Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Cesta poutnice Ellnesy

15. června 2014 v 12:00 | Ellnesa
Ahojky! Tohle téma se dalo nádherně vyjádřit básní, takže je tu. Vaše Ell

Milá Realito,
démonko a padouchu rodu ženského,
víš, aby mezi námi bylo jasno,
teď povím ti něco soukromého.

Chci ti vyprávět skutečný příběh,
zahalen tajemnou iluzí veršů.
Znám svou minulost nazpaměť,
chci aby to tak bylo do konce mých nádechů.

Začátek byl obyčejný,
malé rudé dítě,
byla jsem tvor uřvaný,
co k smrti ubrečí tě.

Pár let uběhlo,
oči stále barvu trnky měly,
byla jsem pětileté dítko
s culíčky roztomilými.

Zvládala jsem vytrvale trucovat,
nevinně kulit oči,
rozkošně brečet a řvát.
To jsem ještě věřila, že se svět kolem mě točí.

To už jsme tři nebyly,
byl listopad a
čtvrtý přibyl do party,
pak náš život měl rychlý spád.

Uběhlo několik let,
a já do blogosféry vstoupila,
neslavný byl můj vzlet,
tehdy jsem si říkala Saiya.

Pak léta neubíhala,
ale měsíce,
na fialovém blogu jsem se dobře necítila,
chyběly čtenářů tísíce.

Když jsem tam zbyla samotinká,
jen já a moje povídky,
bez jediného návštěvníka,
vztekle bouchla jsem blogerskými vrátky.

Stačilo kliknout na tlačítko smazat,
po blogu ani památky,
řekli byste, že se mi bude stýskat,
ale mě nechyběli ty nikdy nepřečtené články.

Vypukl červenec
a já zahájila cestlu s blogem oděným do modré,
bylo na něm básniček mých ranec,
jinak to tam bylo celkem tiché.

Blog změnil barvu,
přijal návštěvníky,
začal plnit první rubriku,
já začala navazovat kamarádství s blogerkami.

Říkala jsem si Ellnesa,
ale všichni říkali mi Ell po čase,
byla jsem trochu elfka, trochu člověk a víla,
neměla jsem chuť měnit si blog zase.

Ale i já se změnila,
začala jsem být přátelštější,
více otevřená,
pak spadla jsem do díry nejčernější.

Ovládly mě deprese,
nutkání něco udělat si,
to vše kvůli jedné holce,
která zničení mě zamanula si.

Pomohli mi dívky,
které mi rozuměli,
díky nim jsem se vmísila zpátky,
ale měsíce v depresích zmizeli.

Teď je červen,
já chodím na hřiště,
snažím se nemarnit životem,
nechci už to zažít někdy příště.

Realito, já píšu ti,
abys nade mnou ochranou ruku držela,
aby nezmizeli všechny moje sny,
abych to do toho konce vydržela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 V. V. | Web | 15. června 2014 v 13:18 | Reagovat

Originální pojetí. :-)
Moje blogová minulost je tak dlouhá a nezáživná, že bych se snad ani nezmiňovala. :D

Jinak, zkus si, prosím, dát pozor na shodu podmětu s přísudkem. :-)

2 Aati Aati | Web | 15. června 2014 v 15:55 | Reagovat

Wow... to je moc pěkné veršované vyprávění :)

3 Zzz Zzz | Web | 16. června 2014 v 18:06 | Reagovat

Wow! Nikdy bych nedokázala napsat takovou báseŇ a navíc o sobě. Jsi moc dobrá.

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 17. června 2014 v 11:04 | Reagovat

První a poslední sloka! Nejlepší. No... vzhledem k tomu, že mám blog teprve rok, tak bych asi o ničem psát neměla, ale v tvém pojetí to vyznívá opravdu dobře. Navíc tam máš fakt dost básnických prostředků, o kterých se učíme ve škole, takže se i procvičuju :D

5 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 19. června 2014 v 19:38 | Reagovat

uuuu! :0 dokonalé! :)

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 20. června 2014 v 17:10 | Reagovat

Wow. to je úžasná básnička jako vždy. Tvůj život jako na dlani, ale přitom stále zahalený tajemstvím. Těch depresí je mi líto, ale je dobře, že ses z toho vyhrabala a jsi teď šťastná. Doufám, že tě realita uchrání!

7 Kačíí Kačíí | Web | 20. června 2014 v 18:26 | Reagovat

Páni... Tak to byla překrásná básnička...!! Hrozně moc se ti povedla, jsi vážně šikulka :-)  :-)

8 Vendy Vendy | Web | 20. června 2014 v 22:13 | Reagovat

Tohle se mi moc líbí, navíc jsem se o tobě něco dozvěděla. Je dobře, že jsi blog nevzdala, když už ty minulé jo, tak tento funguje. A je moc hezký. A určitě to není jenom barvou blogu, prostě někdy to chce čas, a taky trochu práce s hledáním možných přátelských blogů (ne ve smyslu povinných obíhaček, ale takových, kteří se rádi vracejí) :-)
Zajímavě utvářená básnička, rozhovor s realitou, to je dost dobrý nápad. A život bude krásnej, i tady na blogu, ale hlavně, v realitě. :-)

9 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 22. června 2014 v 11:25 | Reagovat

zajímavá, hodně emotická básnička, wow! Krásně se ti to rýmuje, je to skvěle vystihnuté :)
Tvoje básně jsou úžasné, a tahle je naprosto nádherná - jak to vystihla Ilonka, Tvůj život jako na dlani, ale přitom stále zahalený tajemstvím. :)

10 Xanya Xanya | 22. června 2014 v 21:19 | Reagovat

To je vážně nádherná básnička,vždycky mě udivovalo jak to děláš,že se ti to rýmuje... No,máš zajimavy život ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama