Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Psáno magií || 1. kapitola

24. března 2014 v 19:00 | Ellnesa
Ahojky. Jak jsme s Ami slíbily, že se zde objeví první kapitola naší společené povídky. Možná jste zaznamenali i info ;-)
A prosím, mějte s námi strpení (nebo alespoň se mnou :-D), první kapitoly jsou takové o ničem... První kapitolu jsem tedy stvárnila já, takže je z pohledu Lucy. Je krátká, ale to vám doufám nevadí. Vaše Ell

1. kapitola


Lucy, Londýn - 21. 7.

"Lucy, Akomendra," říkala jsem si potichu, když jsem zadávala uživatelské jméno a heslo. Otevřela jsem Chat a podívala se, jestli je v chatovací místnosti jistá Penelope. Nebyla tam. Povzdechla jsem si a shodila Chat na lištu. Vykoukl na mě můj blog. Přejela jsem pohledem po tyrkysovém záhlaví stránky, když jsem ztuhla. Moje tělo se začalo chvět, ačkoli mi nebyla zima. Upřela jsem pohled na svou dlaň, která jemně vibrovala. Měla jsem strach, ačkoli se to stalo již třikrát. Levé oko mi začalo cukat, což se ještě nestalo. Nezačne se nakonec chvět i můj mozek? Chvění a vibrace neměly konec, ale stále mi naštěstí cukalo jen v jednom oku. Pevně jsem zavřela oči a přiměla levé oko začít míň cukat. Soustředila jsem se na to, aby vibrace zmizeli. A ty opravdu jako mávnutím proutku zmizeli. Náhoda?! Znova jsem otevřela Chat a s potěšením zjistila, že Pen je již online. Po chvíli přátelského psaní, jsem se jí rozhodla napsat to o těch vibracích. Dnes jsem cítila jakési podivné vibrace…, zněla moje zpráva. To je… ehm, divný, z její odpovědi jsem byla zmatená. No jasně, že je to divný! Taky mi trochu cuká v oku!, moje odpověď byla trochu plamenná, ale Penelopina odpověď mě ujistila o tom, že jí to nevadí. Na to pomáhá hořčík. Ten je třeba v dýňových semínkách. Zkus to, sama to mám vyzkoušené…

TY to máš vyzkoušené?!, nadatlovala jsem do počítače a nerozhodně se dívala na prázdnou obrazovku. Záhy přišla odpověď, že ne. Neee, vůbec. Bez přemýšlení jsem vypnula notebook a zalezla si pod peřinu, stejně jsem již měla spát. Přitáhla jsem si pískově hnědou přikrývku až ke krku a chtěla usnout. Ale vylo mi jasné, že tak lehké to nebude…

Kolem byli plameny. Z jejich zářivé barvy mě bolely oči a z jejich tepla se mi dělalo mdlo. Utíkala jsem mezi plameny ve snaze dostat se k vodě. Nebo prostě pryč. Pryč, pryč, pryč! Když se oheň začal rozestupovat, pocítila jsem naději i strach. Bylo to podivné, děsivě matoucí. Ale vysvětlení bylo jednoduché - blížilo se ke mně cosi černého a ohnivzdorného. A nevěstilo to nic dobrého. Ustupovala jsem, co jen plameny dovolovali, ale to něco si mě všimlo. Ach ne, prosím, jen to ne! Černé cosi se zastavilo. Proč? Jo vlastně, kvůli mně. Jako bych se smrti neděsila. Počkat, vážně jsem přestala mít ze smrti strach??? Jakýsi tmavý provaz, nejspíš lano, se mi omotalo kolem pasu. To černé cosi, byla podivná vesmírná loď. Nic jsem nechápala a paní s dvěma hlavami, která z ní vystoupila, mi v tom, to pochopit, zrovna nepomáhala. Ta žena byla vyloženě divná. Obstupoval ji šedý kouř, a když promluvila, měla překvapivě zvučný hlas. Kterými ústy to říkala?!? "Kdo jsi?" zahřímala a já vzdorovitě mlčela. Provazy se mi těsněji zařízli do látky. Bolelo to a ne zrovna málo. Tak jo, řeknu jí to. "Jmenuji se Lucy Taylorová a je mi patnáct. Bydlím v Londýně, kde budu po prázdninách studovat na střední škole University College London. Bydlím s rodiče, moje sestra studuje ve Francii…" začala jsem, ale dvojhlavka mě přerušila. "Vibrace, co nějaké vibrace?" její hlas byl vážně děsivý. Víc než její zjev. Polkla jsem a přikývla. Vážně se na její tváři mihlo uspokojení?

V tu chvíli jsem se probudila. Spala jsem asi půl hodiny. Načechrala jsem si pruhovaný polštář a oko mi znovu cuklo a to několikrát za sebou. A stále se nehodlalo uklidnit. Super! Hned ráno si musím opatřit dýňová semínka!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 24. března 2014 v 20:55 | Reagovat

Krásná kapitolka! Já - chci - další! Ale musím říct - díkybohu, že je tak krátká, jinak bych ji nestihla dočíst, zachvilku budu muset vypadnout od kompu xD

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 25. března 2014 v 16:10 | Reagovat

Krásná kapitola, jak už jsem psala u Ami. Chci co nejdřív další kapitolu, protože chci odpovědi. Co všechno má znamenat to brnění? To je jako nějaký příznak-čeho? :D

3 Kariol Kariol | E-mail | Web | 25. března 2014 v 16:27 | Reagovat

Tohle je jednak zajímavý nápad a jednak zajímavý úvod do příběhu. Pokud bude čas, budu i nadále číst. :-)

4 Camilla Camilla | E-mail | Web | 26. března 2014 v 18:17 | Reagovat

Jak už jsem psala u Ami, začíná to dost slušně. :) Jsem opravdu zvědavá, co se bude dít s tím cukáním. :D

5 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 27. března 2014 v 19:14 | Reagovat

Jůůů :333 :D Četla jsem u Ami někdy tu ukázku (sry, já prostě nejsem typ člověka co mívá ponětí o čase :D)
Je to opravdu úžasné :333 Ale klidně by mohla být trošičku delší... Začetla jsem se a nejdnou konec :(

6 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 5. dubna 2014 v 20:34 | Reagovat

Určitě mě to přimnělo, přečíst si druhou kapitolu :-) Já beru hořčík, aspon vím, že je to i v dýnových semínkách :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama