stále jsem viděla před očima celý výjev. A najednou mě ochromila neuvěřitelně bolestivá křeč a já se propadla do temnoty. Tentokrát ovšem ne do jiné doby...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 25. března 2014 v 20:41 | Reagovat

Krásná:3 Škoda že je tak krátká:D Chtělo by to pokračování:D

2 blogctvrteholky blogctvrteholky | 26. března 2014 v 18:49 | Reagovat

Krásný! Chudák  holka, muselo to být těžký, takhle do minulosti a potom ten konec.. ! Krásná povídka! :-)

3 Ami Ami | E-mail | Web | 26. března 2014 v 19:44 | Reagovat

Tak to je hustý! :D

4 Xanya Xanya | Web | 27. března 2014 v 14:23 | Reagovat

Z toho by klidně mohla být kapitolovka! Chudák holka :(
Dokonalá povídka :D

5 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 27. března 2014 v 19:12 | Reagovat

Bože, chudák holka!! :O
Ale opravdu bombastické :333 xD

6 Kačíí Kačíí | Web | 29. března 2014 v 11:44 | Reagovat

hezky..!! Tak tohle bylo mrtě.! :-D  :-D  :-D Chudák, skvěle napsané :-)  :-)

7 Vendy Vendy | Web | 30. března 2014 v 16:20 | Reagovat

To je dobrý, zohyzděná záda tajemnými symboly a průnik do okamžiku, kdy se to děje... zajímavá povídka a závěr je jakoby nachystán na pokračování. Dobře zpracované TT. :-)

8 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 5. dubna 2014 v 20:38 | Reagovat

Wow! O_O Tak tohle se ti vážně povedlo, to svým mladším já, byl vážně dobrý nápad! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama