Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Básnířka // 1. kapitola (Adam)

13. června 2014 v 18:53 | Ellnesa |  Básnířka
Ahojky!
Myslím, že všichni moc dobře víte, jak to mám s komentováním, čtením povídek a blogem obecnĕ. Čím to je? Polapila mĕ do svých sítí Realita...
Stejnĕ jako vám ostatním i nám, šesťákům, se uzavírají známky. Já jsem na tom dobře, takže mám tu výhodu, že se nestresuju. A na písemky se neučím, přesto to napíšu na jedničku nebo dvojku. Takže tím to až tak moc není.
Tři dny v týdnu mi vesele berou kroužky. Školní Pomáháme druhým a Zuš. Ten první mi vesele zajišťuje ulejvání z vyučování. Ten druhý je trošku mučení - náš učitel je hroznej. A o víkendu se mi psát články nechtĕjí. Takže teď už víte, že mám na psaní dva dny v týdnu. To rychle navštívím pár blogů, pokusím se napsat článek nebo kus povídky - mé milované Básnířky.
Takže tak. Nezlobte se, drahá SB, že nekomentuji tak jako v zimĕ. Na zahrádce je takhle na jaře a v lété nádhernĕ, takže hodnĕ času trávím i tam.
A co se dĕje v mé Realitĕ konkrétnĕ? Ve středu jsme se vrátily s třídou z hájenky, kde jsme byli na dva dny, dneska jsme s pájou prošmejdily obchody, odkud si hrdě nesu šortky a následující týden propadne Charitativnímu týdnu. A protože si ten konec chceme užít, tak jdeme s Ami a našemi matinkami zítra na Hvězdy nám nepřály. Hrozně se těším!!!
Takže vám sem hodím pár přednastavených článků a budu doufat, že mi tu sníženou aktivitu odpustíte :-)
Ale teď tu pro vás mám kapitolu takové letní povídky, jak sama říkám, jen takové flirtování s řádky.
Vaše realitou polapená Ell


1.


Adam
Když se zamiluješ a ona tě ignoruje, je to dost na nic, ne? Ale nejvíc na nic je, když se člověk zamiluje do tebe, má bezejmenná krásko. Ty jsi totiž jako droga. Jen kvůli tobě trávím každé úterý v podkrovní čajovně, do které se chodí rozvrzanými schody a dveřmi s oprýskaným lakem. Jen kvůli tobě každé úterý sedím sám u dřevěného stolku pro dva a popíjím slabé kafe - espreso s vrchovatou lžičkou cukru. Často se tady učím, ale někdy jen sedím a pozoruji tvoje nespoutané, ořechově hnědé vlasy. I ty sem chodíš sama, ale já jsem pro tebe vždycky jako vzduch. Tak proč tady tedy zase sedím, když vím, že o mě nemáš zájem? Protože jsem se do tebe zamiloval. Vím, že mé city jsou ti ukradený a proto jsem se ti s tím ani nesvěřil.
Chodíš sem každé úterý kolem druhé hodiny odpoledne. Chodíš sem s hnědou látkovou taškou na rameni, ze které potom vytahuješ pruhy papíru a pera. Jsi krásná, když okusuješ staromódní plnicí pero a vlasy ti padají do očí. Když k tobě přichází každé úterý mladý obsluhující této kupodivu docela oblíbené čajovny a může s tebou prohodit pár slov, závidím mu. Mě vždycky odbudeš slovy nezájmu. A proč se s ním usmíváš, má neznámá?
Čekám, že Ti přinese ovocný čaj v oranžovém šálku s bílými puntíky, tak jako každé úterý od té doby, co jsem tě potkal. Ale dnes od tvého stolku nevoní brusinky. Nediv se mi, že mi to přijde divný. Když člověk čtvrt roku pije stále ten samý čaj, je divné když najednou začne pít čaj jiný, ne?
Pro tebe asi ne.
Položím knížku, dneska jsem si nedokázal sem vzít učebnici fyziky, a lžičkou dneska již po několikáté zamíchám řídký obsah černého šálku. Přestože už se cukr dávno rozpustil do hnědé tekutiny. Třesou se mi ruce, ale snažím se to zakrýt - když se třesou ruce ženám, je to trochu trapné, dovedeš si představit jaké to je u chlapů?
Pak ses podíváš na mě a já se usměju. Trochu plaše, tím náhlým projevem jsi mě docela vyděsila. Já se osmělím a přejdu k tvému stolku. Jsou u něj dvě židle, stejně jako u toho mého. Zeptám se tě, jestli se mohu posadit, ty kýváš s úsměvem hlavou. Seberu batoh a opřu ho o nohu tvého stolku. Vzápětí se na sebe díváme přes tvůj kouřící čaj. Chybí druhý sloupek páry - moje káva je již vystydlá. Nasazuješ lehký úsměv, těžko rozpoznatelný od toho skutečného, přesto já ten rozdíl cítím. Jsi zvláštní, Neznámá.
Když se tě zeptám na jméno, jen zavrtíš hlavou. Ptám se dál a argumentuji, že tě musím nějak oslovovat. Ty se na chvíli ušklíbneš, což rychle zamaskuješ předchozím úsměvem a vyhýbavě odpovíš, že tě mám oslovovat třeba El.
"Eliška?" tipuji, ale ty stále vrtíš hlavou. Nechápu tě, ale nechávám to být. Odedneška jsi pro mě prostě El. Třeba se mi později někdy odhalíš.
Chvíli zírám do kávy a sleduju svůj odraz na hnědé hladině. Tvoje otázka přijde hrozně najednou - málem sebou trhnu, když uslyším tvůj tichý sametový hlas. Hodí se k tvým měkkým rysům elfky.
"Co říkáš na poezii?" usměješ se. Tentokrát opravdově. Takže teď se budeme bavit o básničkách. Ale popravdě, já mám tohle veršované vypsání pocitů rád. Bohužel to sám nezvládám. Proč o tom ale začínáš?
"Mám ji rád," řeknu ti jenom a čekám na tvou reakci. Ty mlčíš, ale pak si všimnu, že něco hledáš v tašce.
Já mlčím, ty mlčíš. Ticho nám kazí jen tichý hovor dam z opačné strany místnosti, šustění novin starého pána sedícího u dveří a tvoje přehrabování taškou. Užívám si to, tvojí přítomnost i tu hmatatelnou romantiku.
Vidíš, co se mnou děláš? Měníš mě na romantika! Kdybych nebyl plachý člověk, už bych tě políbil. Přidala by ses?
Zhluboka si povzdechneš a ztratíš trpělivost s hledáním. S nádechem vzteku odhodíš tašku pod židli. A podíváš se na mě se zvláštní směsicí pocitů v očích. Vlasy máš dneska rozpuštěné. Vážně rozpuštěné, ne že se ti jen uvolňují z copu, jako to bylo celý podzim. Miluji tvoje vlasy.
"Proč dneska nemáš ovocný čaj?" zeptám se tě troufale. Přísahám, že číšník se zastavil v pohybu, jen aby zaslechl tvou odpověď. Ty se překvapeně zasměješ a vysoukáš ze sebe, že si toho ještě nikdo nevšiml. Spíš nezmínil, doplním tě v duchu, když si vzpomenu na toho frajírka stojícího za pultem téhle čajovny. Ty se překvapivě rozpovídáš. Všechna zadumanost a tichost jde v tu chvíli do kopru. V tu chvíli jsme tam jen my dva a naše už ne moc teplé nápoje.
Teď už o tobě vím, že ovocný čaj piješ jenom se sáčkem hnědého cukru, který máš radši než bílý, a jenom na podzim. Protože ovocný čaj se k zimě nehodí. A taky že na podzim vlasy nosíš v copu, protože tak ti je vítr nefouká do obličeje. Chci se toho o tobě dozvědět víc, ale nechci tlačit na pilu.
Ani nemusím, protože ty ještě nekončíš. Svěřuješ se mi s tím, že miluješ svojí andulku, které říkáš jednoduše Andulka. A že miluješ básně. Vzápětí se dozvídám, že jsi básnířka a ze všeho nejraději máš zvuk přejíždění plnicího pera po hnědém papíře. Nebo že máš taky hrozně ráda sovy a máš už několik dřevěných soviček.
Každé úterý kolem třetí hodiny opouštíš čajovnu v podkroví se všemi svými básničkami. Ale dnes ho opouštíš bez jedné kraťoučké básničky, kterou jsi mi věnovala. Před svým odchodem mi prozradíš, že tady sedáváš jen v úterý, když máte volno mezi hodinami. Ale to už dávno vím.
Dopíjím studenou kávu, jejíž chuť v ústech už ani nevnímám. Sotva tě poznám, tak odcházíš… To nemá logiku, nemyslíš? Nemůžeš mi odpovědět a to mě hrozně mrzí. Definitivně to s kávou vzdávám a mávnu na obsluhujícího. Z kapsy vy táhnu pár drobných a kluk si je ode mě vezme. Pak, ve čtvrt na čtyři, opouštím čajovnu, ve které jsem si ještě nikdy čaj nedal.
"Ségra, můžeš mi dát, prosím tě, chvíli klid?" zamračím se na sestru, která stojí v mých dveřích a nehodlá se odtud hnout. Já ležím na posteli, mám ruce za hlavou a přemýšlím, co tady chce. Vzápětí mi to dojde.
"Hej, já nemůžu, že sis zavirovala notebook a můj ti nepůjčím!" zakřením se na ní posměšně a vyhodím ji ze svého pokoje. Pak se natáhnu k přehrávači a do otvoru na USB kabel vložím miniaturní flash disk. Nechám to zaseknuté hned na první písničce ze seznamu a začnu projíždět emaily. Najednou narazím na jeden, který mi vyrazil dech.
Ahoj Adame,
Mohla bych tě využít jako fotografa? Sháníme někoho na nafocení našeho cukrářského týmu a nechceme za to vyhazovat tisícovky. Mohl bys? Na vizážistku kašlem ;-)
Tak co, mohl bys? Napiš čas a nějakou malou cenovou částku.
Sára
PS.: Už se těším, bratránku!

Mám chuť ji trošku přizabít. Čtvrtým rokem studuji střední fotografickou a doufám, že jednou budu profesionální fotograf. Jednou jsem se s tím svěřil starší sestřence - cukrářce. A ona mi řekla, že bude první, kdo se u mě nechá vyfotit. Ona to vážně tenkrát myslela vážně.
Mám jasno, co jí odepíšu. Že přijedu. Samozřejmě! Těším se na to focení jak malé dítě na Ježíška.
Nazdar Sáro,
Moje odpověď je jasná - přijedu! Mohl bych 25-27. 1., tak si vyber. Fotili bychom u vás v cukrárně. A něco mi upečte (nejdřív vás s tím vyfotím a pak to sním, co vy na to?)
Na peníze se vykašli stejně jako na vizážistu, přece nebudu brát peníze od svý vlastní sestřenky, ne? A navíc jsem profi fotograf asi tak, jako je slon hlodavec ;)
Adam
Emaily jsou vyřešeny a já jdu udělat nálet na ledničku. Doufám, že mi to zbytek rodiny nesnědl. To budu teda vážně naštvaný.
Nikdy nepiju čaj. Vždycky to nazývám slabou zelenou tekutinou bez chuti. Trošku se teď bojím, že mě teď přinutíš pít tuhle vyblitou zelenou bez chuti tekutinu. Naopak nedám dopustit na kávu, které ses ty ještě ani nedotkla. Ty mě naprosto očividně měníš.
Zamilovávám se do nádherné, trošku odtažité dívky. Do tebe. Ty jsi neuvěřitelná. Dokážeš změnit odvěkého pesimistu v optimistu - když si dělá naděje, že ho máš taky ráda. A já si je dělám, protože je to lepší než se utápět v sebelítosti a smutku.
Scházím dřevěné schody u nás doma, které nejsou naštěstí rozvrzané jako ty vedoucí do čajovny. A lak na dveřích do kuchyně je souvislý, ne žádný vybledlý, rozpraskaný a oloupaný. Neprosvítá na něm barva předchozího nátěru. Proč dneska všechno srovnávám s čajovnou? Asi proto, že jsi tam byla ty. To jsi vždycky, já vím, ale tentokrát jsi sis se mnou povídala. Zavrtím hlavou a sejdu těch pár posledních schodů. Bosé nohy mi pleskají o podlahu a já si z očí odhrnu pár neposedných pramínku skoro černých vlasů.
V kuchyni sedí táta a čte si noviny. Z obýváku slyším mamčinu telenovelu a cestou dolů jsem zaregistroval proudění vody v koupelně - sestřička se sprchuje. Táta jenom vzhlédne od novin, zabručí něco jako pozdrav a hlouběji se zavrtá do Mladé Fronty Dnes. Já taky jen zabručím odpověď a vydám se směr lednička.
Co se týče jídla, nejsem vybíravý. To jsem nejspíš zdědil po tátovi, který je taková rodinná "popelnice na jídlo". Takže teď si prostě beru první paštiku, co najdu - žampiónovou, kterou nám vozí kamarád z Rakouska - a z chlebníku vytáhnu včerejší rohlík. Nožem si na pečivo namažu tlustou vrstvu paštiky a chci si udělat kávu. Nejlépe espreso, ale nemůžu ho najít. Vlastně nemůžu najít žádné kafe, jen to sestřino vanilkový kapučíno pro holky.
"Jo to jsem Ti měl říct - došla nám káva!" řekne v tu chvíli táta. Ne že to ještě nevím. Teď stojím před těžkou volbou - pití pro holky nebo zelená bez chuti tekutina.
Už se natahuji pro kapučíno, když moje ruka změní směr a já popadnu papírovou krabičku se zeleným čajem. Kvůli tobě, El.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 14. června 2014 v 8:46 | Reagovat

Krásná kapitola :) já teďka taky moc neobíhám :D loni a o pololetí jsem to se známkama měla stejně, ale jelikož teďka jsem na to půl roku zvysoka kašlala... jde to vidět a já budu mít asi milion dvojek a jednu (snad jen jednu) trojku -.- ne že bych byla blbá, jen som líná :P

2 Vendy Vendy | Web | 14. června 2014 v 15:45 | Reagovat

Tohle je asi nejlepší, cos zatím napsala, moc se mi to líbí, děj je přirozený, bezvadný, jak to popisuješ z pohledu kluka, trocha nadhledu, romantika, která je tak akorát nadhozená jako udička na rybičku. Vážně se mi to jeví jako nejlepší, co jsem od tebe četla.
P.S. pět hvězdiček za absenci gramatických chyb, vím že je neděláš schválně, ale občas ti ujedou a to pak pořádně bací do očí. Dnešní kapitolka se mi četla pohodově, lehce a bez rušivých elementů. ;-)  :-D
Vážně povedené!

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 20. června 2014 v 17:22 | Reagovat

To je úžasná povídka. Hned na začátku mě zaujal styl psaní. Řekla bych, že je to podobný dopisu, i když nevím proč, ale je to takový to dopisový vyznání lásky s chvilkami reality. Je to hodně zajímavý a čtivý.
Adam se mi jako postava hodně líbí. Zatím se mi jeví jako milý, trochu odtažitý, ale neodbytný kluk. Zatím sympatický, ale uvidíme. Ale s El bych jim to přála. Vždyť kvůli ní chodí čtvrt roku do čajovny a přitom čaj nepije! a to už něco znamená.
Už se moc těším na další kapitolu, protože mě tahle povídka hodně, hodně zaujala! A to se nestává moc často :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama