Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Psáno magií || 2. kapitola

5. dubna 2014 v 14:00 | Ellnesa |  Psáno magií

2. kapitola

Penelope, Oxford - 23.7.
Jmenuji se Penelope Graiová, ale skoro pro všechny jsem jen Pen. Jsem z městečka, teda z města Oxford, kde bydlím společně se svou matkou a jejím přítelem v malé vile, která se nachází poblíž centra města. Je mi patnáct a chystám se odjet studovat do Londýna na prestižní univerzitu University College London. Mámin přítel je dost bohatý, ale máma tady v ,,malém" městě nechtěla vyvolávat moc velkou pozornost. A proto žijeme jenom ve vile. Ano, někomu by se mohlo zdát, že když řeknu "jenom", že jsem nevděčná nebo tak. Ovšem, máme sluhu, který tu byl už… Při té příležitosti, když tuhle vilu koupila moje drahá babička. Naštěstí se můj život brzy změní. Doufejme.
Poprvé jsem to zpozorovala před měsícem. Den, dva na to, my na jedné webové stránce začala psát dívka. Byla jsem vážně ráda, že jsem s někým navázala kontakt, jelikož se mi to někdy moc nedařilo. Každopádně jsem si začaly psát a někdy jsme si i volaly. Po našem… Nevím kolikátém rozhovoru se mi svěřila, že cítí nějaké podivné vibrace. Přesně v tu dobu, kdy jsem je pocítila já. Přišlo mi do divné, ale něchtěla jsem ji rozrušovat, takže jsem si to nakonec nechala pro sebe. Lucy, ano, tak se jmenuje, je z Londýna. Chodí na University College London. Není to náhoda. Chtěla jsem jít studovat do Londýna, ale máma byla proti. Řekla mi, že až si tam najdu nějakou pořádkou školu, tak prosím a podívejme! Máme tady školu, ještě k tomu s mojí kamarádkou. Máma ví, že s ní navazuji kontakt, ale John - tak se jmenuje její přítel a můj náhradní otec, s tím nesouhlasí. Prý to může být nějaký úchylák. Což jsem stoprocentně zamítla po prvním hovoru. Tenhle můj nevlastní otčín mi někdy, tak dobře, dost leze na nervy. I zrovna teď.
,,Mamííí!" Zakřičela jsem na mámu, která byla nejspíš v kuchyni a něco vařila. Já jsem ležela ve vaně s vroucí vodou. Ve vodě plavaly okvětní lístky měsíčku. Podle mámy je to léčivá bylina. ,,Mamíííí!" Znovu jsem zakřičela z koupelny. Byla jsem naštvaná, jelikož mi ten blbej otčín klepal na dveře a křičel: ,,Pen! Okamžitě otevři! PENELOPE!!!!" Bože, už jsem toho měla plné zuby. Máma pořád nešla. Vzala jsem si ze stoličky ručník a utřela si ruce. Vzala jsem do rukou mobil a pustila si na plnou hlasitost Hallelujah od Alexandry Burke. ,,Penelope Graiová! Okamžitě ztlum tu hudbu a-" Zabušil na dveře otčín.
,,Trhni si nohou!" Zakřičela jsem přes hudbu. Ten blbeček pořád řval, ale já si ho nevšímala. Byl mi ukradený. Pořád jsem nechápala, co na něm máma vidí. A nechápala jsem, proč se rozešla s tátou. Zavřela jsem oči a ponořila se do vody, která byla taková mastná od okvětních lístků. Když mi docházel dech, vynořila jsem se nad hladinu a zhluboka dýchala. Už jen pár týdnů a pojedu do Londýna! Konečně. Ještě chvíli jsem se zavřenýma očima poslouchala hudbu a nechala jsem se omývat vodou.
Po chvíli začínala být voda studená, takže jsem raději vylezla. Zabalila jsem se do ručníku a osušila se. Chvíli jsem se zaposlouchala, a když jsem zaslechla televizi, byla jsem spokojená. Odložila jsem ručník a začala se oblékat. Vzala jsem si do ruky kalhotky a nasadila si je. V hromadě oblečení jsem se snažila najít ponožky a ještě pár kousků oblečení. Jakmile jsem se oblékla, zahleděla jsem se na svůj odraz v zrcadle. Dívala jsem se na patnáctiletou Penelope, která po prázdninách nastoupí na univerzitu v Londýně. Své hnědé vlasy jsem si nechala rozpuštěné a mokré splývat na záda. Olivové oči rámovaly celkem husté řasy, nad kterými se klenulo obočí. Zadívala jsem se do svých očí a pocítila slabé chvění rukou. Vibrace, které se objevily před měsícem. Už jsem věděla, co bude následovat. Pořád jsem se na sebe dívala v zrcadle, když v tom jsem to uviděla. Za mnou se začala nabírat pára, která se tam vzala evidentně z vody. Otočila jsem se k ní a vyčkávala. Sakra! Sakra! A je to tady!
Začaly se mi chvět ruce a mírně vibrovat. Najednou se to stalo. Ruce se mi rozzářily a vyšel z nich dým černé páry. Tak jako vždy, jen barva byla pokaždé jiná. Tmavě růžová, fialová, modrá, šedá a černá. Samé temné barvy. Ruce mi pořád slabě jiskřily a brnělo mě v nich. Po chvíli byly tak citlivé, jako vždy po tomto "kousku". Zavrtěla jsem nad tím hlavou a trochu roztříštěná jsem se vydala do pokoje, abych mohla CHATovat s Lucy a konečně se jí se vším svěřit. Než jsem ovšem stihla otevřít dveře pokoje, do hlavy se mi vryla jedna jediná myšlenka: Zase kousek chybí. Kousek mě!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 5. dubna 2014 v 15:18 | Reagovat

Krásná kapitola. Hezky napsaná a ta postava se mi líbí. Vypadá tak mile. Jenom mi vadí jedno. Nemusíš popisovat všechno. Třeba mi přijde úplně zbytečný psát, že si nasazuje kalhotky a hledá ponožky. Ale jinak je to dobrý a těším se na další kapitolu :-)

2 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 16:55 | Reagovat

Bylo tam hodně detailů, no :-D xD
Ale Pen se zdá v pohodě ;)
Už se těším na další :D

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 20:29 | Reagovat

pěkná kapitola:) I když dost detailů:D To psala Ami, že?:-D

4 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 5. dubna 2014 v 21:28 | Reagovat

Líbí, líbí a moc! :-) Zajímalo by mě, co se jí to děje, jakou to má vlastně schopnost? :-) A co se bude dít až se spolu setkají + ten nevlastní otčín je divnej xD.

5 Zzz Zzz | Web | 5. dubna 2014 v 22:19 | Reagovat

Úžasná kapitola. Penelope se mi jako postava líbí. Celkem mě štve její otčín, ikdyž jsi o něm toho moc nenapsala. :D

6 Kačíí Kačíí | Web | 6. dubna 2014 v 15:05 | Reagovat

Už sem četla u Ami a moc se mi líbí :-)  :-)

7 Joina Joina | Web | 7. dubna 2014 v 6:26 | Reagovat

Moc pěkný díl :) přečtu si ještě první kapitolu, ale tady jsem se toho dozvěděla dost :)

8 Katerííína Katerííína | Web | 10. dubna 2014 v 19:25 | Reagovat

boží:)) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama