Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Léčebna - Cizí identity 1/2

9. března 2014 v 19:03 | Ellnesa |  Léčebna
Ahojky, jsem tu s Léčebnou! Fofr, co?
V této kapitole byste se měli dozvědět něco o minulosti Isabell a spolu s ní se prokousat jejím deníkem. Snad se vám i 13. kapitola bude líbit! Tak do toho! Ellnesa

Cizí identity 1/2 (13)


Isabell
Po dlani mi stékala krev. Vedle postele ležel malý nožík s čepelí pokrytou kapičkami krve. Ano právě jsem se řízla. Bezduše jsem seděla na posteli opřená o sterilně bílou postel. Bylo tady ticho. Až moc velké... Od té doby, co zmizela ta blondýnka. Můj den nyní probíhá asi takhle. Ráno mi sem nějaký ženský donesou snídani, o nějakou dobu později mě zavedou za jedním příšerným a retardovaným dědkem. Jedná se mnou jako s miminem! To že jsem zapomněla celý svůj život, přece neznamená, že nejsem inteligentní, ne? On si to evidentně myslí, tupec jeden. Zavrtěla jsem hlavou a otřela si ruku o bílé povlečení. Co na tom, že už to nevyperou? Zavrčela jsem a vzpomněla jsem si na tu tmavě modrou cestovní tašku, která leželav rohu místnosti. Blondýnka tvrdila, že je moje. Opatrně jsem se zvedla a došla k ní. Její vůně mi byla povědomá. Téměř něžně jsem si k ní klekla a otevřela jí. zip vydával tichý bzučivý zvuk a já dychtivě očekávala pohled do jejího obsahu. Tohle mohla být moje vstupenka ké vzpomínka. Mohlo to odblokovat cosi, co mi bránilo v pohlédnutí do minulosti. S nadějí jsem se začala přehrabovat cestovní taškou a hledala něco, cokoli, co by mi mohlo pomoct. Z oblečení toho moc nevyčtu! Klesla mi nálada na skoro bod mrazu, ale naděje přeci umírá poslední. Snažila jsem se toho zuby nehty držet a dal obracela tašku na ruby. Nic. Sklesla jsem ještě nahlédla do postraní kapsy, když na mě vykoukl malý zápisník. Rychle jsem po něm hmátla a ani se neobtěžovala narvat oblečení zpět do tašky. Jednou rukou jsem si přitáhla kolena k sobě a druhou listovala v zeleném tlustém sešitě. Text nebyl psán nijak krasopisně, ale k přečtení to bylo. Vzrušeně jsem si povzdychla a začetla se do prvních řádků asi desáté strany...

Jako ticho. Jsem stejně prázdná. Jsem a vždycky jsem byla. Pod očními víčky skrývám sama sebe a s maskou přetvářky na tváři se nedá žít. Je to jen přechodné. Vždyť škrabošku nemůžeš nosit celý život. Jednou ji musíš sundat. A to jsem udělala já nedávno. Škubla jsem nebesky modrou škraboškou, nechala gumičku přetrhnout se a čekala, jak na to okolí zareaguje. Na té masce jsem se nadřela, aby byla dokonale věrohodná a myslela jsem, že je ale pravý čas ukázat se i bez té parády. Ale nebyl. Odhalila jsem, že pro mé přátelé na to nebyl čas nikdy. I slovo 'přátelé' mi nyní přijde bezduché a prázdné. Jako já. Jedna nedůležitá prašivá nicka s povrchními přátely, kteří už ani přátely nejsou. Nahlédnout pod povrch je nebezpečné. Pohled nyní upírám na potrhanou škrabošku, kterou jsem si již nejspíš nikdy nedokáži nasadit. Jinou ano, ale tuto již ne... Poznali by to. Poznali by, že se přetvařuji. Otázkou je, jestli by jim to vadilo. Bojím se, že když jednou nahlédli pod povrch, tak není cesty zpět. Co když ale stvořím sama sobě novou masku? Novou, kvalitnější oponu, která se nikdy neroztáhne? Protože ten, který nahlédne do mé křehké duše, mě začne nenávidět...

Ani jsem si neuvědomovala, že se nekontrolovatelně třesu. Po tvářích mi stékalo několik slz a já je nedokázala setřít. Cítila jsem, jak se kousíček bloku v mé hlavě smyl. Vypadá to, že jsem hodně divná. Je to šíléné to o sobě zjistit takhle. Listovala jsem dál, chtěla jsem znát své vzpomínky. A to i na úkor deprese.

Ještě jsem si nekoupila další Popcorn! Pane bože!
Tady už se snad přetvařovat nemusím. Tahle maska mi absolutně nesedla, ale na sundávání a měnění je pozdě. Společnost ve které jsem nyní jsem vždycky nenáviděla. Nikdy jsem se nechtěla byť jen na oko změnit na primadonu, kterou zajímá jen líčení, oblečení, kluci, dívčí časopisy a celebrity. Taková identita se mi prostě nelíbí! Chci zpátky nebesky modrou masku s několika drobnýma příkrasama, která se ale v podstatě stala mou součástí. Ne jako tato. kdyby mě ta parta blondýnek znala dřív, věděla by že moje já halí přetvářka. Ale nebylo by jim to čirou náhodou jedno? Slzy mi stékají po tvářích, ale já mám naštěstí voděodolné líčení... Opět další přetvářka, protože Natálie mi slíbila, že mi pomůže s výběrem oblečení na víkendovou párty školní královny, která nás, jakožto její partu, všechny pozvala. A já jsem samozřejmě musela nadšeně přijmout, vždyť takové pozvání se neodmítá! (Ano, sdržuji se v přítomnosti místní nejoblíbenější holky.) A mně se tam tak nechce... Jen abych vypadala jako správná trubka, závyslá na výše zmíněných věcech, musela jsem si na začátku roku koupit hromadu oblečení, několik modních výstřelků, čtvery šaty z toho jedny dlouhé a zbytek na školní párty. Mám bohaté rodiče a stejně bohatou kreditku. Ale to vyvažuje nezájem rodičů o mojí maličkost. I pro ně jsem vzduch, odporná špína, ke které se ale musí na veřejnosti chovat mile. Jsou to přeci velevážení podnikatelé! Ale jak se zdá, na střední půjdu do Jihlavy, kde se konečně odprostím od mých nenáviděných rodičů, kteří mi ale nyní usnadňují přetvářku. V Jihlavě konečně začnu znovu! Hezky s čistým štítem...

Začínala jsem chápat sama sebe. Já nebyla žádná mrcha ani fňukna. Já jen měla docela těžký život. Věčně se přetvařovat - brrr! Divila jsem se sama sobě, že jsem dokázala žít celý život schovaná za škraboškami. Otřásla jsem se a konečně si otřela slzy. Není to krapet divné brečet nad svou minulostí. Odpověď se dostavila náhle. Není to divné. Jako kdyby cosi mizelo a pomalu mi otevíralo bránu do mých vzpomínek. Konečně. Nejen, kvůli vzpomínkám, ale i ze zvědavosti, jsem otočila stránku a začala očima klouzat po stránce. Bohužel, nic zajímavého. A na cestě ke vzpomínkám mi to nepomohlo. Až najednou. Zarazila jsem se u jedné věty. Několikrát jsem si to četla, znova a znova, ale nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem asi pochopila, kde se ve mně vzal psychycký blok.

Dneska jsme měly Biolu. Ten předmět vyloženě nenávidím! Taky podle toho vypadá můj sešit, plný obrázků škrabošek a očí... Je mi patnáct, koho proboha zajímá, jak dopodrobna funguje žaludek? No mě rozhodně ne! Zrovna když jsem malovala propracovanou elegantní škrabošku, tak mi moje sousedka - Eliška, docela fajn holka s bohatými rodiči a dlouhými hnědými vlasy - poklepala na rameno. Nevrle jsem se na ní otočila, vyrušena z mistrovského kreslení škrabošky. Ta si ale mého nevrlého výrazu nevšímala a hlavou několikrát trhla k učitelce. Učitelka se zády opírala o katedru a já ji kriticky zhodnotila, tak jako docela často. Byla to malá, podsaditá žena s krátkými zrzavými vlasy v bílé halence a šedé sukni. Na krku se jí houpal řetízek s jaspisovým donutem. Nakrčila jsem nos a tiše se Elišky zeptala "Co je?". "Poslouchej!" přikázala mi tiše a já se s notnou dávkou znuděnosti snažila učitelku Krákarovou poslochat. To jméno je naprosto otřesné, jen tak mimochodem. Ale zpět k jejímu vyprávění. "Takže opakuji, alkohol v opravdu velkém množství může vymazat paměť!" řekla nahlas ale já se jen plýcla do čela. Učitelka si mě buď nevšimla nebo byla líná, mě okřikovat. Blahosklonně jsem se podívala na Elišku a řekla jí, ať tomu nevěří, že jsou to žvásty.
A nyní, když to píšu jsem si jistá, že jsem měla pravdu. Krákarová toho namele...

Naposledy jsem tento odstavec přejela pohledem a trhla sebou. Řešení bylo až nad slunce jasné...

Dotazy, připomínky, názory - vše do komentářu, prosím.
A napadlo vás to? To na co přišla Bella?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 10. března 2014 v 18:26 | Reagovat

Ne nenapadlo..!! :-D  :-D  :-D  Kapitola je úžasná :-)  :-) těším se na další :-)  :-)  a na blogu ses mě ptala jestli jsem byla v cinestaru, nene nebyla :-)  :-)

2 adelsdiary adelsdiary | Web | 11. března 2014 v 10:51 | Reagovat

Je to hezké :)) Slibuju že si přečtu i ta ostatní :D Líbí se mi to. :D

3 pavel pavel | Web | 12. března 2014 v 8:30 | Reagovat

Krásně čtivé. :-)

4 Xanya Xanya | Web | 12. března 2014 v 16:43 | Reagovat

Jů,deník! Takový zápisky zbožňuju a těším se na další :)

5 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 12. března 2014 v 20:57 | Reagovat

Přišla na to, že se opila a vymazala se jí ta pamět? :) A moc se mi to líbilo, dobrý nápad vsunout mezi to, náhled do deníku, aby si vzpomněla! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama