Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Výlev (6.3./ 14)

6. března 2014 v 20:48 | Ellnesa

Někdy mám pocit, že mě David doopravdy zdrogoval. Cítím se báječně, skáču jak idiot po pokoji a hulákám písničky. V tu dobu jsem naprosto happy. A pak přijde večer. Před spaním zkontroluji oblíbené blogy a schovávám se pod peřinu. A potom to začne. Dolehne na mě tíha celého dne a já začnu brečet. Snažím se tiše a do polštáře. Nechci aby to věděli rodiče. Ještě nedávno jsem měla na zápěstí pupínek, který vůbec pupínkem nebyl. Byla to ranka po nůžkách z manikůry. Konečně jsem se zase odhodlala nosit krátký rukáv. Bojím se usnout. Bojím se, že zase propadnu smutku. Bojím se to, co prožívám nazývat depresí. Nevím proč. (Ehm, Ampapo, tohle přeskoč!) Ve škole mě naštěstí dávají do kupy naši kluci s Ami. Kluci tím, že jsou tak cáklí a ami tím samým. I nyní mám ohužel vlhké oči, za chvíli tady opět potečou slzy. A možná se smísí s karmínovou tekutinou...
Měla bych přestat naříkat a něco s tím udělat. Například si jít vyčistit zuby. Ale já to nedokážu. Ano, jdu zase naříkat. Asi tak o půl roku zpátky jsem chtěla skákat z mostu. Svěřila jsem se s tím rodičům a ti mi hned chtěli domluvit psycholožku. Podařilo se mi je přemluvit, že nechci. Že to nepotřebuji. Ale nyní se to vrátilo. Ta tupá bolest a období hořkých slz. Svůj podíl na toom má i jedna nejmenovaná dívka, která mě odkopla jako prašivou nicku. Zase se poddávám smutku. Ještě jsem nezačala brečet. Všechna ta bolest je jenom v mém nitru a ji nechcí nechat vylézt ven. Bojím se, že mě ovládne. A bojím se, že se o jarních prázdninách pořežu nůžkama. A zase nebudu moct nosit krátký rukáv. Myslím, že i dneska budu mít mokrý polštář. A doufám, že manikůra zůstane dnes daleko ode mě. Ale dost depresivních výlevů, zítra je zkusím částečné schovat do Léčebny. A měla bych si vypnout ty smutný písničky. Třeba Give me love mi tady hraje už docela dlouho a já částečně i kvůli němu natahuji. Zítra budu stejně ale zase ráno happy a večer se proměním v slzavé údolí... S uslzeným úsměvem, který připomíná spíše úšklebek, Ellnesa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 7. března 2014 v 16:44 | Reagovat

Do prčic! Ségra! Proč jsme takový...já nevím! Každopádně jsem taky na e-mailu, ale zítra až do úterý jsem u babičky...

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 7. března 2014 v 19:29 | Reagovat

Prostě tohle teď trápí všechny, mě nevyjímaje. Nevím, co k tomu napsat, protože tě nejspíš žádné moje povzbuzování nepomůže. Ale doufám, že se to za chvíli zpraví a ty budeš v pohodě.. :-)

3 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 7. března 2014 v 19:32 | Reagovat

Ty deníčky jsou šikovné, co? Na Léčebnu se těším, hlavně na to až jí dočtu xD
Ell ty seš silná holka, určitě to přemůžeš ;) Já teda neměla uslzený období, ale spíš takovou nespavost, když jsem přemýšlela, proč to ta mrcha udělala. Taky mě odkopla kamarádka, jak se zdálo, a i když jsem jí prostě chtěla v duchu poslat do pr**** nešlo to :( :D Budeš v pohodě určitě ;)

4 Camilla Camilla | E-mail | Web | 8. března 2014 v 16:50 | Reagovat

Páni, deníčky se začaly nějak rozmáhat. :) Ale to je dobře, vypiš se z toho, co tě trápí. :) Jen ti poradím - Nezůstávej sama. :) Tohle mi jednou napsala Kate a měla pravdu. Když je člověk sám, snáz se poddává té melancholii a depresi. Vím, že jsi do toho ještě nezapadla. Já například kolikrát nevnímám ani to, že na mě někdo mluví, nebo přítomnost jiné osoby. Ale matka mi dnes oznámila, že mě pošle se léčit... Věř mi, já polštáře ždímám. :D
A stejně, jako jsem psala Ami, kdykoli budeš něco potřebovat, na mailu mě zastihneš 24 hodin denně. :)

5 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 9. března 2014 v 19:19 | Reagovat

Ty deníčky se opravdu nějak množí:) A bohužel s nimi - mám pocit, že deprese jsou nějakou novou módou:( Mě to taky postihlo, až na to, že mi škola nepomáhá, náž kolektiv je sice plný vtipných hlášek, ale není tam nikdo, kdo by mi doopravdy ROZUMĚL. Takže depky chytám převážně mezi lidmi, ale skrývám je..:( Tebe odkopla kamarádka? Mě se stalo něco podobnýho.. dívka, která pro mě byla opravdovou kamarádkou, ačkoli jen po internetu.. zemřela. Stalo se to sice před půl rokem ,ale teď v únoru na mě znovu dopadla ta tíha.. popravdě, už jsem na tom tak špatně, že svému úhlavnímu neživému nepříteli říkám "kamarád" kružítko:'( a taky jsem začala vykládat své pocity imaginárním přátelům.. :(
Ale chci ti říct, že mě na emailu stejně jako Camillu zastihneš 24 hodin denně:)

6 Ilía Ilía | E-mail | Web | 9. března 2014 v 19:33 | Reagovat

Naprosto přesně vím, jak se cítíš. Mě odkopla kamarádka vloni... vlastně kamarádky. Byla jsem zralá na psychiatra, ale nakonec jsem se přes to dostala. A zase se kamarádíme. Takový kamarádství totiž nejde jenom tak přejít. A věřím, že i ty to zvládneš. A věz, že máš nás, kteří netrpělivě čekají na další kapitoly, takže si žádný skákání z mostu neplánuj :)
Apropo- Pusť si Lazy song od Bruno Marse... a ten klip taky. Pomáhá to :D
A taky tohle http://www.youtube.com/watch?v=vgxqUp2GiXI :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama