Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Duben 2014

Nebezpečná láska

29. dubna 2014 v 18:16 | Ellnesa |  Recenze
Ahojky! Koukám, že moc nedávám o své existenci vědět. Ach jo. Ale existuji!
Čtvrtek byl šílený - brutálně jsem zvracela a při své smůle jsem dostalani průjem. Prostě šílenost. Pátek jsem strávila na piškotové dietě a v posteli s knížkami. Respektivně s Tygřím osudem, Netvorem a později večer s Nebezpečnou láskou. Netvora jsem tentýž den dočetla, Nebezpečnou lásku další den a Tygrům osud leží stále na nočním stolku. V sobotu jsem jen odpočívala s notebookem a v neděli byla na čeřínku. Ale to hlavní: V neděli jsem byla na předpremiéře Divergence!!!
A byla boží, mám novou filmovou lásku. Celý dnešek si s Ami opakujeme skvělou scénku... (Já: "Svině!" Ami: "Hajzle!")
Mimoto brzy chystám zase Hlášky. Ale nyní je na řadě recenze!
Vaše Ell


Hektično

22. dubna 2014 v 16:35 | Ellnesa |  Ellnesiny myšlenky
Ahojky! Jak už název článků napovídá, většina dubna byla dosti hektická. Bylo to probouzejícím jarem, chutí do každodenních činností, častým setkáváním venku s mojí nejmilejší sestřičkou i věčným ležením v knížkách. A taky z toho můžeme vinit mojí kouzelnou múzu, která se v dubnu vždycky probouzí. Ona je opak mé lehce depresivní, škodolibé a vždy sarkastické inspirace Anny, která naopak chodí vždy v dubnu spát a pouze občasně se probouzí.
Jak už jsem řekla - jaro je v rozpuku. Sluníčko svítí, květiny kvetou a můj drahý foťáček v mobilu bliká. Ale dubnu vévodí samozřejmě aprílové počasí a proto jsem mnohokrát zaháněla melancholii vařením. Nebo procházkou se ségrou - třeba za nanukem po jihlavské cyklostezce. Už brzy bych měla dostat kolečkové brusle, takže se už obě těšíme, jak budeme okupovat cyklostezky vybudované v naší milované Jihlavě. A musím se přiznat, že poslední dobou často ležím v knížkách a využívám sluníčka - hezky mi svítí na čtení.
V neposlední řadě vůně jara probudila mojí usměvavou a kouzelnou múzu Etteleu. Takže květen pro mě bude hektičtější ještě víc. Alespoň, že konečně usnula Anna, i když předtím mi to pořádně osladila. Několikrát ne mě zařvala, že až se zase vzbudí, tak se bude psát Léčebna. A jestli budu odmlouvat, tak, že se na mě vykašle. Bylo to hrozně vtipný :-D
Ale musím se vám k něčemu přiznat. Snažím se zapojit do tři soutěží a vůbec nevím, co se z toho vyvrbí.
Vodácká soutěž Kenyho VOLEJ, soutěž s tématem "Kafe v pět" od nakladatelství Pan nakladatel a soutěž u Clary Black s Nessou.
Souěž v pořadí druhá má ale uzávěrku už příští týden a já mám teprve nejasný nápad. Ani tu vodáckou nevidím zrovna růžově, no.
(Momentálně poslouchám P!nk a zjišťuji, že jsem si asi měla vybrat více veselou písničku. Měním na Try - z Perfect brečím. Někdy.)
Mám tady i jeden takový vzkaz pro má SB. Nestíhám obíhat, komentovat, číst. Mrzí mě to, ale nic s tím udělat nemohu. Vím, že to brzy zmizí, budu zase na notebooku trávit více času, ale zvládnete to vy? Doufám, že mě neodsoudíte a zůstanete. Takže se omlouvám, když se ani nezapíšu do kontrol.
Teď trochu více o mém nynějším životě. Vrátila se naše milovaná třídní učitelka, takže divoce plánujeme nejrůznější akce. Nejbližší je Řecko (30.4.), takže trénuju přípravu gyrosu (dneska ho dělám k večeři). Začala jsem se zase bavit z dvěma bezvadnýma dívkama a cítím se skvěle. Mám pocit, že deprese vážně utekly (alespoň na chvíli). Docela doufám, že do pátku přijde David, abychom se v pátek mohli sejít na hřišti. Uvidíme.
Doufám, že vás tento článek o ničem moc neviděsil a dokázaly jste ho přečíst. Máte chuť ještě na pár fotek? Tak tady jich pár máte, fotila jsem je na procházce se ségrou.

Ellnesa

Zakázaná přitažlivost

15. dubna 2014 v 19:49 | Ellnesa |  Recenze
Název: Zakázaná přitažlivost

Autor: Kateřina Petrusová

Série: Bavettovi

Počet stran: 304

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2014

Zakázaná přitažlivost
(zdroj: Fragment)

Anotace:
Senátorova dcera Emily má po krk života ve skleníku a potají odjede do New Yorku. Záhy je však vypátrána a musí se rozhodnout: buď se vrátí domů, nebo zůstane, ale pod stálou ochranou nepřístupného bodyguarda Henryho Trovata. Emily je rozhodnutá Henryho přesvědčit, aby ji nechal být, vše jim však začnou komplikovat city a především děsivý vánoční dárek, který jí pošle neznámý šílenec.
Překoná láska tak odlišných lidí věkový a společenský rozdíl, nebezpečí, které Emily hrozí, a především Henryho zločineckou minulost?

Můj názor:
Pokud jste čekali alespoń náznak thrilleru či detektivky, jste na omylu. Tohle je zkrátka romantika - ale vůbec to nevadí!
Ale i tak byla knížka trochu zklamání. Po naprosto dokonalé knize Nepřítel mého nepřítele to snad ani jinak nejde. Příběh je vyprávěn z pohledu mladé dcery senátora Emily a věčného bručouna Henryho. Myslím si, že mladá dívka pání Petrusové nesadla tak jako moje milovaná Jo. A mně zase moc neokouzlil Henry, i když jsem ho měla taktéž ráda. Obálka je ale nádherná!

Postavy:
Henry, obrovský bručoun. Theresa ho označuje za přerostlého dobráka a má vlastně pravdu. Nikdy se neuměl vyznat v citech a emocích, snažil se držet si odstup od klientů (odstrašující případy jsou podle něj jeho šéf a jeho bratr :-)) a nyní mu to nevychází. Je z toho jaksi rozhozený. Má za sebou síť ne zrovna hezkých událostí, které bude muset objasnit Emily, která mu přezdívá Plyšák.
Emily je dcera senátora, kterou už nebaví věčné útoky bulváru a desítky společenských akcí. Proto uteče do New Yorku, kde ji ale najde otec... Je to inteligentní a krásná dívka, myslím, že i docela samostatná (soběstačná?), když se sama vydala do NY. Je ale i tvrdohlavá, někdy dost nezodpovědná. A je to knihomolka, jejíž nejoblíbenější knížka je Malý princ. Henry jí občas v duchu říká malá blonďatá lolitka.

Děj:
Dcera senátora uteče do New Yorku, protože už má dost společenských akcí a všeho ostatního. Její otec ji ale i tam najde a dá jí dvě možnosti. Buď s ním odletí zpátky nebo tady zůstane, ale s bodyguardem. Emily si převapivě vybere druhou možnost a setká se s bručivým bodyugardem Henrym. Henry se ze všech sil snaží potlačit touhu po Emily a navenek se mu to i daří. Emily se ale Henry prostě líbí, takže se ho snaží dostat. Když Emily odjede na Vánoce pryč z New Yorku domů, někdo jí pošle balíček z vepřovým srdcem. A v tu chvíli je rozhodnuto, že Emily potřebuje osobního bodyguarda. A tím se brzy stává Henry. Po čase na horách se Emily s Henrym vracení do NY, kde se nakonec Henry dostane i k vysvětlení, kdo vlastně je. A jak to přijme Emily? Kdo je ten šílenec s vepřovým srdcem?

Hodnocení 9/10 Proč?
Protože knížka byla dobrá, velmi dobrá romantika. Byla to příjemná kniha od skvělé autorky a já nemám jinou možnost...

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Fragment.

Nepřítel mého nepřítele

12. dubna 2014 v 19:25 | Ellnesa |  Recenze
Název: Nepřítel mého nepřítele

Autor: Kateřina Petrusová

Série: Bavettovi

Počet stran: 356

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2013

Nepřítel mého nepřítele
(zdroj: Fragment)
Anotace:
Dluhy se musí platit. To ví i bývalá policistka Joan, která má závazek vůči samotnému králi drogového podsvětí. Ten se nyní hlásí o splacení dluhu a jako pojistku unese Joaninu malou dceru Amy. Zvládne Joan zabít Roberta Bavettu, jednoho z vůdců italské mafie, a dostat svou dceru zpět? Co když existuje ještě jiný způsob, jak Amy zachránit?

Můj názor:
O knížku jsem si napsala už kvůli tomu, že autorka pochází z ČR. A o hodně překonala moje očekávání...
Rozhodně skvělá knížka na večery, když je vám smutno. Protože u téhle knížky se dá jenom usmívát a dost často i smát. Ani já to neměla jinak. Knížku o mafii a ještě více o lásce jsem přelouskala za docela krátkou dobu, inu nedivte se - tahle knížka vás dostane! Příběh je vyprávěn z pohledu Jo a Roberta, což nabízelo dva odlišné pohledy. Chvíle s Robertem jsou ještě okořeněné skvělým humorem a části s Jo doprovázely realistické zoufalé emoce. kdybychom vzali tyto dvě věci a vytrhli je, z knížky by se stal ležák. Oblíbila jsem si všechny postavy krom Tora a spol. Tahle knížka je směs toho nejlepšího - vtipu, napětí, romantiky, vyspělých a příjemných hrdinů se skvělým pozadím. I ta obálka je báječná.

Postavy:
Začneme ženskou postavou, tedy Jo. Žádná patnáctka, co má zachránit. Tohle je bývalá policajtka, jejíž smůla ji dovedla ke štěstí. Projevuje se jako silná osobnost, ale po unesení dcerky se někdy utápí v zoufalství. Dokáže se dobře přetvařovat a pro svou dceru je odhodlána udělat cokoli. Jo jsem si okamžitě oblíbila. Taková skvělá ženská! Zamilovala jsem se s ní, to já jen tak mimochodem...
A další - Robert. Já ho miluju! Není to typický klaďas a svatoušek. Tohle je italský mafián, kterého má Jo zabít. je to bručivej mužskej, kterej má problém vyjádřit své city a snaží se je i potlačit. Má za sebou pokřivenou minulost a v rodině ignorantské rodiče. Má rád suchý humor a sám ho používá. Později se občas jeví jako majetnický. Je ale naprosto úžasný!
A pozor - má strach z dětí, které jsou až příliš živé a aktivní :-)
Nakonec si ještě přiblížíme Johnyho, kterého jsem si taky oblíbila (ostatně jako skoro každého). Je to parťák mého milovaného Roberta. Je ženatý se Sue a má syna, jen tak mimochodem. Samozřejmě - též mafián. Často vede hrozně vtipné rozhovory s Robertem! A hrozně mu zvedne náladu, když mu dá Robert padáka...

Dějová linka:
Joan Westová, bývalá policajtka - nyní zaměstnankyně firm, která se stará o hlídání, se před několika lety setkala s králem drogového podsvětí a on ji nechal jít. Ale opravdu ne, jen tak zadarmo. Jako "zálohu", že Jo splní to, co po ní chtěl, jí unesl dceru Amy. Jo je rozhodnutá Torovo přání splnit - a tudíž zabít Roberta Bavettu, hlavu italské mafie. Konečně chápe, co znamená pro své dítě udělat vše. Jako hysterická obět domácího násilí se dostane až k Bavettovi, ale když nastane chvíle pro zabití Roberta, naskytne se ještě jiná možnost, jak zachránit Amy...

Hodnocení 10/10 Proč?
Protože u tohohle příběhu jsem si oblíbila téměř úplně všechny postavy, u čtení jsem potlačovala smích a usmívala se, ale byla jsem i napjatá. Konec příběhu se mi hrozně líbil a myslím, že si knížku přečtu znovu. Protože je to naprostá bomba!
Určitě si jí přečtěte!

Za zaslání recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Fragment.

Nekonečno

9. dubna 2014 v 20:00 | Ellnesa |  Snění Lazuritových víl
beautifuuul♥ | via Tumblr


Nekonečno


Neuvěřitelné,
že ty šmouhy temné,
jsou tvorové skuteční,
ptáci obyčejní.

Nekonečné,
jsou chuchvalce mlhy.
Hádej, co schovávají!
Všechna tvoje přání.

Věčné,
jsou paprsky slunečné,
tak krásné,
jsou okamžiky s nimi spojené.

Nekonečno,
mažeš písmenka,
do zápisků píšeš konečno,
protože Ty bezcitný jsi,
roztříštil jsi moje sny...

Roztříštil jsi moje nejtajnější sny,
vše na čem mi záleželo,
dělals to vědomě,
hrozný parchant jsi...

Ellnesa

obrázek: Weheartit

Psáno magií || 2. kapitola

5. dubna 2014 v 14:00 | Ellnesa |  Psáno magií

2. kapitola

Penelope, Oxford - 23.7.
Jmenuji se Penelope Graiová, ale skoro pro všechny jsem jen Pen. Jsem z městečka, teda z města Oxford, kde bydlím společně se svou matkou a jejím přítelem v malé vile, která se nachází poblíž centra města. Je mi patnáct a chystám se odjet studovat do Londýna na prestižní univerzitu University College London. Mámin přítel je dost bohatý, ale máma tady v ,,malém" městě nechtěla vyvolávat moc velkou pozornost. A proto žijeme jenom ve vile. Ano, někomu by se mohlo zdát, že když řeknu "jenom", že jsem nevděčná nebo tak. Ovšem, máme sluhu, který tu byl už… Při té příležitosti, když tuhle vilu koupila moje drahá babička. Naštěstí se můj život brzy změní. Doufejme.
Poprvé jsem to zpozorovala před měsícem. Den, dva na to, my na jedné webové stránce začala psát dívka. Byla jsem vážně ráda, že jsem s někým navázala kontakt, jelikož se mi to někdy moc nedařilo. Každopádně jsem si začaly psát a někdy jsme si i volaly. Po našem… Nevím kolikátém rozhovoru se mi svěřila, že cítí nějaké podivné vibrace. Přesně v tu dobu, kdy jsem je pocítila já. Přišlo mi do divné, ale něchtěla jsem ji rozrušovat, takže jsem si to nakonec nechala pro sebe. Lucy, ano, tak se jmenuje, je z Londýna. Chodí na University College London. Není to náhoda. Chtěla jsem jít studovat do Londýna, ale máma byla proti. Řekla mi, že až si tam najdu nějakou pořádkou školu, tak prosím a podívejme! Máme tady školu, ještě k tomu s mojí kamarádkou. Máma ví, že s ní navazuji kontakt, ale John - tak se jmenuje její přítel a můj náhradní otec, s tím nesouhlasí. Prý to může být nějaký úchylák. Což jsem stoprocentně zamítla po prvním hovoru. Tenhle můj nevlastní otčín mi někdy, tak dobře, dost leze na nervy. I zrovna teď.
,,Mamííí!" Zakřičela jsem na mámu, která byla nejspíš v kuchyni a něco vařila. Já jsem ležela ve vaně s vroucí vodou. Ve vodě plavaly okvětní lístky měsíčku. Podle mámy je to léčivá bylina. ,,Mamíííí!" Znovu jsem zakřičela z koupelny. Byla jsem naštvaná, jelikož mi ten blbej otčín klepal na dveře a křičel: ,,Pen! Okamžitě otevři! PENELOPE!!!!" Bože, už jsem toho měla plné zuby. Máma pořád nešla. Vzala jsem si ze stoličky ručník a utřela si ruce. Vzala jsem do rukou mobil a pustila si na plnou hlasitost Hallelujah od Alexandry Burke. ,,Penelope Graiová! Okamžitě ztlum tu hudbu a-" Zabušil na dveře otčín.
,,Trhni si nohou!" Zakřičela jsem přes hudbu. Ten blbeček pořád řval, ale já si ho nevšímala. Byl mi ukradený. Pořád jsem nechápala, co na něm máma vidí. A nechápala jsem, proč se rozešla s tátou. Zavřela jsem oči a ponořila se do vody, která byla taková mastná od okvětních lístků. Když mi docházel dech, vynořila jsem se nad hladinu a zhluboka dýchala. Už jen pár týdnů a pojedu do Londýna! Konečně. Ještě chvíli jsem se zavřenýma očima poslouchala hudbu a nechala jsem se omývat vodou.
Po chvíli začínala být voda studená, takže jsem raději vylezla. Zabalila jsem se do ručníku a osušila se. Chvíli jsem se zaposlouchala, a když jsem zaslechla televizi, byla jsem spokojená. Odložila jsem ručník a začala se oblékat. Vzala jsem si do ruky kalhotky a nasadila si je. V hromadě oblečení jsem se snažila najít ponožky a ještě pár kousků oblečení. Jakmile jsem se oblékla, zahleděla jsem se na svůj odraz v zrcadle. Dívala jsem se na patnáctiletou Penelope, která po prázdninách nastoupí na univerzitu v Londýně. Své hnědé vlasy jsem si nechala rozpuštěné a mokré splývat na záda. Olivové oči rámovaly celkem husté řasy, nad kterými se klenulo obočí. Zadívala jsem se do svých očí a pocítila slabé chvění rukou. Vibrace, které se objevily před měsícem. Už jsem věděla, co bude následovat. Pořád jsem se na sebe dívala v zrcadle, když v tom jsem to uviděla. Za mnou se začala nabírat pára, která se tam vzala evidentně z vody. Otočila jsem se k ní a vyčkávala. Sakra! Sakra! A je to tady!
Začaly se mi chvět ruce a mírně vibrovat. Najednou se to stalo. Ruce se mi rozzářily a vyšel z nich dým černé páry. Tak jako vždy, jen barva byla pokaždé jiná. Tmavě růžová, fialová, modrá, šedá a černá. Samé temné barvy. Ruce mi pořád slabě jiskřily a brnělo mě v nich. Po chvíli byly tak citlivé, jako vždy po tomto "kousku". Zavrtěla jsem nad tím hlavou a trochu roztříštěná jsem se vydala do pokoje, abych mohla CHATovat s Lucy a konečně se jí se vším svěřit. Než jsem ovšem stihla otevřít dveře pokoje, do hlavy se mi vryla jedna jediná myšlenka: Zase kousek chybí. Kousek mě!

Hon

3. dubna 2014 v 20:33 | Ellnesa |  Recenze
Název: Hon

Autor: Andrew Fukuda

Série: Hon ? (100% to série je - triologie - ovšem jméno neznám :-/)

Počet stran: 304

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2014 - Pozor, kniha ještě nebyla uvedena na trh, k dostání bude až 9.4!

Největší obrázek výrobku Andrew Fukuda – Hon
(zdroj: Fragment)
Anotace:
Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně - nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.

Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Reakce, dojmy:
Nejspíš jste čekali nějakou upíří slátaninu, které v poslední době vévodí knižním pultům. Nebo obrovskou lásku mezi upírem a člověkem, tedy něco na způsob twilith? Ani jedno to totiž není... Tentokrát se na upíry podíváme z jiného úhlu. Tady jsou to krvežíznivé zrůdy, které se nazývají "lidmi" a na již téměř vyhynulé lidi, mezi které patří i náš hlavní hrdina, zbývá jen oslovení "glupan". Ale ti se snaží ukrývat pod falešnou identitou upíra/ "člověka". Knížka je dystopie plná napětí, podává existenci upírů jako dost dobře možnou. Autor si na knize velmi vyhrál a líbila se mi. Bohužel tu ale existuje jedno větší ALE... Chyběla mi tam jakákoli oddychová část a hlavní hrdina knihy se občas zbytečně vrhal do nebezpečí. Protože upíři byli ještě více smyšlení než lék na všechny nemoci, tak mi to často jako dystopie ani nepodobalo, spíše úplně jinému světu.

Postavy:
Neděste se, hlavní hrdina - tak jako každý - nemá jméno. Ovšem později si vzpomene, jak mu říkali rodiče. Takže - Gen. Kluk, který se tak moc snažil být někdo jiný, až téměř zapomněl, kdo je ve skutečnosti. Nejedná impulzivně, to se naučil už od dětství. Protože musel potlačovat emoce, nedokážu toho o něm moc vyčíst. Tady jsou postavy špatné na hodnocení.
Záře, nebo alespoň tak přezdívá krásné upírce Gen. Záře je spolu s Genem vylosována, aby ulovili poslední tlupu "glupanů". Ja - jak už jsem zmiňovala - krásná, inteligentní a bezchybná. Až moc dokonalá, tak jak upíři bývají. Dokáže i svou obětavost a chytrost.

Dějová linka:
Gen, náš hlavní hrdina, je jeden z posledních "glupanů" a snaží se přežít v tomto novém světě, kde sebemenší chyba, kapka krve, zápach, pomalost atd. může znamenat ztrátu života. Po smrti otce se to stalo těžší, ale stále splnitelné. Náhle se oznámí hon na glupany. A losování. A co myslíte, že se stalo? Gena vylosovali... Ale nebyl ze své školy jediný, spolu s ním se do ústavu vydala i půvabná upírka, které Gen přezdívá Záře. Pro Gena se výcvik stává nesnesitelný, zvláště proto, že s sebou nemá věci na potlačení zápachu, na leštění falešných zubů a tajné láhve vody. už to vypadá, že nepžežije, ale po té se objeví krátká naděje a do toho hromada podivných zjištění...

Hodnocení: 8/10 Proč?
Vše je už výše zmíněné :-) Prostě se mi knížka líbila, ale na mě to bylo s tím napětím už přepísklý. Hrdina si občas choval, tak jak jsem nechtěla. Ale určitě si na ní počíhejte!

Hrozně moc děkuji nakladatelství Fragment za zaslání recenzního výtisku!