Stále čekám na otázky k výslechu - ZDE

Září 2014

Mezi nebem a zemí: Setkání s duchem (RC)

30. září 2014 v 14:26 | Ellnesa |  Recenze

Název: Setkání s duchem

Autor: Stacey Kade

Série: Mezi nebem a zemí

Díl v sérii: 1

Počet stránek: 215

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2013


Mezi nebem a zemí – Setkání s duchem
zdroj obálky a anotace: Fragment

Anotace:
Královna školy a hvězda místních roztleskávaček Alona Dareová je předurčena pro skvělou budoucnost. Její život však končí nečekaně pod koly autobusu. Všichni si myslí, že je navždy pryč, ale... Alona zůstala ve světě živých jako duch. Pouze jediný člověk ji může vnímat - spolužák a totální lúzr Will. Podaří se jim překonat vzájemnou nechuť a pomoct jeden druhému? Proč Alona neodešla skrze jasné světlo do onoho světa?

Můj názor:
Setkání s duchem je dost známou knížkou s docela atraktivní obálkou, o které jste asi všichni slyšeli. Ti, kteří ji i četli tvrdí, že to vůbec není špatná knížka. Má sestřička tomu dala pěkné hodnocení a já budu nejspíš dávat úplně stejné. Ale jak jsem k němu vůbec došla?
Další duchařina, které se obvykle vyhýbám. Tentokrát jsem ale podlehla jak přitažlivé obálce tak i pozitivním ohlasům třeba od Milenne, která umí poznat odpad a naopak dobré kousky. Nemůžu říct, že jsem se tady do někoho zamilovala, ale Alonu i Willa mě moc bavilo sledovat. Knížka má na sobě nálepku +15, ale já s ní přímo nesouhlasím. Tím pádem tuhle knížku doporučuju snad všem příznivcům Young adult :)
(Teď koukám, že je knížka zařazena mezi čtení od 12 let - logika, no!)

Postavy:
Alona Dareová je školní roztleskávačka, drzá a namyšlená královna školy, která byla 3x po sobě zvolena královnou šk. plesu. Je zvyklá, že ji všichni uhýbají z cesty, může si dovolit být hnusná na kohokoliv. Má rozvedené rodiče, NNK - navždy nejlepší kamarádku a bezva kluka. Opovrhuje outsidery a je neskutečně krásná. Umírá pod koly autobusu. Měla jsem ji ráda, pro sarkasmus a proto, že mě prostě bavilo ji sledovat :)
Will Killian je právě ten outsider, magor, kluk co chodí snad jenom včerné a mluví sám s sebou. Zdánlivě. Jinak je to duchy obklopený černovlasý kluk, odborně řečeno Medium. Jeho otec spáchal sebevraždu, jeho vystresovaná matka ho posílá k doktorovi Millerovi, k psychouši co se snaží dostat Willa do blázince. Will je super kluk, kapitoly s ním mě sice baví trošičku míň než ty s Alonou, tak mě baví sledovat ho a hledat odpovědi na otázky k němu.
Jsem s hrdiny téhle série spokojená!

Děj:
Alona je oblíbená, věčně dokonalá ledová královna a spolukapitánka roztleskávaček. Ten den měl být normální den, kdy se prostě jenom ulila z tělocviku. Místo toho umírá pod koly autobusu. Vrací se o tři dny později zpátky do svého světa, ale jako duch. A tak proplouvá mezi svými spolužáky a pomalu zjišťuje co si o ní myslí ostatní. A pak najednou zjistí, že ji někdo vidět a slyšet může. Will Killian, největší magor na škole. Ale co by Alona neudělala kvůli cestě do jasného světla, do nebe!

Hodnocení 8/10 Proč?
Protože Setkání s duchem je sice hezká knížka s příjemnými hrdiny, ale nic moc mi nedala. Nemůžu z ní myslím ani si zapamatovat žádný citát a osobně si myslím, že ji znova už číst nebudu. Doma mám ještě druhý díl, tak uvidíme jak se tahle duchařská série vyvine ;)

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuju nakladatelství Fragment!

PS: Momentálně ležím v posteli s nehoráznou rýmou a ulívám se ze školy!!!

Volání sirény: Prokletí (RC)

28. září 2014 v 10:31 | Ellnesa |  Recenze
Název: Prokletí

Autor: Michaela Burdová

Série: Volání sirény

Díl v sérii: 1

Počet stran: 280

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2014

Volání sirény – Prokletí
zdroj obálky a anotace: Fragment

Anotace:
PŘEKONÁ PRAVÁ LÁSKA STALETÍ, SMRTÍCÍ NENÁVIST A DÁVNÉ PROKLETÍ?
Larissa je siréna. Už stovky let jí moře přikazuje zabíjet muže. A ona tak činí. Touží však z tohoto bludného kruhu uniknout. Je rozhodnuta udělat pro to cokoliv. Svojí krásou ovládne černomága Liama, a ten se do ní bezhlavě zamiluje. Nabídne jí dohodu: pokud se stane jeho ženou, pomůže jí zpřetrhat pouta, která ji spojují s nemilosrdným mořem. Larissa souhlasí.
Cestu jí však zkříží Derren. Je to první muž, který jí neleží u nohou a odolává jejímu uhrančivému půvabu. Jeho odtažitost začne Larissu přitahovat a ona není schopná se svým citům bránit. Dokáže si vybrat toho pravého? Bude ochotná obětovat lásce třeba i svoji nesmrtelnost?

Můj názor:
Ještě mám živě v paměti, jak jsem nejistě před rokem a půl procházela knihovnou a hledala nějakou pořádnou fantasy. A pak jsem pohledem přejela úsek autorů od "B" a zaútočila na mě knížka s názvem Poselství jednorožců - Strážci dobra. A tak jsem nezaváhala a pujčila si ji. Je to rok a půl, kdy jsem držela v rukou její první knihu a teď v rukou držím už desátou.
Nebylo by fér kdybych mladičkou fantasy spisovatelku porovnávala s i o několik desítek let staršími autory. Takže si rdši dovolím hodnotit před lety vydanou její prvotinu a Prokletí.
Jsem trochu zklamaná, ale stále to bylo lepší než její předchozí série Syn pekel. Opět tady byl námět dvou bratrů, strašidelného tajemství, spousty netvorů a psaní tentokrát byl nucené, slova poskládaná beze smyslu a občas jsem musela vrtět nakvašeně hlavou. Ale úplná hrůza to nebyla, spíše fantasy knížka, která je v podstatě jen o pár nedůležitých věcech, ale rychle ubíhá.

Postavy:
Larissa je siréna, bytost narozená před 2 000 lety, bez srdce s nekonečnou chladností. Kvůli volání moře zabíjí muže, které nenávidí. S touhle nenávistí se narodila. Popravdě jsem měla pocit, že si myslí, že spolkla všechnu moudrost světa a odsuzuje lidi za to, že řeší malichernosti svého ubohého života. Přitom ona sama stále řeší, jestli jí srdce zkamenělo nebo ne a podobné nepodstatné detaily. Vím, že takhle se to zdá jako kruté, ale je to tak. Larissa se dost tváří jako nedostupná. I když mi místy připadala pitomá, tak mě vyloženě neštvala (ale vztah jsem si k ní taky nevybudovala) a byla rozhodně věruhodnější než třeba Neilin z Míšiny druhé série Křišťály moci...
Rose je Larissina drzá služebná, její osud bych jí nepřála. To co se jí stalo... Byla milá, uměla udržet tajemství a měla jsem jí vážně ráda. Dokázala být Larisse kamarádkou a vyslechnout ji úplně kdykoliv.
Liam a Derren jsou dvojčata, černomágové. Oba jsou dost rozdílný, v minulosti se jeden pro druhého dost obětovali. Zatímco Liam je mírnější, tak Derrena se všichni bojí. Protože je agresivnější a tajemnější. Také rád maluje. A Liam je jen tak mimochodem Larissin manžel.

Děj:
Larissa je otrokyně moře. Moře jí už po staletí nutí zabíjet muže, ke kterým cítí nenávist. Není svobodná. Je siréna.
A chce se z moci moře vymanit. Černomág Liam jí slíbí, že vykoná rituál, který jí toto přání splní. Ale něco za něco. Má se stát jeho ženou. Larissa souhlasí. Tak se roztočí kolotoč zrad, tajemství Liama i jeho dvojčete Derrena, lásky, minulosti a temnoty.

Hodnocení: 6,5/10 Proč?
Tuhle knížku doporučuji spíše nenáročným čtenářům. A hlavně všem velkým milovníkům fantasy. A co se týče postav, tak mi žádná kromě Rose nepřirostla nijak extra k srdci a celá kniha se odvíjela podle klasického vzorce Míšiných knih. Původně jsem chtěla dát jen 6 bodů, stejně jako kdysi Deklaraci smrti, ale kvůli zvláštně nakouslému konci, který se mi líbil a kvůli nádherným ilustracím dávám o tu polovinu bodu víc...

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Fragment!

Cizí slovo láska (RC)

22. září 2014 v 19:26 | Ellnesa |  Recenze
Název: Cizí slovo láska

Autor: Erin McCahanová

Série: -

Díl v sérii: -

Počet stránek: 301

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2014

zdroj bálky a anotace: Fortuna Libri

Anotace:
Vtipný a zároveň dojímavý příběh mimořádně inteligentní šestnáctileté Josie
Hlavní hrdinka neřeší žádné závažné problémy - i když trochu světového míru by si ke svačině určitě dala. Má úžasnou rodinu, miluje své rodiče, zbožňuje své sestry a na milost vzala i švagra (musel však na tom tvrdě pracovat). Teď je na obzoru druhý švagr. Josiina zatím neprovdaná sestra Kate se nezadržitelně žene k oltáři a z nastávajícího člena rodiny Geoffa se budoucí švagrové zvedá žaludek. Co takhle udělat vetřelci ze života peklo? Naštvaná Josie by to možná zvládla, ale rozptylují ji upištěné spolužačky, zlatí hoši všude kolem a zejména to, že každý, zdá se, mluví úplně jiným jazykem.
Jak se dá v takovém světě vůbec vyznat láska a jak dát zakusit nenávist?

Můj názor:
knížky jsem se trošku bála. Obálka mě tady vůbec nezaujala a to obvykle nevěstí nic dobrého. Ale teďmusím říct, že to je naprosto skvělá knížka.
Název není ani trochu scestný - hlavní hrdinka Josie se tam zabývá cizími slovy i podstatou lásky. Jak to tak bývá, tak ani tady nechybí kluk, který vás rozesměje tak, že se válíte dobrou minutu po posteli a nemůžete popadnout dech. Tady je to Josiin nejlepší kamarád.
Tuhle knihu si musíte přečíst ať už vás obálka zaujala nebo ne. Je to pohled na svět šestnáctiletých jednou šestnáctiletou, která ale dospěla už dřív a teď se snaží odehnat sestru od oltáře, vyštvat jejího přítele a konečně se zamilovat. Je to vážně skvělé knížka, rozhodně doporučuju. A teď se vrhneme na postavy.

Postavy:
Hlavní hrdinka Josie je tak trochu jiná než ostatní šestnáctileté. Trochu víc než trochu. Studuje dvě školy. Což jsem pochopila tak, že v podstatě je ve druháku na střední a zároveň končí základní školu. No, to je trochu divné, ale popojedem. Miluje Dennise deYounga a Styx, ráda se učí jakémukoli jazyku a hodně mluví. Má veškerou mluvu rozdělenou třeba na ohmigodštinu, fotbalištinu nebo ohmigodštinu 2.0. Všechno si to překládá do jazyka jí vlastnímu, ale někdy prostě už nemá sílu to dělat. Josie je skvělá, sympatická dívka, která nosí brýle, nemá propíchnuté uši, podle jejích kamarádek je hrozně roztomilá, běhá a má dobré známky. Typická slušňačka.
Za to Stu, její kamarád od dětství, je ten typ kluka pomiluj-je-odkopni-je (citace Josie). Stejně jako Josie studuje dvě školy a přestože je o rok starší, tak s ní chodí do jedné třídy. Jeho "oblíbenou činností" je (cituju Stua) koukat, jak si opice hledaj blechy. Je to naprosto skvělej a asi je moje nová knižní láska.

Děj:
Šestnáctiletá Josie tráví dny tím, že se snaží překládat různé jazyky jiných lidí do toho svého. A pak najednou přijde její starší sestra Kate a přivede si s sebou Geoffa, muže, který má zkušenosti s pubescenty, rád mluví o klíšťatech a je "velmi nadaný." A najednou už se plánuje Kateinina svatba, což prostě nemůže Josie dopustit, protoe nemůže Geoffa přijmout do rodiny. Když je odpálkovaná zím, že nezná lásku, tak je rozhodnutá se zamilovat a zabránit Kate si vzít Geoffa. Jenomže nic není tak jednoduché jak se zdá, zvláštěkdyž se její sestra mění v něco, co není, Josie se zblázní do učitele a pak se ukáže, že toho pravýho měla celu dobu před nosem.

Hodnocení: 9/10 Proč?
Protože byla skvělá, zamilovala jsem si Stua, ale stále se tam dalo něco málo doladit. Třeba Kerstin Gierová nedo Kateřina Petrusová jou stále lepší.

Za poskytnutí recenznío výtisku moc a moc děkuji nakladatelství Fortuna Libri.


Vivien || prolog

17. září 2014 v 19:35 | Ellnesa |  Vivien
Ahojky, ozývám se zase po týdnu a rovnou z povídkou, která je volným pokračováním Léčebny. Myslíte si, že jsem to ještě neukončila? Jste na omylu, konc se totiž dozvíte zde.
Vypravěčkou vám bude nesmělá Vivien, která nikdy nikoho ani slovem neurazila a přesto se octla v Léčebně. Přesněji - v podkroví Léčebny, kde se řešili největší závysláci a nenapravitelné exempláře. A na čem je závyslá Vivien? To je ta otázka - Viv to totiž neví. A chce to zjistit.

Prolog


"Ahoj, zlatíčko! Jak ti dnes je?" promluvila drobná žena s prošedivělými vlasy a upřímným úsměvem. Jako jediné, ze všech ošetřovatelek jsem jí ten zájem věřila. Radši jsem byla oslovována Viv, Vivien nebo slečno, ale od Kateřiny mi to příliš nevadilo. Už jsem na ní byla zvyklá a navíc to byl můj jdiný světlý bod v tomhle živoření v podkroví Léčebny. Netuším jak jsem se tady ocitla. Ani mi nepřijde, že bych byla na něčem závyslá, ale náš terapeut nás tady stále drží. Mě, Ondru, Míšu a Dana. Tohle nejsou pokoje, ale jedna velká chodba plná postelí. Známe jen ty z okolních postelí, ty s kterými sdílíme jeden stůl, u kterého obědváme, děláme zadané úkoly - prostě všechno. Má nás to prý připravit na návrat do klasického světa. Všichni se tu k nám chovají jako k obludám a drží nás dál od ostatních. Přitom Míša je skvělá holka milující pečení sušenek, Dan je pohodář, který nejí maso a Ondra je neuvěřitelně vtipný blázen do historie.
A já? Podle ostatních přátelská knihomolka a čaj milující básnířka. Tak proč tady všichni trčíme už druhým rokem? Tahle terapie se nedá ukončit. Už jsme si všichni nejmíň milionkrát řekli, že jsme byli asi zdrogovaní, když jsme to podepsali. Ale zase bychom nepoznali jeden druhého, ne?
"Lépe než včera..." usměju se unaveně a ona zapiští, že je to úžasné. Typovala bych jí tak na čtyřicet. Občas mi vykládá o tom, že nikdy neměla děti a že teď má alespoň nás. Vždycky se u toho hrozně dojmu.
Kateřina už odešla a Ondra z vedlejší postel se zajíkl. Otočila jsem se k němu stejně jako Míša, která u stolu něco dělala na brusinkově červeném notebooku, který si propašovala do Léčebny pod zimním kabátem.
Ondra seděl u okna a upřeně zíral ven. Míša vyskočila ze židle a nacpala obličej vedle Ondrova. Já jsem jí napodobila. Ondra pozoroval hnědovlasou dívku, která se pomalu blížila k Léčebně. U ucha si držela mobil a pohybovala rty. Na to konto jsem rychle otevřela vedlejší okno, ale stejně se k nám donesli jen útržky, které dohromady nedávaly smysl. Dívka se zamračila, mobil vztekle hodila do kabelky a pohladila si vystouplé břicho. Těhule? Pak vešla do budovy. Ondra vstal zavřel okno a otočil se na nás.
"Pamatujete si na mojí holku?"
"Měl jsi jich hodně..." podotknu a ty se nervózně zasměješ.
"Ale o Nikol jsem vám vyprávěl, ne?" Já i Míša přikývneme. Nikol byla údajně Ondrova největší láska a chodili spolu tři roky, dokud nezmizela. Momentálně se pohybujeme na dost tenkém ledě.
"Tohle byla její sestra!"

A nakonec bych vám ráda nabídla dvě signatury k této povídce a na vás je, abyste vybrali tu lepší...
Vaše Ell


Percy Jackson - Moře nestvůr (RC)

11. září 2014 v 17:55 | Ellnesa |  Recenze
Název: Moře Nestvůr

Autor: Rick Riordan

Série: Percy Jackson

Díl v sérii: 2

Počet stránek: 304

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2010/ 2014

Percy Jackson – Moře nestvůr
zdroj: Fragment

Anotace:
Mytologické bytosti ožívají...
Krvelačné nestvůry se bouří...
Bohové z Olympu kladou další úkoly...
"Po klidném školním roce se na mně valí další problémy.
Poslední den školy to začalo! Hodina tělocviku se proměnila ve vybíjenou s lidožravými obry a Grover se dostal do průšvihu.
Další špatná zpráva: Táboru polokrevných hrozí zničení...
Vydávám se s přáteli na výpravu, ze které se nemusíme všichni vrátit živí...
Jdeš do toho s námi?"

Můj názor:
Obvykle jsem u druhých dílů zklamaná. Ztrácí svou nápaditost a tak. Ale tady to tak nebylo. I druhý díl mě bavil, Percy se za ten rok zase trochu změnil, i když stále dělá ukvapená rozhodnutí a miluje modré vafle. S Annabeth a ostatními se stalo to samé. V knížce Moře Nestvůr jsou mi všechny postavy sympatičtější. Začala jsem si tak nějak oblibovat Luka, největšího záporáka, který se stal za ten rok, co jsme ho neviděli, ještě vykutálenějším. Druhý díl se navíc pyšní i koncem, který navnadí k další knize. Moře nestvůr rozhodně předčilo první díl a ujistilo mě o tom, že tato série nebude ztrátou času. Rozhodně doporučuji.

Postavy:
Percy Jackson, hrdina. Je to teprve třináctiletý kluk, ale zároveň polobůh. Přstože se od první knížky docela změnil, tak je to vlastně stále ten samý problémový dyslektik, se kterým jsme se setkali v prvním díle. Stále do všeho skáče po hlavě, stále je trnem v oku nejednoho člověka či jiných bytostí. Pořád skáče do všeho po hlavě, je magnetem na problémy a nestvůry a je to hrozný naivka. Ale docela sympatický naivka. A Chaluhový mozeček...
Annabeth, dcera Athény, je chytrolínka, budoucí architektka, milovnice knih a polokrevná. I na ní je znát jistý pokrok a vývoj, ale je stejně jako u Percyho relativně drobný a proto působí realisticky.
V tomhle díle jsem si jí vážně oblíbila...

Děj:
Percy počítá s tím, že se na léto opět vrátí do tábora Polokrevných, jenže jeho matka a vedoucí táborových akcí ho do tábora, kde se dějí děsivé věci, pustit nechtějí. Poslední den školy na Percyho ale zaútočí příšery a pomůže mu až Annabeth, která se tam zjeví jako blesk z čistého nebe. Spolu s Tysonem, Percyho kamarádem, ze kterého se vyklube kyklop a Percyho bratr, se dostanou do tábota Polokrevných, kde zjistí, že Thaliin strom, který ochráňoval tábor, je otrávený... Zachránit ho může pouze Zlaté rouno, po které je vypravena Clarisse. Ale Percy, Annabeth a Tyson se jen tak nedají!

Hodnocení: 9,5/10 Proč?
Stejným počtem bodů jsem ohodnotila i první díl této série a je to pro to, že je vidím jako srovnatelné.
Je to skvělá knížka, je čtivá, je tam plno akce a hodně různých řeckých mýtů a příšer. Ale na deset to stále nemá ;-)

Moc děkuji nakladatelství Fragment za zaslání recenzního výtisku!

Kulinářská soutěž

7. září 2014 v 16:15 | Ellnesa |  Další projekty
Ahojky! Obvykle se neozývám tak rychle po sobě a i pro mě je to trochu nezvyk :-) Ale tento článek bylo nutné zveřejnit do konce týdne, tak je tady. Všechno dělám na poslední chvíli a nejinak to bude i s tímto. A o co že se jedná?
O Kulinářskou soutěž báječné Vendy! (Děkuju ti, že jsi na mne, jakožto opozdilce, počkala.)

Je libo něco jednoduchého k mlsání, co nezabere příliš času a nespolkne mnoho peněz za suroviny?
Račte se podívat na recept, který vám nyní nabídnu. Pokud si s dobrotou rozhodnete i trochu vyhrát, tak je to i skvělá forma pohoštění.
Já sama jsem alergická na skořici, ale takhle tepelně upravenou ji můžu, což je hrozně skvělé!
Recept na tuto pochoutku a další v celém článku :-)

První týden ve škole...

5. září 2014 v 19:28 | Ellnesa |  Ellnesiny myšlenky
Ahojky, mám pocit, že jsem se dlouho neozvala!
Jak nejspíš víte všichni školou povinní i nepovinní, tak dnešním dnem skončil první školn týden. Víkend už podle mě není "školní" :-) 1. září mi konečně - když jsem to viděla napsané vedle dveří na cedulce - došlo, že už jsme sedmáci. A taky jak blbě zní 7.C.
Se sestřičkou zase sedím ve druhé lavici v prostřední řadě, tak jako už - asi - třetí rok. Za námi sedí Dave a Marek, které jsem možná už zmínila v hláškách. Ale na češtinu už máme jiný zasedací pořádek, já sedím s Davem a ségra s Honzíčkem. Dopadla jsem na tom docela dobře, D. je pohodář a kluk, se kterým se dá dobře kecat. Ale sedíme v první lavici, co už teda tak bezva není. Ale všechno má své mouchy, smiřme se s tím.
Za prázdniny jsem docela kreslila. Mám pár obrázků tužkou, dva tuží a jednu olejovými pasteli, se kterýma neumím moc zacházet. Na kreslení mám teď boží plastickou gumu, určitě jí znáte. Na začátku byla úžasně modrá, teď je šedivá. Za chvíli bude tak černá, jako ta v zuš. A když už jsme u té zuš, tak nebudu chodit k Moravcové, ale k jiné, na kterou nejsem zvyklé. Trochu se toho bojím, ale třeba to bude v pohodě. Snad. Chodím se ségrou, tak aspoň nějaký plus :-)
Mám němčinu!!! Vím, že už jí nejspíš má většina z vás, ale já jí mám letos prvně a zatím mě šíleně baví. Učí nás naše bývalá třídní, která na jazyky je celkem dobrá. A trochu si nás pamatuje...
Pamatujete si Psychouška a jak jsme se pohádali? Dneska jsem s ní a Kirch byla venku! Překvapení? Pro mě naprosto obrovské, bylo to příjemné vyblbnutí se a mám pocit, že mezi námi je to teď jakž tak v pohodě. Jsem hrozně nadšená!!!!!!
Cestou ze hřiště jsme ještě potali T. a konečně poznali její malou sestřičku Ninu, která je hrozně rozkošná. Zrovna spala.

Jsem si vědoma toho, že tenhle článek je o dvou věcech. Ale musela jsem ze sebe dostat všechny ty dojmy, které ze školy a věcí okolo mám. Jsem ráda, že jste tento článek dočetli až do konce a za to vám posílám píseň od mé oblíbené zpěvačky Sofi de la Torre - Vermillion :)
Má sice i jednu novější, ale tuhle mám od ní hrozně ráda!



Vaše Ellnesa!

Na hranici a za ní žijí snílci

3. září 2014 v 19:44 | Ellnesa |  Snění Lazuritových víl
Víš, kdo žije na hranici reality a za ní? Víš, kdo tam zmizel a schoval se před okolním světem? Víš, kdo zablodil v mračnách nereality? Chceš to zjistit?

Kdo žije na hranici a za ní?

Jsem snílek,
žiju realitou jenom z půlky,
vymanila jsem se z přichystaných klícek,
lákají mě neznámé dálky.

Jsem chyba systému,
vyvrhel reality,
snílek co zašel do extrému,
elfka, co bere ohled na city.

Jsem jiná,
jsem knižní závyslák,
věčně zasněná,
ale chybí mi být volná jako pták.

Žiju na hranici a za ní,
jako všichni snílci,
zde je prostor pro snění
i nadšené pisálky.

Poslouchám nemoderní hudbu,
nemám potřebu se líčit,
zimní měsíce podstatě propláču,
ráda si zůstanu ve světě za realitou klíčit.

Ještě se ptáš,
co je za hranicí reality?
Buď rád, že mě máš,
někdo ti to konečně vysvětlí.

Za realitou žijí snílci,
chyby systému,
pisálci, knižní závysláci...
tady je možnost bez posměchů otevřít knížku


Přidáš se k nám?
Vycestuješ s námi pryč od reality?

Ellnesa